Rayova pokémoní cesta

Odznaky

Hned po snídani dalšího dne se všichni vydali na místní stadion.

„Trenérkou Zlatoprutového stadionu je Whitney a používá normální pokémony,“ řekl Arthur.

„Tak to by mohlo být snadné,“ odpověděl Ray.

„Tím bych si nebyla tak jistá,“ pochybovala Winona. Zřejmě se jako trenérka stadionu s Whitney trochu znala.

Vešli na stadion. Uprostřed hlavního sálu bylo zápasiště, po obvodu kolem stěn se zdvihaly tribuny a podél tribun stály velké truhlíky s květinami.

„Ahoj,“ pozdravil je dívčí hlas a všichni se ohlédli.

„Ehm, ahoj,“ pozdravil rozpačitě Ray a prohlížel si dívku s načervenalými vlasy.

„Který z vás mě hodlá vyzvat?“ ptalo se děvče.

„Ty jsi Whitney?“ oplatila otázkou Mia.

„Ano, to jsem já. Ale neodpověděli jste mi na otázku,“ stála na svém trenérka stadionu.

„Já tě vyzvu první,“ řekl Ray.

„V tom případě,“ přikývla Whitney a přešla na druhou stranu zápasiště, „to neprotahujme!“ vykřikla a do vzduchu vyletěl pokéball.

„Clefairy – vílí pokémon – pro jeho roztomilost je často podceňována jeho síla. Je to normální pokémon, vyvíjející se v blízkosti měsíčního kamene,“ řekl pokédex.

„Jak jinak. Normální, silný a roztomilý!“ usmála se Whitney.

„Do toho, Quilavo!“ vykřikl Ray a vyslal do boje svého ohnivého pokémona. „Použij plamenomet!“

„Clefairy, ukolébavku!“ rozkázala Whitney.

Než však Clefairy zazpívala první tón, zasáhl ji proud plamenů.

„Výborně, Quilavo a teď rychlý útok!“ pokračoval v náporu Ray.

„Clefairy, metronom!“ vykřikla Whitney.

Quilava srazil Clafairy k zemi, ale ta ještě stačila použít svůj útok. Před Whitneyiným pokémon se rozzářilo světlo a z něj vytryskl mohutný proud vody. Quilava padl k zemi, ovšem ani Clafairy už se neudržela na nohou.

„Clafairy ani Quilava nejsou schopni pokračovat, první kolo končí remízou!“ oznámil rozhodčí, který na začátku ani nedostal šanci zápas zahájit.

Oba trenéři vrátili své pokémony do pokéballů.

„Musím trochu přitvrdit!“ vykřikla Whitney. Na zápasišti se objevila její Miltank.

„Tu už jsme viděli, ale…to je špatný Rayi!“ křikla Mia. „Pamatuješ, co tenkrát ve skalách říkal pokédex? Že Miltank je tuhým soupeřem!“

„V tom případě… Slowbro, leť!“ vykřikl Ray.

„Miltank, použij válivý útok!“ Rozkázala Whitney. Miltank v rotujícím klubíčku obrovskou rychlostí zamířila ke Slowbroovi.

„Slowbro, použij nárazový útok!“ zavelel Ray.

Slowbro udělal, co Ray chtěl, ale na silnou Miltank to nemělo velký účinek. Houževnaté tělo pokémona totiž sílu útoku téměř pohltilo. Naproti tomu Slowbro schytal válivý útok. Bojoval však dál.

Točící se Miltank se prudce stočila zpět a připravovala se k dalšímu útoku.

„Slowbro, znovu nára…,“ začal Ray.

„Rayi to ne! Fyzické útoky na Miltank téměř nepůsobí!“ poradil mu Arthur.

Rayovi došlo, co tím myslel.

„Slowbro, použij zmatení!“ křikl.

Jakkoli byla Miltančina kůže silná, psychický nápor nezadržela. Miltank se přestala točit. Místo toho se motala po stadionu.

„A teď už nárazový útok!“ zavelel Ray k poslednímu tahu a Slowbro provedl, co jeho trenér chtěl.

Miltank padla k zemi.

„Miltank není schopna pokračovat! Vítězem celého zápasu je vyzyvatel Ray z města New Bark!“ hlásil rozhodčí.

„Tu máš!“ křikla Whitney a naštvaně po Rayovi hodila hladkým odznakem. „Ale teď vyhraju nad tebou!“ zakřičela a ukázala na Miu. Ta však namítla:

„Whitney, máš vyčerpané pokémony…,“ řekla a podívala se na oddychující Miltank.

„Tak použiju jiné! Wigglytuff, leť!“ ozval se znovu dívčin hlas. V očích se Whitney leskly slzy vzteku a zklamání.

„Jak chceš,“ řekla Mia o něco tvrdším hlasem než předtím. Zvedla se ze sedačky. „Totodile, leť!“

Oba pokémoni stáli proti sobě.

„Wigglytuff – gumovitý pokémon – jeho elastické tělo odráží většinu fyzických útoků,“ řekl pokédex.

„Wigglytuff, tělní náraz!“

„Vodní dělo, Totodile!“ reagovala Mia.

Wigglytuff zasáhla Totodilea, ten ji však vzápětí odmrštil Vodním dělem.

„Dvojité plácnutí, Wigglytuff!“ vykřikla Whitney – rozhodně to nehodlala vzdát.

„Nárazový útok, Totodile!“ rozkázala Mia, ale útok jejího pokémona příliš nezafungoval.

„Jak řekl pokédex, takové útoky nemají cenu,“ povzdychla si Mia. „Totodile, vr…,“ zarazila se. „Co se…?“

„Né! Né! Né!“ vřeštěla Whitney nedůstojně jako malé děcko.

Totodile se vyvíjel. Ponořil se do bílého světla a změnil se. Když světlo zmizelo, stál tu jiný pokémon.

„Croconaw – další vývojové stadium Totodilea – jeho fyzické útoky jsou teď mnohem účinnější. Posílen byl i temný kousací útok,“ oznámil pokédex. Mia nevěřila vlastním očím. Její pokémon se vyvinul!

„Výborně!“ vyskočila do vzduchu. „Takže použij kousnutí!“

Croconaw zasáhl přesně. Wigglytuff a její trenérka prohrály.

„Wigglytuff není schopna pokračovat, vítězem zápasu je Mia!“ prohlásil rozhodčí.

„Byl jsi skvělý, Totod…um, promiň, Croconaw!“ vykřikla Mia a objala svého pokémona. Do jejího jásání a do výskotu Raye, Arthura a Winony však někdo vzlykal. Byla to Whitney.

„Ajaj,“ řekl potichu Ray.

„Ale Whitney!“ vyjekla Mia a všichni i s rozhodčím přišli blíž k dívce. „Prohra přeci nemusí nic znamenat, jde jen o to, jak to bereš. A myslím si, že se nemáš za co stydět! Jen teď víš, na co se máš v trénování zaměřit,“ vyslovila Mia velkou pravdu.

Whitney vzhlédla ze země, kde zkroušeně seděla a uviděla Wigglytuff a Croconaw, jak si spolu vesele povídají a podávají si tlapy.

„Máš pravdu,“ řekla trenérka nakonec, „chovám se jako malá holka.“ Whitney si otřela oči a potom, s důstojností hodné trenérky stadionu, řekla: „Tímto sis vybojovala Hladký odznak. Je tvůj!“

Mia si od ní odznak vzala.

Nakonec se s Whitney všichni rozloučili, a když měla Mia svého Croconaw zpět v pokéballu, odešli ze stadionu.