|
Rayova pokémoní cesta |
|
Zasloužený odpočinek? „Jsme dobrý!“ vykřikl Ray. „Jupí!“ poskočila si nadšená Mia. „Náš první dvojitý zápas a hned jsme vyhráli! Ale nemysli si, že odteď už budu bojovat jenom ve dvojici s tebou, Rayi. Odznaky si chci vybojovat pěkně sama!“ „No vždyť já taky,“ přikývl Ray. „Pojďme, najdeme si někde tábořiště a chvíli si odpočineme.“ „To je skvělý nápad!“ přidala se Mia. „Určitě se to bude líbit i pokémonům.“ A tak oba dva sešli z pěšiny a vydali se do lesa hledat nějaké vhodné místo pro odpočinek. „Ty, Rayi,“ řekla Mia. „Víš, promiň, s tou dívkou jsi měl pravdu. Taky jsem ji viděla.“ „Vážně? To je zvláštní, a kdy?“ „No, když jsem vypadla z té sítě, co mě do ní Rakeťáci chytili, tak jsem na ní…no, jaksi spadla,“ Mia se nervózně zašklebila. „Cože jsi?“ vykulil oči Ray. „A co ona na to?“ „Právě, že nic. Jenom na mě koukala a pak se usmála,“ vzpomínala Mia. „A co udělala potom?“ ptal se Ray. „No, sledovala jsem, co se děje s helikoptérou a ona pak najednou zmizela. Divný co?“ „Hmm, dost,“ přikývl Ray. „Jů, podívej!“ vykřikla náhle Mia. Dostali se na nádherný prosluněný palouk s jezírkem. Na břehu jezírka se rozvalovala skupinka růžových pokémonů. „Slowpoke – pomalý pokémon – Slowpoke má tak pomalé reakce, že si často ani neuvědomí, že ho něco kouslo a že ho to bolí,“ oznámil pokédex. „Toho si chytím!“ poskočil si Ray. „Vážně?“ divila se Mia. „Opravdu chceš pomalého pokémona?“ „No a? Záleží přeci na tréninku,“ odvětil Ray. „Jak myslíš,“ pochybovala ještě jeho kamarádka. „Cyndaquile, do boje! Odstrč jednoho z těch Slowpokeů stranou!“ „Cyndaquil!“ přikývl Rayův pokémon a vrhl se mezi Slowpokey. Na to, že je pokédex klasifikoval jako pomalé byli mrštní až dost. Všichni kromě jednoho okamžitě skočili do vody. Ten poslední spal dál. „Huh?“ zarazil se Ray. „Hmm, tak dobře – Cyndaquile, nárazový útok!“ Cyndaquil narazil do Slowpokea a ten se probral. „Dobře, a teď škrábavý útok!“ poručil Ray. Cyndaquil se trefil a Slowpokea oslabil. Ten však otevřel tlamu, ze které vyšlo hlasité zívnutí. Cyndaquil zívl také a usnul. „To né!“ vykřikl Ray. „Tak dobře, zkusím to teď. Pokéballe leť!“ Mrštil pokéballem po Slowpokeovi. Pokéball se otevřel a Slowpokea sevřel uvnitř. Spadl do trávy, kýval se a blikal… a potom se zastavil. Slowpoke byl chycen! „Skvělé! Mám Slowpokea!“ křičel Ray a běžel k pokéballu, který teď klidně ležel v trávě. „Děkuju ti, Cyndaquile, teď se vrať!“ Ray namířil pokéballem na Cyndaquila a ten se vrátil. „Výborně, Rayi. To byla vynikající spolupráce pokémona a jeho trenéra,“ ozval se mužský hlas někde za nimi.
|