|
Rayova pokémoní cesta |
|
Trenérka létajících pokémonů Co se děje?“ zeptal se Ray a někdo jim telepaticky odpověděl. „Už jsme skoro venku, ale nacházíme se hodně daleko od města, kam všichni směřujete.“ V tu chvíli se mohutným zatroubením ohlásilo obrovské hejno prazvláštních pokémonů, které právě letělo nad horami přesně v místě, kde se řeka vynořovala ze své podzemní cesty. Do očí všem zase zazářilo jasné sluneční světlo a Rayovi, Mie i Arthurovi se naskytl úžasný pohled. Popravdě, nevěděli, na co se dívat dřív. Po řece teď vplouvali hluboko do krásného, hustého lesa. Ať se podívali na jakoukoliv světovou stranu, k obzoru se zdvihaly třpytící se hory. Tu úžasnou chvíli jim zkrášlovala vůně lesa a nad jejich hlavami prolétávaly desítky pokémonů stále stejného druhu. Náhle se odkudsi ozval dívčí hlas: „Hej! Co vy tam dole?!“ Všichni včetně Laprasů zvedli oči k obloze. Nad nimi, na ocelově šedém ptačím pokémonovi, letěla nějaká dívka. Dlouhé šedofialové vlasy za ní vlály ve větru. Snesla se dolů na břeh řeky a seskočila ze svého pokémona. Laprasové zamířili přímo k ní. Když zastavili u břehu, Ray s Arthurem pomohli Mie na písčitou pláž. Dívka, která měla na sobě modrou čepici přes uši, letecké brýle a šedomodré plandavé oblečení, si všimla že Mia kulhá. „Musíš rychle do města!“ řekla okamžitě, aniž by věděla, co se stalo. „Pojďte, vezmu vás tam.“ Vzápětí povolala ze svých pokéballů tři létající pokémony. Dva z nich Ray v životě neviděl. Dokonce ani Arthur je neznal. Trenérka si všimla jejich udivených pohledů a potěšeně se usmála. „Já pocházím z Hoennu, a proto asi většinu mých pokémonů neznáte. Ale to teď není důležité.“ Ray, Mia i Arthur na pokémony přestali zírat a zavřeli ústa. Pár minut nato už každý seděl na jednom z nich. Ray vylezl na záda mohutnému hnědému ještěrovi, kterému ze zad rostly dva páry ohromných, velmi tvrdých a silných listů, které plnily úlohu křídel. Miu vzal šetrně na záda onen šedý pták, na němž trenérka přiletěla a Arthur si vyskočil mezi křídla obrovského modrého tvora, jehož bílá křídla vypadala jako mraky. Samotná trenérka naskočila na Crobata úctyhodné velikosti. „Letíme do Azalkového Města!“ rozkázala a celá skupina se vznesla k nebi. Pod sebou Ray ještě uviděl Laprase, jak vplouvají zpět do jeskyně. Vystoupali vysoko na oblohu a pod nimi se jim rozprostřel celý les jako na dlani. Vlastně téměř celý – byl totiž tak obrovský, že na jeho konec ani nedohlédli. Ray a trenérka letěli vedle sebe. „Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptala se ona a pramen vlasů jí škádlivě vevanul do obličeje. „Jsem Ray. Trénuju pokémony. Pocházím z města New Bark a ve Fialkovém Městě jsem získal první odznak!“ hulákal Ray, aby překřičel vítr, jenž kolem něj svištěl. „Přemohl jsi Falknera?“ divila se trenérka a Ray přikývl. „A moje kamarádka Mia taky! Oba už máme Zefírové odznaky!“ I když to tak Ray říct nechtěl, znělo to trochu nafoukaně. „Vážně? A myslíš, že bys porazil mě?“ opáčila dívka vyzývavě. „Hmm, můžu to zkusit. Dobrá, dáme si potom zápas. Hmm, a kdo vlastně jsi?!“ zakřičel Ray. „Mé jméno je Winona. Jsem trenérkou stadionu ve Stromovém Městě!“ křikla a v očích jí zablesklo. Pak prudce stáhla Crobata stranou a ten zrychlil. Ray málem spadl ze hřbetu létajícího ještěra – celou dobu si tu povídal s trenérkou stadionu ze země Hoenn! |