Rayova pokémoní cesta

Policie, rakeťáci a tajemný pokémon

Policie, Rakeťáci a tajemný pokémon

„Profesor Elm?“ divil se Ray když se ohlédl.

„A profesor Birch?“ připojila se Mia, jakmile se za zády pana Elma vynořil další muž.

„Dobrý den, děti,“ pozdravili je oba profesoři.

„Promiňte, profesore, ale vždycky přeci zkoumáte pokémony ve své laboratoři?“ otočil se Ray na Elma.

„Ah, jistě, ale od jisté události jsem i příznivcem zkoumání v terénu,“ pokrčil Elm rameny.

„A zvlášť při tak vzácné příležitosti jako je tahle,“ dodal Birch a bůhvíproč se ostražitě rozhlížel po obloze.

„Zvláštní příležitosti?“ zeptali se Ray i Mia současně.

„Ano, ano,“ přikývl prof. Elm. „Podle mého kolegy se totiž jistí dva pokémoni přestěhovali z Hoennu do Johto a my chceme zjistit proč.“

„Ale proč jste zrovna tady?“ ptala se Mia.

„No, profesor Birch…no, ehm…má POCIT…, že jeden z těch pokémonů má být někde tady,“ z hlasu profesora Elma byla znát jistá pochybnost.

„Já vím, že je tady. Ještě nikdy jsem toho pokémona neviděl, ale musí tu být. Koneckonců…“ Birch něco pošeptal Elmovi.

„Ano, jistě, ale nevíme, jak dlouho už tu ten jejich vrtulník leží. To těžko můžeme brát jako spolehlivý důkaz…“ odvětil Elm, ale odmlčel se, protože za nimi v houští něco zapraskalo.

„Co je…?“ vyhrkl Birch.

Z lesa se náhle vymotala důstojnice Jenny s další důstojnicí Jenny a několika dalšími policisty. Všichni byli celí podrápaní – zjevně se snažili prolézt skrz hlohové houští na okraji lesa.

„Um?“ vypadlo z důstojnice nalevo. „Profesore Elme, profesore Birchi, jste to vy?“

„Ano, jistě, co se děje?“ ptal se Birch.

„No, ta helikoptéra tu nemůže být dlouho, zřejmě ji někdo…Ááá“…Plesk! Důstojnice Jenny napravo se zamotala do úponků jakési rostliny a natáhla se do bláta na břehu jezírka. Prof. Birch jí okamžitě přispěchal na pomoc.

„Uch! Děkuji,“ supěla Jenny a zvedala se potrhaná, mokrá a špinavá z bahnitého břehu.

„Chceme říct, že ten vrtulník někdo jaksi, hmm…sestřelil,“ řekla důstojnice, jež nebyla od bláta a zřejmě hledala správná slova. „Tedy, přesněji řečeno, nějaký pokémon na něj použil Plamenomet a on spadl,“ dokončila to.

„Ahá! Ale jaký pokémon? To je otázka!“ chytil se toho okamžitě Birch a vypadalo to, jako by se tím potvrzovala jeho teorie o stěhování pokémonů.

„To byl asi můj Cyndaquil,“ vypadlo z Raye.

„Cože?!“ vykřikli všichni kromě Mii a profesor Birch se tvářil jako by ho někdo právě o něco okradl.

„To jste byli vy?“ zeptala se ta Jenny, co byla od bláta.

„No, ano…“ začal Ray a s Miinou pomocí jim převyprávěl vše,co se událo, když potkali Rakeťáky.

„Slyšel jste, Elme? Hledali tu toho pokémona, měl jsem pravdu!“ jásal profesor Birch.

„Ano, ano je to tak,“ přikývl Elm.

„Dobře, my teď půjdeme a budeme se tu ještě chvíli rozhlížet,“ řekl Birch, který byl jako na trní. „Zatím nashle!“ rozloučili se oba profesoři a ztratili se v příšeří lesa.

„Dobrá, půjdeme odstranit ten vrtulník, dobře?“ ptaly se důstojnice Jenny svých týmů. „Dobře, takže jdeme!“

„To je docela dost informací najednou, viď, Mio?“ usmál se Ray o několik hodin později, když na palouku u malého táboráku probírali to, co se dozvěděli od profesorů.

„To tedy ano!“ přitakala horlivě Mia. „Strašně by mě zajímalo, co je to za ty dva stěhující se pokémony.“

„Jo, to máš pravdu. A taky by mě zajímalo, co byla zač ta podivná dívka,“ přemýšlel Ray.

„Třeba se to někdy dozvíme,“ zívla si Mia.

Ray se podíval na své hodinky a zíral na ně ještě pěknou chvíli.

„Co je? Kolik je hodin?“ ptala se Mia.

„Půl deváté večer!“ vyrazil ze sebe Ray.

„No, čas hrozně letí, když máš co dělat. No nic. Víš co, najíme se a půjdeme spát. Byla bych ráda, kdybychom se už zítra dostali do Třešňového Města.“

„Ano,“ souhlasil Ray a spolu s Miou zavolal své pokémony, kteří si až do teď hráli u jezírka, zpět do pokéballů. „Jo, půjdeme spát.“