|
Rayova pokémoní cesta |
|
Lesem Prosluněný les byl plný vůní a oběma se dobře šlo. Když někdo vyplašil hejno Spearow z nedalekého křoví, oba sebou poplašeně škubli, za křovím se však vynořil jen Meowth, který pozoroval Spearow, kteří mu právě unikli. „Co je ti? Pořád myslíš na tu tajemnou neznámou?“ usmála se Mia. Ray přikývl. „Nejde mi to do hlavy,“ potvrdil. „Určitě se to vyřeší,“ řekla Mia. „U nás v New Barku jsem takové děvče, které by vypadalo jako já, nikdy neviděla. Třeba je z Třešňového Města. Ano, třeba ji tam potkáme!“ „Hmm, možná,“ odtušil Ray. „No tak, pojďme mluvit o něčem jiném. Hmm, máš nějaké sourozence?“ zeptala se Mia, aby nějak udržela už tak váznoucí hovor. „Ne, ty ano?“ odpověděl mdle Ray. „Mám sestru, jmenuje se Lisa a taky je teď na pokémoní cestě. Akorát, že Lisa jela do Hoennu. To já jsem se rozhodla nejdřív projít Johto, chápeš…Huh?! Co to bylo?“ Ticho lesa totiž náhle přerušil nějaký zvuk. „Znělo to jako…“ začal Ray. „Hej, vždyť je to vrtulník!“ Nad stromy se s hlukem vynořila černá helikoptéra s velkým červeným písmenem R na boku. „Viděl jsi ji?“ ozval se z vrtulníku nepříjemný hlas nějaké ženy. „Ne, ale musí tu být! Naše přístroje nám určitě nelhaly, jen kdyby se najednou nezbláznily. Ukazují její přítomnost úplně všude! Tři se už úplně vymkly kontrole a vybouchly!“ křičel někdo z hustého lesa vpravo. „Co-co se to…?“ nechápala Mia. „Hej, vy tam!“ ozvalo se znovu nedaleko. „To jako my?“ ptal se Ray blízkého křoví. „No jasně, že vy!“ potvrdil mužský hlas, jehož majitel zrovna vylézal z lesa na pěšinu. „Neviděli jste tady…Uh, to jsi ty!Chyťte ji! Tady! Tady je! Máme ji!“ křičel muž na helikoptéru a ukazoval na Miu. Z vrtulníku se spustila síť a Miu chytila. „Pomóc!“ vykřikla Mia. „Huh? Ona mluví! Mluví!“ řval muž nahoru, jakoby nikdy neviděl mluvící dívku. „To se bude šéfovi líbit!“ smála se žena z helikoptéry a spustila dolů lano. „Chyť se a letíme pryč!“ dodala. „Né!“ křikl Ray. „Mio!“ „Rayi! Pomóc! Co po mě chcete, kdo jste?!“ „Přestaň dělat hloupou! Prý jsi inteligentní!“ křičel muž, jenž se předtím vynořil z lesa. „Cyndaquile, volím si tebe!“ vykřikl Ray a vypustil ven Cyndaquila. „Přepal ty provazy!“ přikázal mu a ukázal na síť. Lana, jenž Miu poutala v síti, dlouho nevydržela a Mia žuchla do blízkého houští. „Au…Uh?! Promiň!“ řekla, když dopadla. Mia totiž srazila k zemi nějakou dívku, jež se tady schovávala. „Proboha! T-to jsem j-já!!!“ vykřikla Mia leknutím, když si všimla na koho spadla. „Jsou tady dvě!“ křičel muž, jež byl oblečen do černé uniformy s písmenem R. „Houby dvě! Jen ta jedna! Chytíme ji!“ ozvalo se z helikoptéry. Miina dvojnice zmizela. „Áááá!“ vykřikl muž, když ho cosi srazilo k zemi. Ray pocítil velmi silný závan větru, když kolem něj něco proletělo. „Za ní! Dělej! Otoč ten krám!“ křičela žena na pilota vrtulníku. Ray však náhle pocítil nutkání jim v tom zabránit. To samé pocítila i Mia. „Cyndaquile, Plamenomet na ten vrtulník!“ Vrtulník se chvíli točil a pak s tlumeným nárazem skončil v korunách blízkých stromů. „Vy jedni spratci! Vy spratci mrňaví!“ ozval se ženský hlas. „To vám jentak nedarujem! Rakeťáci přinášejí problémy každému, kdo se jim postaví do cesty,“ přidal se muž, jenž se zrovna zvedal ze země. |