|
Rayova pokémoní cesta |
|
Podivné setkání „Náfuko!“ křičela za ním Mia. „Nech to plavat,“ řekl Ray. „Dobře, ale stejně je to náfuka. Ani nevyhrál a dělá jako kdyby už byl bůhvíco!“ „Nech to plavat,“ zopakoval Ray. „Je čtvrt na deset. Já si půdu sbalit batoh a vydám se na cestu.“ „Tak jo, ale počkej na mě, musím ještě skočit domů. Babička říkala, a rodiče se samozřejmě přidali, že se s nimi musím ještě pořádně rozloučit, než odejdu.“ „Ty chceš jít se mnou?“ divil se Ray. „No, totiž, jestli ti to nebude vadit…“ „Ne, vůbec ne, budu rád, když nepůjdu sám.“ „Dobře, takže se sejdeme támhle u začátku té cesty na západ do lesa, tak kolem čtvrt na jedenáct?“ navrhla Mia. „Souhlasím, tak zatím ahoj!“
Před čtvrt na jedenáct se Ray dostavil na smluvené místo. Mia tu ještě nebyla. Ray kontroloval hodinky každou chvilku. Už bylo půl jedenácté a Mia pořád nikde. Další minuta, opřel se o strom. Dalších pět minut, sedl si do trávy. Deset minut. Patnáct… Ray usnul. Někdo mu ťukal na čelo. Otevřel oči. Před ním stála Mia. Poulila na něj oči, jakoby ho v životě neviděla. „Huh, to už je tolik?“ zděsil se Ray, když se podíval na hodinky a zjistil, že je půl dvanácté. „Dobře, pojďme!“ zavelel a vykročil na cestu. Mia šla potichu za ním. „Je docela hezky, co říkáš?“ ozval se Ray. Mia však mlčela. „Co je ti? Stalo se něco? A kde máš batoh?“ Z dáli se ozval známý hlas: „Rayi! Rayi! Počkej na mě!“ Ale to snad… vždyť to je Miin hlas, ale vždyť…teď tu stála vedle něj! Před chvilinkou tu byla a teď najednou běží k němu, vzdálená desítky metrů od něj! „Uf! Promiň, zdržela mě babička, snad stokrát se… uf… ptala, jestli mám všechno!“ vysvětlovala jeho kamarádka a trochu supěla, jak popadala dech. Ray stál jako tvrdé Y. „Je ti něco? Stalo se ti něco?“ ptala se Mia. „K-Kde ses tam vzala? Šla jsi přece hned za mnou? „O čem to mluvíš? Až teď jdu hned za tebou. Předtím jsem byla doma, zdržela mě babička…“ „Kdo to tedy byl?“ ptal se Ray. „Kdo jako?“ nerozuměla mu Mia. „Ta dívka, se kterou jsem si povíd…počkat, ona byla vůbec taková divná…“ „Prosímtě! Něco se ti zdálo! Vsadím se, žes usnul!“ smála se Mia. „Pojď už, čeká nás dlouhá cesta.“ |