Rayova pokémoní cesta

Výbuch a rvačka

Aniž by je trenéři ovládali, všichni jejich pokémoni okamžitě vyrazili za modrou záplavou zvonění. Vichřice řádila a vzduchem se neslo burácení vln blízkého moře.

Pokémoni se řítili vpřed jako komety. Absolutně nic je nemohlo zastavit. Na obzoru se konečně objevily louky a rozlehlý, rozbouřený oceán.

Pokémoni začali klesat, ovšem, nijak nezpomalovali. Řítili se pořád co nejrychleji kupředu. Náhle všichni čtyři trenéři uviděli důvod toho pozdvižení. Po cestě kolem lesa jel černý džíp. Přestože jel šílenou rychlostí, Chimechové, sršící zlobou, se mu drželi v patách. Náhle vůz vybočil z cesty a řítil se přes louku, směrem k moři. Hejno psychických pokémonů se vrhlo za ním.

Rayův Tropius i ostatní pokémoni ještě zrychlili. Ray už v té rychlosti pomalu ani nestačil sledovat, co se děje pod nimi. Jedno však bylo jisté. Chimechové vypálili na vůz slet psychických paprsků. Nebyly však všechny přesně zacílené a tak auto jelo dál.

Listy kolem hlavy zlatého Tropiuse se rozzářily, stejně jako listy Winonina Tropiuse. Altaria i Skarmory jakoby zhluboka nabírali dech.

Ozvala se rána. Z vozu pod nimi někdo vypálil do vzduchu před sebe velikou síť. Ta na někoho spadla a ten neviditelný někdo se v ní chvíli zmítal. Pak síť protrhl zářící paprsek a ta sebou přestala škubat. Z džípu vykoukla něčí hlava. Podívala se na zničenou síť a pak si všimla i zářících Tropiusů nad sebou. Člověk zalezl zpět. Vzápětí se ozvaly nadávky a zmatený, hysterický hovor. Lidem uvnitř došlo, co se pokémoni nad nimi chystají udělat.

Zlatý Tropius i ostatní tvorové stále nabírali sílu.

Náhle se dveře auta rozletěly dokořán a vyběhly z nich čtyři postavy. Chimechové se na ně vrhli. Zabránili jim utéci.

Oba Tropiusové, Altaria ani Skarmory už nečekali. Zaklonili hlavy nazad a vzápětí je prudce natáhli vpřed. Na černý vůz pod sebou vypálili čtyři oslňující proudy světla. Dva sluneční útoky a dva hyperpaprsky. Automobil s ohlušující ránou explodoval. Rozletěl se na malé části a po výbuchu v zemi zůstal veliký kráter.

Pokémoni sesedli na zem a jejich jezdci okamžitě seskočili.

Skupina Chimechoů zuřivě obmotávala čtyři členy Rakeťáků, takže se nemohli hýbat. Všichni leželi na zemi.

Ray, Mia, Arthur a Winona přiběhli blíž. Vítr se do nich v běhu opíral vší silou.

Ray nikoho z Rakeťáků neznal. Byli to čtyři muži.

„Do háje!“ řekl právě jeden, obličejem přitisknutý v trávě.

„Máme nad oceánem hlídk…?“ druhý člen to nedořekl. Jeden Chimecho pevněji přitáhl stisknutí na krku.

„Co tu děláte?“ ptala se Winona nebezpečným tónem. Opravdu z ní šel strach.

„Co je ti do toho?“ odsekl další muž.

Všichni Chimechové se otočili k příchozím. Zazvonili a kývli na trenéry. Vzápětí se vznesli do vzduchu a byly tentam.

Rakeťáci okamžitě využili situace.

„Vy spratci!“ vykřikl jeden z nich a uhodil Raye pěstí do břicha.

Chlapec se svalil k zemi. Rakeťáka však ihned povalil na zem Rayův Tropius. Muž se dal v panice na útěk. Druhý Rakeťák si zase od Mii vysloužil pořádný kopanec, když vrazil Arthurovi loket do žeber. O poslední dva se postarali Winona s Arthurem. Dívku povalil na zem další muž, ona ale s přesností vykopla nohou a přerazila mu nos. Od Arthura dostal poslední Rakeťák pěstí do obličeje. Vzápětí se svalil do trávy, když mu Winona podrazila nohy. Tak už tedy nestačil použít kámen, který si připravil na Arthura.

Tři padouši pak rychle následovali svého druha a zmizeli v lese.

„Co to mělo být?“ vykulila Mia oči a ještě vzrušeně oddychovala. „Myslíš, že tu byli kvůli…“ Ray jí do toho skočil.

„Kvůli Latias, ano,“ přisvědčil, rovněž zadýchaný, „anebo kvůli tomu druhému pokémonovi. Mám totiž takový pocit, že ten tajemný tvor, který tě odnesl na stadion v Azalkovém Městě, byla Latias. A mě potom do Cesmínového lesa…ale kdo to byl, pokud Latias nesla tebe?“

„Latias?!“ vyhrkla Winona překvapeně. „Co to říkáte?“

Ray, Mia a Arthur jí řekli vše o tom, co o Latias vědí. Winona nevycházela z údivu.

„Ale proč není v Hoennu? Tam je přece její domov, nebo ne?“ divila se.

Ray jí chtěl odpovědět, ale Arthur promluvil dříve.

„Měli bychom odsud zmizet. Jede sem televize,“ řekl a ukázal na žlutou dodávku s nápisem Pokémon TV na boku, která se sem řítila po cestě z města.

„Máš pravdu,“ přikývli všichni a přikrčeni za vysokým houštím se vydali pryč. Narazili však na důstojnici Jenny, která právě prohledávala okolí.

„Co tu děláte?“ zeptala se téměř stejně nebezpečně, jako když Winona předtím uhodila na Rakeťáky. Ray jí spolu se svými přáteli vše vysvětlil. Naši kamarádi měli opravdu štěstí, že s nimi byla Winona. Policistka zřejmě věděla, že je to mistryně létajících pokémonů světa Hoenn, a tak dala hlavně na ni.

„Děkuji. Teď už nám nemůžete nijak pomoci. Můžete..um, vlastně bychom mohli pomoci my vám. Nechtěli byste dovézt do Zlatoprutového Města?“ zeptala se vlídně, když viděla jejich modřiny a škrábance utržené v pranici.

Ray, Mia, Arthur a Winona tedy měli další téma, jež mohli dnes v noci probírat. A tentokrát v pohodlí pokoje pro trenéry zlatoprutského pokémoního střediska.