Rayova pokémoní cesta

Mladík a písmena

Ray se ráno probudil jako poslední. Protřel si oči a všiml si, že Arthur a Mia už jsou připraveni na cestu.

„Tady máš snídani,“ řekla Mia a podávala mu náramně vypadající ovocný koláč. Ray si v tu chvíli vzpomněl na svojí maminku – vždyť od chvíle, kdy odešel na svou cestu, jí ještě nezavolal!

„Takže, asi bude nejlepší, když se vydáme na jih z Fialkového Města. Kus od cesty jsou prastaré Rozvaliny abecedy, což je významné archeologické naleziště. Byly zde nalezeny zkameněliny vyhynulých pokémonů a další zajímavé a záhadné věci. Součástí celé oblasti je několik tajemných komnat, o kterých ani dnes není známo moc informací, takže se tam můžeme zastavit. Potom půjdeme dál na jih až k Jeskyni spojení. Tou projdeme do hor. No, a v horách pak leží další město s dalším stadionem – Azalkové Město,“ představil jim Arthur plán cesty.

Mezitím Ray stačil zhltnout koláč, vypít čaj, obléknout se a právě když na videotelefonu vyťukával číslo domů, něco mu strašidelně zacvakalo do ucha.

„Áá!“ ucukl Ray a ohlédl se. Byl to Miin Gastly.

„Mia se rozesmála. „Promiň, ale…hihihi…je to strašná legrace, pozorovat lidi a jejich reakce!“

„Úžasný,“ utrousil Ray ledově.

„JÁ to SLYŠELA!“ zdůraznila Mia, ale to už Ray mluvil ke své mamince.

Rozhovor byl krátký. Ray svou mamku informoval o všem, co se zatím stalo, ale těch pár nebezpečných setkání s Rakeťáky trochu upravil…

V půl deváté už vyrazili na cestu. Lesnatá krajina, táhnoucí se k Jeskyni spojení, jim zvolna otevírala svou náruč a všem se dobře šlo. Zanedlouho podle Arthurovy nové mapy trochu odbočili vpravo a vydali se k rozvalinám.

Když kolem poledne dorazili přímo k nim, Ray si řekl, že “rozvaliny“ je slabé slovo. Připláclé kopečky s jeskyněmi, jejichž vchody lemovaly rozpadlé zbytky starodávných sloupů a soch, opravdu říkaly své.

„A jsme tu!“ vydechla Mia a rozhlédla se.

„Jo, jsme. A co teď? Pojďme tam do té jeskyně,“ navrhl Ray a vykročil. Ostatní šli za ním.

Vnitřní prostory všech zdejších komnat byly osvětleny složitým systémem zrcadel. Po popraskaných stěnách a stropě, který vypadal, že se na ně brzy sesype, byly spousty zvláštních znaků, připomínajících písmena.

„To je zajímavé,“ řekla Mia a přišla blíž k jedné stěně. Rukou přejela po zdi a po starých nápisech.

Ozval se zvláštní bublavý zvuk a kolem Mii náhle proletělo malé hejno černých pokémonů. Jak nenadále se objevili, tak také zmizeli.

„Huh?! Co to bylo?“ ptala se Mia sama sebe. Někdo jí však odpověděl.

„Unowni,“ ozvalo se. Celá skupinka kamarádů se ohlédla.

O stěnu se zády nehybně opíral vysoký mladík v dlouhém plášti. Přes hlavu měl kápi, takže mu nebylo vidět do obličeje.

„Co prosím?“ zeptala se Mia zdvořile.

„Unowni,“ zopakoval neznámý a dokonce se pohnul. „Ty nevíš nic o Unownech? Tak co tady děláš?“

Rayovi, Mie ani Arthurovi se ten dlouhán nezamlouval.

„To je moje věc,“ odsekla Mia v odpověď.

„Jistě, ale v tom případě musím říct správci zřícenin, aby vás sem už víckrát nepouštěl,“ řekl ten chlapec a otočil se k odchodu.

„Jak to myslíš?!“ vykřikl výhrůžně Ray a uchopil do ruky pokéball.

„Uklidni se,“ doporučil mu dlouhán vyrovnaným hlasem. „Nemáš na to, abys mě porazil. Ani se nesnaž. Prostě na mě nemáš. A teď mě omluvte, musím říct správci, aby…“

„Quilavo, leť!“ křikl Ray a objevil se jeho ohnivý pokémon.

„Dej mi pokoj!“ okřikl ho mladík. „A sbohem,“ dodal. Potom odešel.

„Pojďte pryč,“ řekl Ray a jako první opustil jeskyni. Mia s Arthurem vyšli ven za ním.

Kdyby zde bývali počkali ještě chvíli, možná by uviděli skupinu těch černých pokémonů, jak se vznáší vedle sebe a doplněni psychicky vytvořenými čárkami, háčky a tečkami, dávají k přečtení nápis:

ON ANI ONA CHYCENI BÝTI NESMÍ ŽENOU V ČERNÝCH ŠATECH...

Cesta od Rozvalin abecedy ubíhala rychle. Ray i Mia si potrénovali pokémony v několika vyhraných zápasech s cizími trenéry a když už se slunce klonilo k západu, dostali se naši kamarádi k pokémonskému středisku. Bylo označené jako „Středisko U Jeskyně“. Vděční za to, že nemusí spát venku, nahrnuli se do pokoje pro trenéry a najedli se. Všichni si pak do noci povídali o tom mladíkovi, kterého potkali u Rozvalin abecedy. Nakonec však všichni usnuli.