Team Rocket

06 - Souboj ve Vermilionu

Helikoptéra se odlepila od střechy Rakeťácké základny. Pilot se obrátil na Giovanniho sedícího na zadním sedadle:"Mám pokračovat na Seafoam, nebo nějaká další změna trasy?". "Seafoam", odvětil šéf Rakaťáků, otevřel svůj kufřík a začal se přehrabovat v papírech.

O kus dál mezitím dokončil alakazam výstup na menší skálu a v dešti vyčkával událost, která se zde měla odehrát. Byl to alakazam patřící Sabrině, trenérce psychických pokemonů ze Saffronu. O Sabrině se říkalo, že nikdy při souboji se svými pokemony nekomunikuje, že sami vědí přesně, co mají dělat. Ale nebyla to pravda. I když mnoho lidí vědělo o tom, jak hodně mají někteří pokemoni vyvinutý mozek, nikoho z nich nenapadlo, že by se také byli schopni dorozumívat mimosmyslovou komunikací.

Mike vzal do ruky pokeball a vypustil drowzeeho ven."Tento souboj prohrajete!", křikl na svého protivníka. Muž se zelenými vlasy se sám pro sebe usmál a řekl:"Se předveď!". Vytáhl jeden ze svých pokeballů a vypustil z něho raichu. Mike na nic nečekal:"Drowzee, zhypnotizuj ho!". Drowzee se zadíval protivníkovu pokemonovi do očí. "Hbitý útok!", zařval zelenovlasý. Na jeho příkaz okamžitě raichu vystřelil děsivou rychlostí kupředu, odrazil se od stěny za Mikeovými zády a zezadu vrazil do drowzeeho. Mikeův pokemon spadl na zem, ale nakonec se mu podařilo zvednout se. Mírně se kolíbal. Mike ho komandoval:"Hypnózu, rychle!". Raichu už ale dostal od svého trenéra příkaz k použití dalšího útoku. Drowzee schytal další nečekaný náraz. Opět skončil na zemi, ale jak se zdálo, už se nechystal znovu postavit na nohy. "Ale néé!", zařval Mike a rozběhl se ke svému pokemonovi. "Jako bych to neřikal.", odvolal zelenovlasý svého raichu. "A radil bych ti se už nevracet, takový prcky jako ty nemáme rádi.", mluvil k němu ještě, když se dal Mike sklesle s pokeballem v ruce na odchod.

Giovanni si poposedl a aby se mohl lépe opřít, položil ruku na okraj sedadla. Ze spodu něco nahmátl. Rychle se sehnul, aby potvrdil svou domněnku. Bylo to tak. Rychle otevřel dveře a vyskočil ven. Právě včas. Časovač v trhavině dosáhl nuly a nad hlavou mu rozkvetla ohromná ohnivá koule. Teď měl ovšem jiný problém - problém, který jak se dalo podle přibližující se země usoudit, nebude trvat zase tak dlouho. Náhle se asi metr nad zemí ve vzduchu s trhnutím zastavil. S překvapeným výrazem zíral na zem, která nedokončila očekávanou cestu k jeho tělu. Dopadl. Ihned se sebral a začal se rozhlížet, dokud nezahlédl to, co hledal - postavu, která rozhodně nepatřila člověku, stojící na skále. Teď už mu bylo jasné, proč je ještě na živu.

Mezitím se v tajné rakeťácké základně na Seafoam Islands odehrálo něco, o čem kdyby Giovanni věděl, byl by rád, že se musel zdržet cestou pro své dokumenty a nestihl tam dorazit.

Ano, mám sílu otevřít oči. A když mám sílu otevřít oči, mám sílu na cokoliv...cokoliv.