Rayova pokémoní cesta

Vaječné společenství

Další den Raye probudila Lily. Byla už vzhůru, a tak mu lezla přes nohy a přes hlavu a lechtala ho.

„Polechtej ho na chodidlech,“ radila právě potichu nějaká dívka. Lily se se šibalským úsměvem vrhla na Rayova chodidla. Trenér se v tu ránu probudil. Ostatní se rozesmáli. Byl totiž jediný, kdo ještě spal.

„Kolik je hodin?“ zeptal se rozespale a Mary si vzala Lily do náruče.

„Skoro deset hodin dopoledne,“ odpověděla Mia. To ona poradila Lily to lechtání.

„Asi bychom měli vyrazit,“ řekl Arthur.

Ostatní přikývli. Sesedli se u stolu a paní domu jim připravila vydatnou snídani. Když se pak ve tři čtvrtě na jedenáct loučili před domem, popřála jim hodně štěstí.

„Tak se mějte pěkně! Hodně úspěchů vám všem!“ loučila se Mary a Lily jim mávala.

„A děkujeme za všechno! Nashledanou!“ křikl ještě Mark.

Ray, Mia, Arthur, Winona i Morty jim mávali a Lily se zdála být trochu smutná. Její maminka ji pohladila po vlasech a pak jim spolu zamávaly.

„Nashledanou!“ zavolali trenéři a zmizeli v lese.

***

„Musíme najít tu cestu,“ řekl Morty vyčerpaně, po několika hodinách bloudění lesem.

„Jo, to bychom měli,“ přikývl Arthur a rozhlížel se. Jak jen mohli sejít z cesty tak daleko?

„Teď by se nám ta zářící duha hodila,“ napadlo Raye a Mia přikývla. „Jo, aspoň bychom věděli, kde je vesnice a mohli si odvodit, kudy vede cesta,“ řekla. „Ovšem, lepší, že tu ta duha není. Nechci, aby se někdy opakovalo to, co ve vesnici.“

Ostatní jí dali za pravdu.

„Nemá tu někdo mapu?“ napadl Winonu spásný nápad.

Arthur zrudnul. Samozřejmě, že má mapu! Z nepochopitelných důvodů si na ni však nikdo nevzpomněl. Jeho přátelé se na něj vyčítavě podívali, žádné poznámky však neměli. Shlukli se kolem něj a prohlíželi mapu.

„Takže, předtím jsme v noci sešli z cesty asi někde tady. V tom případě,“ uvažoval Arthur, „bychom se na ni měli dostat zase někde tady.“ Arthur prstem ukazoval místa na mapě.

Všichni se pak vydali severozápadním směrem a po poledni už skutečně našli cestu do Týkového Města.

„Fajn, tak pojďme,“ vyzvala své přátele Winona a všichni vykročili.

Cesta se vinula pod korunami stromů, a tak na ně nepražilo slunce. O zábavu měli postaráno. Měli za sebou bohaté zážitky ze svých dosavadních dobrodružství, a tak si na jídlo až do druhé hodiny odpoledne nikdo ani nevzpomněl. V tu dobu jim už ale kručelo v žaludcích.

„Já bych si dal vejce se slaninou,“ zasnil se Ray.

„Tak pojď sem!“ zakřičela Mia od blízkého stromu. „Tady jich je rovný půltucet!“ Dívka se sehnula k jednomu nakřáplému vajíčku a chtěla ho zvednout ze země. Jaké to však bylo překvapení, když na ni vejce zaútočilo.

„Áá!“ vyjekla Mia a odskočila zpět. „Co to je?!“

„Exeggcute – vaječný pokémon – tento pokémon se v podstatě skládá z několika hlav. Když je hlav šest, Exeggcute je klidný a bezstarostný, pokud je jich ale méně nebo více, jednotlivé hlavy na sebe útočí,“ odpověděl na Miinu otázku pokédex.

„Z těch asi omeleta nebude, co?“ ozvala se Winona a přišla blíž. Exeggcute se jejímu návrhu prudce postavil a kousl ji do nohy.

„Au!“ zakvílela Winona. „Dělám si jen legraci!“ Mrzelo ji však, že vůbec něco řekla.

„Já si ho chytím!“ zajiskřily Mie oči. „Gastly, volím si tebe!“

Ve vzduchu se objevil její duchový pokémon.

„Gastly, použij zmatení!“ rozkázala Mia a ukázala na Exeggcutea.

Její pokémon sice zasáhl, ale divoký tvor se jen otřepal.

„Exeggcute je travní a psychický pokémon,“ ozval se znovu hlas pokédexu.

„No jo, no jo… Tak v tom případě použij…hej! Kam to letíš?!“ vykřikla Mia a koukala, jak Exeggcute mizí v houští.

„Pojďme za ním!“ řekla bez váhání.

„Ty chceš jít do lesa, když jsme konečně našli cestu?“ ptal se Morty nevěřícně. Mia si ho ale nevšímala. „Počkej na mě!“ křikla a vrhla se do lesa. Gastly letěl také.

„No nazdar,“ povzdychli si její přátelé a rozběhli se za ní.

Mia se prodírala kupředu a šest hopsajících vajec bylo stále kus před ní.

„Počkejte!“ křičela, ale Exeggcute nezpomaloval.

Čím hlouběji se do lesa dostávala, tím byl hustší. Zaplétala se do stonků a úponků všemožných rostlin a když se natáhla na zemi, Exeggcute se zastavil.

„No, sláva,“ odfoukla si Mia. Za okamžik se k ní přihrnuli i Ray, Arthur, Winona a Morty. Pomohli Mie na nohy a rozhlédli se.

Před nimi byla široká kruhová rokle. Po jejích okrajích rostly překrásné, vysoké a husté stromy s velkými žlutými plody. Dolů do šera rokliny neviděli.

Exeggcute doskákal až na samý okraj a shlédl dolů.

Ray, Mia, Arthur, Winona i Morty přišli blíž. Lehli si na okraj rokle a sledovali, co se dole děje.

V šeru pod nimi bylo početné shromáždění. Desítky Exeggcuteů tvořily široký kruh. Uvnitř kruhu stál jeden obrovský pokémon podobný palmě.

Ray chtěl vytáhnout pokédex, ale Arthur ho zastavil.

„Ne, nebo si nás všimnou,“ řekl a obrátil své zraky zpět ke shromáždění.

Tříhlavá palma něco vykřikla. Z kruhů Exeggcuteů vyhopsala jedna šestice. Všech šest se bázlivě rozhlíželo po svých soukmenovcích. Palmovitý pokémon něco řekl a ustoupil k okraji kruhu. Na jeho původní místo se teď postavil Exeggcute.

„Co to dělá?“ ptala se přidušeně Mia, jak ležela na zemi.

Odpovědi se jí dostalo vzápětí.

Na paloučku na dně rokle se zableskl nějaký předmět v trávě. Exeggcute stojící uprostřed palouku se rozzářil a začal měnit svůj tvar. Okolo stojící Exeggcuteové hlasitě skandovali. Světlo zmizelo a na palouku teď stál další palmovitý pokémon. Vůdčí palma něco vykřikla. Nově vyvinutý pokémon si k sobě přibral několik Exeggcuteů a musel opustit rokli.