Rayova pokémoní cesta

Pověsti Týkového Města

Znovu se na lesní cestu do Týkového Města dostali až k večeru. Na to, že slunce už zapadalo, byla venku stále ještě spousta trenérů. Ray i Mia tak měli skvělou příležitost trénovat své pokémony.

Když už se nadobro setmělo, utábořili se všichni na kraji lesa. Morty jim potěšeně sdělil, že při tomhle tempu by se už zítra mohli dostat do Týkového Města, a tak se Ray už nemohl dočkat rána.

Následující den se hned ráno po snídani vypravili na cestu. Když pak konečně spatřili první domky Týkového Města, vypadalo to, že dokonce i Morty je překvapený, že to zvládli tak rychle.

„Týkové Město je starobylé, pověstmi opředené město. Hodně legend se zmiňuje o bájném pokémonovi Ho-oh,“ začala číst Mia a při posledních slovech se zašklebila na ostatní. Potom pokračovala. „Město je rozděleno na dvě velké části – Nové a Staré Město. Staré Město je ohraničeno zdmi a chrámy a mimo několika postranních do něj vedou tři hlavní brány – brána Blesků, Ohňů a Vod. Staré Město je také významným centrem mnoha kulturních aktivit, naproti tomu Nové Město se vyznačuje moderními styly zábavy.“ Mia zaklapla svého Průvodce světem Johto a významně se rozhlédla po svých přátelích.

„Jako první půjdeme do střediska,“ odpověděl Ray na Miinu nevyřčenou otázku a jelikož nikdo neměl nic proti, vyrazili.

„Hmm, kudy se jde do Starého Města?“ zeptal se Arthur Mortyho, když kráčeli po jedné z mnoha rušných ulic.

„To je na severu Týkového Města. Na kraji lesa jsou ony tři brány. Těmi projdeš do Starého Města, které je vlastně až za hranicí prvních lesních stromů. Je to velmi rozlehlá a působivá část. Žije tam velké množství obyvatel, protože má mimořádně uklidňující a příjemnou atmosféru,“ odpověděl trenér stadionu.

„A tvůj stadion leží ve Starém Městě?“ zajímal se Ray, pro něhož byla taková informace nadmíru důležitá.

Morty krátce přikývl.

***

V pokémonském středisku je přivítala sestra Joy a vyléčila jim pokémony. Když se pak měli k odchodu, zastavil je u dveří jakýsi postarší muž v dlouhém hábitu tmavé barvy, který měl v pase převázaný zvláštní šňůrkou. V ruce držel stoh papírů.

„Prosím, tady máte,“ řekl a každému dal do ruky jeden papír. „Zveme vás na velkou výstavu bonsají, která začne v pravé poledne ve Starém Městě. Pokud přijdete, budete mít možnost posuzovat vystavené rostliny, ale podrobnosti vám budou sděleny až na místě. Do Starého Města prosím vstupte branou Ohňů, to je ta prostřední. Brány Blesků a Vod jsou bohužel stále v opravách. Děkuji a těšíme se na vaši návštěvu.“ Pak si se všemi vyvalenými trenéry potřásl rukou a potichu dodal. „Ach, doufám, že přijdete také, pane?“ zeptal se Mortyho a když trenér přikývl, usmál se a zmizel ze střediska.

„Tak co? Půjdeme tam?“ nadhodila Winona.

„No samozřejmě!“ vyhrkl nadšeně Ray. „Mio, Arthure, pamatujete si ty bonsaje v Bellsproutí věži? Ty byly přece úžasný!“ rozplýval se Ray nadšeně. Ony miniaturní stromky mu opravdu učarovaly.

„No, já si to nepamatuju,“ pronesla Mia zamyšleně.

Ray se plácnul do čela. „A jo, vlastně. Tys byla tenkrát nějaká pošahaná,“ řekl s chápavým soucitným výrazem.

„Cože jsem byla?! Řekni to ještě jednou!“ vyzvala Mia svého kamaráda, div z ní nesršely jiskry. „Náhodou jsem byla jenom zhypnotizovaná, abys věděl!“

„No jo, to je ono, to jsem měl na mysli,“ pokrčil Ray rameny.

„Eheh, tak bychom snad mohli jít,“ vyhrkla splašeně Winona, aby zabránila dalšímu výbuchu.

Naobědvali se v nedaleké restauraci ještě před polednem, aby pak mohli zbytek dne věnovat výstavě.

Ve tři čtvrtě na dvanáct se dostavili k bráně Ohňů a mezi dvěma sochami majestátního čtyřnohého pokémona prošli do Starého Města.

Celé Staré Město bylo ohraničeno bytelnou zdí se zakroucenými stříškami. Bylo plné obrovských stromů a krásných domků a zahrad. V dálce na východě se tyčila nějaká vysoká věž. Výškou by se mohla měřit snad jen s budovou rozhlasu ve Zlatoprutovém Městě. Ta ale zase nebyla tak krásná. Snad to byl jen nějaký klam, ale její vrcholek zahalovala mračna. Nebo to možná byla spíše nějaká podivná mlha.

„Co je to za věž?“ otázal se zaujatě Ray.

„To je Cínová věž,“ pravil Morty, „svatyně Duhového Ho-oh.“

„To je ta, co ji Sluneční Ho-oh zapálil?“ přidala se k rozhovoru Mia.

Morty zakroutil hlavou. „Ne,“ řekl, „to není ona. Toto je nová Cínová věž, která byla postavena, když původní věž shořela. Ta původní věž, které někteří lidé říkají Mosazná, byla postavena v dávných dobách jako znamení soužití a porozumění. Na její vrcholek dokonce pravidelně přilétal Ho-oh, což bylo v celém světě nevídanou zvláštností. Ho-oh lidem města pomáhal, protože přinášel blahobyt a štěstí a dokonce i lidem radil. Jednoho dne se však vše pokazilo. Mohli za to lidé, kteří chtěli ovládnout jeho sílu a moudrost. Již léta před tímto okamžikem věž hořela, protože ji zapálil Sluneční Ho-oh. Teď však věž zapálil sám Duhový fénix. Na zem pak přivolal Raikou, Enteie a Suicunea, jako ztělesnění tří sil přírody – bouře, ohně a vody s větrem. Pak pronesl, že se vrátí zpět až když se lidé naučí žít s pokémony a přírodou v rovnováze. Hned na to odletěl a od té doby ho nikdo neviděl. Vlastně až do nedávného souboje nad Sluneční Vesnicí. Ovšem, vypadá to,“ Morty se rozhlédl po městě, „že sem se nevrátil. A tak byla postavena nová Cínová věž, která až do dnešních dnů čeká na tvora, který kdysi město navštěvoval. Tahle pověst má ale mnoho různých podob. Všechny jsou si však dosti podobné, až na malé odchylky…“

Morty domluvil. Než si to ale všichni stačili srovnat v hlavě, přitočila se k nim nějaká dívka.

„Vítáme vás ve Starém Městě. Pokud si budete chtít prohlédnout bonsaje, pomůže vám tato mapka města.“ Dívka jim podala pět mapek. „Stromky jsou totiž po městě různě rozmístěny, takže teď se budete lépe orientovat. Všechny uličky s bonsajemi jsou nyní uzavřené. Zpřístupněny budou až po zahájení výstavy, což proběhne za pět minut na Klidném náměstí.“ Potom jim popřála hezké zážitky a okamžitě se otočila k dalším návštěvníkům.

„Asi by bylo nejlepší jít na to zahájení,“ mínil Ray a díval se do mapky. Staré Město bylo opravdu rozlehlé. Některé uličky byly červeně vybarvené, což podle vysvětlivek znamenalo, že jsou tam umístěny bonsaje.

Morty znal město nazpaměť, a tak Raye, Miu, Arthura a Winonu dovedl na Klidné náměstí během chvilky. Tam se už tlačilo mnoho lidí a na vyvýšeném kamenném “jevišti“ uprostřed náměstí už stálo připravených několik osob.