Rayova pokémoní cesta

Zkouška

„Přejeme všem krásný den,“ ujal se slova jeden muž na pódiu. „Mé jméno je Olaf. Jsem členem mnišského řádu, který sídlí v Týkovém Městě,“ odkašlal si a pak pokračoval. „Mám tu nesmírnou čest vám sdělit, že naše město bylo vybráno jako dějiště již třísetdevadesátésedmé soutěžní výstavy bonsají světa Johto. Do našeho města se sjeli bonsajoví mistři z celého Johta, aby vystavili své nejlepší stromy. Vítejte tedy na mistrovství bonsají světa Johto!“

Proslov byl odměněn silným potleskem a výskáním.

„Do výstavy jsou zahrnuty bonsaje hned několika tvůrců. Tvůrců, kteří jsou těmi nejlepšími v celém Johtu. Mám to neskonalé potěšení vám představit pana Nolanda, člena mnišského řádu Bellsproutího společenství Fialkového Města!“

Lidé začali tleskat. Ray přitom zaostřil na muže, jenž se právě ukláněl.

„To je on!“ otočil se vzrušeně na Miu a Arthura. „Ten mnich, co nás v Bellsproutí věži zachránil před duchy!“ Mia i Arthur začali tleskat o dost více.

„Dalším mistrem je pan Gunar z Třešňového Města!“ ohlásil Olaf.

„Dědeček?!“ vyjekl Arthur překvapeně.

Ray s Miou se zazubili a div se neutleskali, když se starý pán klaněl přihlížejícím.

„Jsou tu i pánové Theodor a Diego z Vířících ostrovů!“ vykřikoval mnich a všichni tleskali.

„A teď vám bohužel musím sdělit nepříjemnou zprávu,“ řekl Olaf a přešlápl. „Výstavy se měla zúčastnit také bonsajová dáma paní Toiko, ale, jaksi nedoraz…“

„Já jsem tady! Já už jdu! Už jdu!“ ozvalo se náhle volání z davu. Na pódium se přihnala poněkud silnější žena, která by vypadala elegantně, kdyby jí rozcuchaný účes netrčel všemi směry a kdyby se na střevících s podpatky nebezpečně nekymácela. Vyběhla po schůdkách až k mikrofonu a ujala se slova.

„Uh!“ bylo to první, co z ní vypadlo. „Hehe,“ řekla potom a nervózně se zašklebila. „Um, omlouvám se, ale tohle oblečení není nic pro mě,“ vysvětlovala černovlasá paní Toiko a úslužně mávala natrhlou vlečkou své fialové róby. „No, chtěla jsem vypadat tak trochu jako, no, do společnosti, ale,“ zasekla se, „výsledek vidíte sami. Nejspíš jsem ze sebe neměla dělat něco, co nejsem. Děkuji.“ Potom se spěšně zařadila k ostatním tvůrcům a potřásla si s každým z nich rukou.

Dav okolo nadšeně a pobaveně zatleskal. Paní Toiko se na všechny zářivě usmála.

„Tak, to byla dáma z Azalkového Města,“ řekl Olaf a dovolil si usmát se. „To je tedy našich pět mistrů. Každý samozřejmě soutěží jen sám za sebe.“

Celé náměstí znovu zatleskalo.

Nějaký muž přiběhl na jeviště a něco Olafovi pošeptal. „Ach, ano,“ promluvil zaskočeně Olaf, „a šestým soutěžícím jsem já,“ dodal mumlavě, ale přesto to všichni slyšeli a zatleskali.

„A teď k pravidlům. Je již tradicí, že bonsaje budou posuzovány ve čtyřech kategoriích – Nejpůsobivější tvar, Nejzvláštněji působící strom, Nejhezčí bonsaj ovocného stromu a Absolutní vítěz. V prvních třech jmenovaných kategoriích budou vítězi jmenovány tři stromy, takže celkově z dnešního klání vzejde deset vítězů. Ti se pak utkají v soutěži všech zemí pokémoního světa, která se bude konat za tři měsíce ve Stromovém Městě v zemi Hoenn!“

„To jsem vůbec nevěděla!“ vykřikla Winona překvapeně.

„To bude nejspíš proto, že jsi takovou dobu strávila tady v Johto!“ křikl na ni Ray, přestože stáli vedle sebe. V tom tleskání a výskání bylo všechno hůře slyšet.

Olaf zanedlouho pokračoval. „Stromy bude hodnotit nestranný tým čtyř mistrů pocházejících z Pomerančových ostrovů. Prosím, přivítejte Selimu, Orima, Litha a Setha!“

Dav je přivítal bouřlivým potleskem a na pódium přišla skupinka posuzovatelů.

„A jak je již po staletí zvykem, tým rozhodčích doplní tři trenéři pokémonů. Prosím tedy všechny trenéry, kteří by se pro dnešek chtěli stát porotou, aby přišli sem k nám. Předem upozorňuji, že nemusí mít vůbec žádnou průpravu v oblasti bonsají. Jejich hlasy jsou ale přesto velmi důležité, aby bylo vidět, jaké bonsaje jsou podle jiskřících a dobrodružství plných srdcí trenérů ty nejlepší!“

Z davu se se vzrušeným šuškáním oddělil hlouček lidí. Aniž by cokoliv namítali, Ray s Miou byli Winonou a Arthurem strčeni do hloučku hlásících se trenérů.

Celý dav si je prohlížel a lidé si šeptali o tom, kteří z nich asi budou vybráni.

K pódiu přišlo patnáct trenérů.

„Trenéři budou vybráni následujícím způsobem,“ mluvil Olaf. „Deset z nich se utká v pokémonu s jedním z účastníků soutěže nebo s jedním z rozhodčích. Ti trenéři, kteří svůj zápas prohrají, budou muset odstoupit. Ti, kteří vyhrají, půjdou na chvíli stranou. Z deseti prvních soubojů tak vzejde několik vítězů. Potom bude bojovat zbytek trenérů. Ten, kdo vyhraje, se přidá k vítězům z prvního kola. Dostaneme tak několik trenérů. Ti se pak utkají mezi sebou až budou jen tři vítězové. Je vše jasné?“ Olaf se s otázkou obrátil na trenéry. Všichni přikývli. Ray s Miou se na sebe významně podívali.

„Teď bych vás, milí diváci, požádal, abyste uvolnili místo pro deset zápasů,“ vyzval obecenstvo mnich a diváci udělali, jak žádal. Ihned nastala tlačenice, jak lidé škobrtavě couvali. Na vzniklé volné prostranství se postavilo deset osob – Olaf, Noland, Diego, Theodor, Gunar, paní Toiko, Selima, Orim, Lith a Seth. Proti nim nastoupilo deset trenérů. Mia byla zařazena do první desítky, ale Ray čekal až na druhé kolo.

„Do toho, Mio!“ vykřikl Ray a z davu se přidalo několik lidí.

Souboje začaly. Mia měla proti sobě Selimu, která si zvolila Soodowooda. Vlastně, všichni posuzující i soutěžící mistři si zvolili Soodowooda.

Kolem Mii zuřily boje. Její Croconaw měl však nad Soodowoodem navrch. Netrvalo dlouho a Mia Selimu porazila.

„Výborně!“ vykřikl Ray a Mia si se svou soupeřkou potřásla rukou.

Většina zápasů ale trvala mnohem déle. Snorlax jednoho z trenérů uprostřed boje usnul a jeho trenér ho nemohl probudit. Když mu Gunar řekl, že je mu líto, ale že prohrál, chlapec svého pokémona odmítl vrátit do pokéballu, chtěl počkat, až se vzbudí. Nakonec to však musel vzdát.

Z prvního kola tak nakonec vzešli čtyři vítězové. Olaf je všechny vyzval, aby se posadili na lavičku v rohu náměstí a počkali na výsledek druhého kola.

Pak už se pět nervózních obličejů dívalo do tváří pěti zkušených bonsajových mistrů. Ray nastoupil proti paní Toiko.

„Takže, můžeme?“ zeptala se zdvořile.

Ray přikývl. V krku měl obrovský knedlík. Napětím téměř nemohl polknout. Kouká se na něj tolik lidí!

Paní Toiko sáhla po jiném pokéballu, než jaký předtím použila v souboji s jiným trenérem. I z tohoto pokéballu se však vynořil Soodowoodo.

Ray měl v tu chvíli jasno, koho si vybere.

„Slowbro, do toho!“ křikl.

„Soodowoodo, použij padání skály!“ vykřikla paní Toiko.

Slowbro nestačil uhnout, ale útok přestál.

„Použij vodní dělo!“ rozkázal Ray.

Útok zasáhl cíl, ale i soupeřčin pokémon ho vydržel.

„Mimiku!“ křikla Toiko a ukázala na Slowbro.

Soodowoodo vychrlil proud vody.

Ray vykulil oči. „Já myslel, že je to kamenný typ!?“

„Soodowoodo – napodobující pokémon – dnes je již bezpečně prokázáno, že je to kamenný pokémon. Má ale zvláštní schopnost používat útoky protivníka,“ ozval se pokédex, na který Ray málem zapomněl.

„Takže mám pravdu!“ křikl. „Slowbro, zmatení!“ dodal.

Takový nápor už Soodowoodo nevydržel.

Ray vyhrál svůj zápas. Byl hned o krok blíž k postu hodnotícího. Potřásl si rukou s paní Toiko. Spolu s ním postoupila z druhého kola ještě dívka s vlasy medové barvy, které jí splývaly až k pasu.

„A teď nastává rozhodující chvíle!“ ohlásil Olaf napjatě a diváci zatleskali. „Spolu se utká šest trenérů, budou bojovat ve dvojicích, takže budeme mít tři bojující dvojice. Z každého zápasu vzejde vítěz, který se dnes stane rozhodčím!“

Ray tedy znovu vstoupil na zápasiště. Proti němu byla dívka s dlouhými vlasy. Mia měla bojovat s chlapcem s posměšným úšklebkem na rtech. Třetí dvojice byla nejtajemnější – oba soupeři byli zahaleni do plášťů s kápěmi.

„Můžete začít!“ vykřikl Olaf a mávl rukou na povel.

Ray vypustil ven Quilavu, zatímco jeho soupeřka si zvolila červeného, středně velkého ještěra s plamenem na konci ocasu.

„Charmeleon – salamandří pokémon. Charmeleon je další vývojová fáze Charmandera. Je velmi náladový a jeho útoky jsou často nečekané a prudké,“ řekl pokédex.

Miin Exeggcute se střetl s Bulbasaurem. Tajemní trenéři v pláštích si zvolili Ariadose a Pidgeotta.

„Charmeleone, kovový dráp!“ rozkázala dívka.

„Quilavo, rychlý útok!“ zareagoval okamžitě Ray. Soupeřčin útok ho vytrhl z přemítání.

Quilava se vyhnul soupeři a pak srazil Charmeleona k zemi.

„Kouřovou clonu!“ vykřikla trenérka a zápasiště zahalil dým.

Quilava prudce vyskočil a z tlamy vrhl do oblaku spršku zářivých hvězd.

„Co to je?!“ vyjekl překvapeně Ray.

Odpověděl mu jeho pokédex: „Quilava se naučil hbitý útok. Tento útok nikdy nemine cíl.“

„No výborně!“ poskočil si Ray.

Když se kouř rozplynul, odhalil další novinu, totiž, že Charmeleon prohrál.

„A máme tu prvního vítěze!“ rozezněl se náměstím Olafův jásavý hlas a lidé začali tleskat. Ray dokonce zaslechl, jak Arthur, Winona a Morty vykřikli “Skvěle!“

I Mie se vedlo výborně. Znamenitým zmatením její Exeggcute ukončil druhý zápas.

„A hned je tu další!“ křičel Olaf jako u vytržení. „Nyní už zbývá jen ten poslední!“

Ariados a Pidgeotto bojovali opravdu tvrdě. Pidgeottova výhoda typu však nakonec udělala své. Ptačí pokémon vyhrál a ženský hlas, který se zpod kápě ozval, odvolal zpět Ariadose.

„A máme posledního rozhodčího!“ sdělil publiku Olaf. „Je to tak! Teď bych rád poděkoval všem trenérům za účast a vítěze zápasů zvu sem k nám na pódium!“

Všichni poražení trenéři se zkroušeně smísili s davem, jen ona žena s Ariadosem nepozorovaně zmizela mezi stromy za náměstím.