|
Rayova pokémoní cesta |
|
Do města Když ráno vyšlo slunce, z popela, který tu zbyl z ohně, jenž včera večer rozdělal Ray, stoupaly obláčky kouře. Sluneční paprsky zasvítily na Raye a ten se po chvíli probudil. Promnul si oči, protáhl se a než se vymotal ze svého spacáku, vzbudila se i Mia. „Kooo-kolik je hodin?“ zívla a blaženě se protahovala. „Půl desáté a pět minut,“ odpověděl Ray a skládal si spací pytel do batohu. „Nemůžeme tu nechat doutnající oheň,“ ukázala Mia na čadící hromádku řeřavých uhlíků. „Ne, to máš pravdu. Já ho zaliju, zatím si sbal věci abychom mohli jít dál.“ „Dobře, a už jsi přemýšlel, kudy to vezmeme?“ „Nó,“ protáhl Ray zatímco vyndával pokéball. „Mohli bychom projít na druhou stranu lesa. Támhle už začíná řidnout,“ ukázal na protější konec palouku. „Ale teď…Volím si tebe, Slowpoku!“ „Slooow,“ protáhl ospale Slowpoke. „Hmm, vím, že to není nic moc, ale prosím tě, uhas ten oheň.“ Sowpoke se na něj vyčítavě podíval, zalil oheň vodou a sám se vrátil do pokéballu. „Asi bys ho měl začít trénovat!“ radila Mia. „Netvářil se moc nadšeně, když dostal svůj první povel.“ „Já vím, no jo…Už jsi sbalená? Tak pojďme.“ Znovu vstoupili do lesa a ten byl opravdu čím dál řidčí. Zanedlouho se dostali na druhou stranu a jejich očím se naskytl krásný pohled. Od místa, kde stáli se dolů z kopce pozvolna táhla svěží louka, po které se vinula pěšina, jíž v lese opustili. A ta pěšina vedla až – do Třešňového Města. „Jupí!“ výskl Ray. „Už se těším až vyzvu na zápas místního trenéra stadionu!“ „Ale Rayi, v Třešňovém Městě stadion není!“ opravila ho Mia a vytahovala z kapsy „Průvodce světem Johto“. „Že není? A co tam tedy budeme dělat?“ „Tady je to. Třešňové Město – s mnohasetletou ovocnářskou tradicí. Jeho skvělá přímořská poloha mu poskytuje výtečná místa pro sadovnictví,“ četla Mia v příručce. „Sklizeň ovoce je zde skvělým příkladem spolupráce lidí a pokémonů.“ „Sadovnictví?“ divil se Ray. „Ano! Pojď, projdem se mezi sady. Třeba se i něco nového naučíme!“ vykřikla nadšeně Mia a přidala do kroku. „Já bych se šel radši vykoupat,“ namítl Ray při pohledu na třpytící se mořskou hladinu. „Huh? Počkej na mě!“ křikl na kamarádku, která už před ním měla slušný náskok. |