Rayova pokémoní cesta

První pokémon a první zápas

Město New Bark bylo ještě zahaleno ranní mlhou, když se v malém domku u lesa rozdrnčel budík. Budoucí trenér pokémonů Ray sebou trhl a probudil se. Dnes je jeho velký den. Má zajít za profesorem Elmem, aby dostal svého prvního pokémona a vydal se na svou vlastní cestu za dobrodružstvím.

Ozvalo se zaťukání na dveře.

„Hmm, dále,“ řekl Ray.

Dovnitř s úsměvem vstoupila jeho maminka a v rukou nesla podnos s čajem a ovocným koláčem se šlehačkou.

„Dobré ráno!“ pozdravila ho. „Máš tu snídani do postele,“ usmála se.

„Do postele?“

„No, když je tu ten velký den…,“ odpověděla Rayova máma a podala mu podnos.

„Za půl hodiny máš být u profesora Elma, tak abys to stihl,“ řekla a odešla.

Ray spořádal snídani, umyl se, oblékl a za deset minut osm (v osm tam měl být) se vydal do profesorovy laboratoře.

Zrovna když procházel kolem domu kde bydlel Matt, jeho nejneoblíbenější obyvatel města (snad ještě neoblíbenější než protivná paní Verylová, jež ho plísnila pokaždé, co ho potkala, za všelijaké maličkosti), někdo do něj vrazil.

„Uh, promiň!“ omlouvala se hnědovlasá dívka.

„Nic se nestalo,“ vyhrkl okamžitě Ray a nemohl si nevšimnout modrého pokémona s velkou tlamou jenž vedle nich vzrušeně poskakoval.

„Vážně promiň, víš já jdu zrovna od profesora Elma – dnes mi dal mého prvního pokémona – Totodila,“ prohlásila nadšeně dívka.

„Opravdu se nic nestalo,“ ujistil ji Ray. „Já jdu zrovna za ním. Ze stejného důvodu, jako jsi tam byla ty.“

„Vážně? Taky chceš být nejlepším trenérem? Já zrovna vyrážím na cestu,“ řekla ona. „Profesor Elm mi dal taky tohle…“ pokusila se cosi shodit ze zad, ale… „Huh?! Můj batoh! Zapomněla jsem ho v laboratoři!“

„No, v tom případě tam pojď se mnou!“ navrhl Ray. „Um, myslím, že jsem se ještě nepředstavil… jsem Ray.“

„Já jsem Mia,“ řekla dívka a oba vykročili.

V laboratoři je prof. Elm přivítal celý rozzářený a ukázal na dva pokébally.

„Už je tu jen Cyndaquil a Chikorita, Rayi, takže si vyber,“ vyzval ho s úsměvem Elm.

„Hmm,“ přemýšlel chvíli Ray, „Vezmu si…“

„Počkat!!!“ do laboratoře vrazil jakýsi kluk. „Chikorita je moje!“ vykřikl a sebral pokéball ze stolu.

„No jo! Rychle, rychle! Aby se ti něco nestalo,“ řekla kousavě Mia.

„Drž…“

„Matte!“ okřikl ho profesor. „Dobrá, vezmi si Chikoritu. V tom případě si Ray vezme Cyndaquila, dobře?“

„Jasně! Děkuju! Cyndaquila jsem si chtěl vzít, akorát sem vlítnul tenhle…kluk,“ souhlasil Ray.

„Dobrá tedy. Každému z vás teď dám pokédex. Je to elektronická encyklopedie všech známých druhů pokémonů a pomůže vám na vaší cestě.“ Elm podal pokédexy Rayovi i Mattovi.

„ Teď mě napadá… Mio, zapomněla sis tu svůj batoh!“

„Ach, děkuju!“ vzpamatovala se Mia, která rozčileně pozorovala Matta, a hodila si batoh na záda.

„Dobrá, teď můžete jít. Přeji vám všem hodně štěstí!“ řekl jim profesor Elm, potřásl každému rukou a doprovodil je až ke dveřím laboratoře.

Sotva je zavřel, Matt řekl:

„Rayi, dáme si zápas.“

„Dobře, souhlasím,“ přikývl Ray.

„Já budu dělat rozhodčí!“ vykřikla Mia. „Takže, začněte!“

„Volím si tebe!“ vykřikl Matt a do vzduchu hodil pokéball. Z něj vyskočila Chikorita.

Ray vytáhl pokédex: „Chikorita – listový pokémon – vůně z jejího listu působí uklidňujícími účinky.“

„Dobře, do toho, Cyndaquile!“ do vzduchu vyletěl Rayův pokéball a objevil se Cyndaquil.

„Cyndaquile, plamenomet!“ rozkázal Ray.

„Chikorito, vyskoč!“

Chikorita hbitě vyskočila do vzduchu a Cyndaquil minul.

„ A teď šlehavý útok!“ vykřikl Matt a Chikorita Cyndaquila poslušně šlehla úponky.

„Skvěle, Chikorito!“

„Nárazový útok, Cyndaquile!“ křikl Ray a ukázal na Chikoritu.

„Ty taky, Chikorito! Ukaž mu, že jsme lepší!“

Oba pokémoni dosebe narazili, upadli na zem a zůstali ležet.

„Chikorita ani Cyndaquil nejsou schopni pokračovat! Je to remíza!“ prohlásila Mia.

„Chikorito, vrať se.“

„Cyndaquile, vrať se.“

„Pch! Měls štěstí,“ odfrkl si Matt. „Zatím nashle!“ a odešel.