Rayova pokémoní cesta

Rychlý zápas a ovocné pokébally

Miina zraněná noha se hojila až zázračně rychle – už ani nepotřebovala sádru, a tak zbytek dopoledne strávili u pana Kurta. Shodou okolností byl i on jedním z diváků, sledujících předtím Rayův zápas s Winonou. Ray, Mia, Arthur i Winona teď v doprovodu Kurta chodili po okolí Azalkového Města a Kurt jim vysvětloval podstatu svých zvláštních pokéballů.

„Víte,“ říkal právě, „pokébally vyrábím z meruňáků. To je takový zvláštní druh ovoce. Meruňáků je spousta druhů. Nejvzácnější je černý meruňák.“

„A čím ještě jsou vaše pokébally zvláštní?“ ptala se Mia se zájmem.

„Jak jsem řekl, meruňáků je spousta druhů a přesně tolik je i ovocných pokéballů. Z každého druhu meruňákového stromu se dá vyrobit pokéball. Z černého mohu vyrobit těžký pokéball, který slouží k chytání těžkých pokémonů. Dál je tu modrý meruňák. Ten se dá využít k výrobě návnadového pokéballu. A jak název napovídá, návnadový pokéball je na chytání vodních pokémonů. Dalším je…“

Kurt jim pak řekl o zeleném meruňáku, jenž je na výrobu pokéballů přátelství a vysvětlil, že pokémoni, chycení tímto pokéballem, si na svého nového trenéra lépe zvykají. „Přednáška“ pak pokračovala červeným, žlutým, bílým a růžovým měruňákem a dalšími zajímavostmi.

Když se všichni vrátili zpátky z procházky ke Kurtovu domu, Arthur si na něco vzpomněl.

„Já jsem vám zapomněl dát pokébally, které mi pan Kurt nedávno dal!“ pleskl se do čela a vyndal z kapsy šest míčků. „Tohle je pokéball přátelství, tenhle lásky a tohle je měsíční pokéball. Dál je tu těžký pokéball, návnadový a rychlý.

Ray si vzal pokéball přátelství a rychlý pokéball, kterým se dali snadněji chytit rychlí pokémoni. Mia sáhla po pokéballu lásky. Ten sloužil k chytání pokémona opačného pohlaví, než je trenérův nejvíce používaný pokémon. Dál si vzala měsíční pokéball. Má usnadnit chytání pokémonů vyvíjejících se, dostanou-li se do blízkosti měsíčního kamene. Arthur si pak vzal pokéball těžký a návnadový. Pro Winonu pak Kurt přinesl dva rychlé pokébally, o které ho sama Winona poprosila.

Po vydatném obědě si Ray nechal zkontrolovat pokémony sestrou Joy a celá skupinka kamarádů vyrazila včele s Rayem k Azalkovému stadionu.

Stadionem byl obrovský skleník.

Když Ray, Mia, Arhur a Winona vešli dovnitř, uviděli, že skleník je plný všelijakých rostlin. Místo bylo obývané hmyzími pokémony.

„Bugsy! Vyzývám tě na zápas!“ křikl Ray do bzučení hmyzu. Zpoza blízkého stromu se vynořil fialovovlasý hoch se síťkou na motýly.

„Dobrá, přijímám,“ odpověděl Bugsy prostě.

Chvíli na to už stáli proti sobě, každý na jednom konci zápasiště.

„Souboj Raye z města New Bark proti trenérovi stadionu, Bugsymu, nemá časové omezení. Trenéři si mohou zvolit dva pokémony, které smí během zápasu měnit,“ ohlásil rozhodčí. „Začněte!“

„Volím si Beedrilla!“ vykřikl Bugsy.

„Beedrill – žihadlový pokémon – Beedrill je velmi agresivní a nepřátele ohrožuje svým žihadlem,“ řekl pokédex.

„Do toho, Quilavo!“ reagoval okamžitě Ray.

„Beedrille, jedové bodnutí!“ rozkázal Bugsy.

„Použij plamenomet!“ zavelel Ray.

Beedrilla okamžitě zahalily plameny a než se nadál, byl mimo hru.

„Beedrill není schopen pokračovat, vítězem je Quilava!“ Prohlásil rozhodčí. Z koruny stromu, kde seděli Rayovi kamarádi, se ozval nadšený křik.

„Do toho, Scythere!“ zvolal Bugsy a na zápasišti se objevil zelený pokémon.

„Scyther – hmyzí ninja – Scyther je velmi rychlý. Nebezpečné jsou hlavně jeho přední končetiny,“ promluvil znovu pokédex.

„Quilavo, odpočiň si,“ řekl klidně Ray, ale Quilava červenému paprsku uhnul.

„Hmm, dobře,“ přikývl jeho trenér, „znovu plamenomet!“

„Scythere, roztoč se!“ vykřikl Bugsy a Scyther poslechl.

Plameny ohnivého pokémona se o rotujícího Scythera rozrazily na strany, ale kromě menší únavy mu nezpůsobily nic jiného.

„Výborně, Scythere! Teď rychlý útok!“

„To samé, Quilavo!“ poručil Ray.

Oba soupeři se okamžitě proměnili jen v šedé šmouhy, jež bylo ztěží vidět – tak rychle se pohybovali. Náhle se ozval výkřik a Quilava odletěl stranou. Scyther ho zasáhl. Rayův pokémon se však ihned otočil a vypálil na svého soka proud plamenů. Scyther prohrál.

„Scyther není schopen pokračovat! Zvítězil Quilava a vítězem zápasu je vyzyvatel!“ vyhlásil rozhodčí kýžený výsledek.

„Skvělý!“ vykřikl nadšený Ray a jeho přátelé seskočili ze stromu, aby mu mohli pogratulovat.

„Výborně, Rayi!“ jásala Mia a poplácávala ho po zádech.

„Opravdu, výborně!“ přidal se Arthur. „Ale nesmíš zapomenout, že za vítězství vděčíš hlavně svým pokémonům,“ dodal.

„To on ví,“ mávla ledabyle rukou Winona.

Ray se usmál a přikývl.

Bugsy přišel blíž.

„Tady máš Rojový odznak, právem ti náleží,“ řekl a podával Rayovi stejný odznak, jaký měla i Mia. Ray si s Bugsym potřásl rukou a pak všichni odešli z velikého skleníku.

To odpoledne, až do večera, panovala dobrá nálada. Ray koupil Quilavovi velkou misku pokémoních dobrot a nakonec tak učinil v případě všech svých pokémonů. Mia, Arthur i Winona mlsky koupili také.

Když se pak chystali jít spát, Winona něco navrhla.

„Víte, napadlo mě, že bych vám pomohla dostat se za Cesmínový les. Kdybyste chtěli projít skrz něj, myslím, že by to trvalo hrozně dlouho. A tak mě napadlo, že bychom ho mohli přeletět. Ray by letěl na svém Tropiusovi a já, Mia a Arthur bychom využili mých pokémonů. Bude to rychlejší a určitě to bude dobrá zkušenost pro nás pro všechny. Co vy na to?“ zeptala se ostatních zvědavě.

„Já s tím úplně souhlasím,“ přikývl Ray a otočil se na své přátele. I Mia s Arthurem nápad podpořili.

„Výborně,“ pochválila si Winona a dodala: „Myslím, že bychom měli vyrazit brzy ráno, nebude ještě takové vedro, a proto se pokémoni tak rychle neunaví.“

„To je pravda,“ přisvědčil Arthur.

„No, a kolem poledne, tak abychom neletěli v tom největším hicu, si dáme přestávku. Odpočineme si v lese.“ Winona domluvila.

Ray, Mia i Arthur její návrh nadšeně přijali, a tak už měli plán alespoň kousku své další cesty.