Rayova pokémoní cesta

Úloha porotců

„UÁÁÁ!“ vyjekla Mia, která byla na dveře namáčknutá a vypadla ven. Stařík, který je otevřel, ještě stačil uhnout stranou, aby ho nesrazila.

„Hmm, chtěl jsem vám jenom říct,“ promluvil k trenérům v kůlně Arthurův dědeček, zatímco pomáhal Mie na nohy, „abyste si s tím hodnocením trochu pospíšili. Vím, že do večera je ještě spousta času, ale přecijen…“

Z dřevěné boudy na něj civělo čtvero vyjevených obličejů.

„Ech,“ uchechtl se Gunar, „tak zatím nashledanou.“ Přibouchl jim dveře od kůlny před nosem a odešel.

Přístěnek se čtyřmi trenéry na pár vteřin potemněl. Pak se dveře otevřely znovu. Tentokrát to ale byla Mia, která předtím vypadla ven.

„Tak, snad abychom šli?“ zeptala se pocuchaně.

„Ano,“ přikývl Ray.

„Zkusíme to tudy,“ ozvala se Winona a hleděla na prkennou zeď za Rayovými zády.

„Samozřejmě, pokud umíš prolézat zdí,“ opáčila Mia.

Winona k prknům důstojně přikročila a zatlačila do nich rukama. Otevřely se tak další dveře, které vedly do kamenné zahrady.

Morty vykoukl ven.

„Máme štěstí, jsou tu další bonsaje,“ řekl a jako první vylezl z kůlny.

Všichni se pak vyhrnuli ven. Mia se málem přerazila o spadlé hrábě, ale nakonec se i ona dostala k bonsajím.

Kolem dřevěných lavic se potulovalo několik lidí. Ray i jeho kamarádka všechny stromky ohodnotili do svých papírů. Ray dal nejvíce bodů bonsaji s názvem “Duhový tvor letící mračny“. V těsném závěsu za ním byly stromy “Starý pán lesa“, “Strom sněžné krajiny“ a několik dalších. Miinu bodování vévodil strom Liechi bobule pojmenovaný “Světlo přírody“.

„Výborně,“ pochválil si Arthur. „Už vám zbývá ohodnotit jen posledních dvacet bonsají.“

„Tak pojďme,“ řekl Ray a vykročil.

„Jo, ale jsou až na druhé straně města. Asi bude chvíli trvat, než se k nim dostaneme,“ přikývla Winona, která nakoukla do mapy k Arthurovi.

„V tom případě bychom měli vyrazit,“ vybídl je Morty a sám se vydal do nejvýchodnější části Starého Města.

Cesta historickým centrem Týkového Města byla opravdu zážitek. Procházeli spoustou kamenných nádvoří a krásnými zahradami, které byly volně přístupné. Sem tam potkali v uličkách i někoho z porotců či soutěžících. Vlastně se teď celá skupinka věnovala více svému okolí, než bonsajím.

„Je půl páté,“ sdělil kamarádům Arthur.

„To znamená, že máme čas na svačinu!“ rozzářily se Rayovi oči.

„Dobrá, tak si pojďme chvíli sednout támhle do toho parku,“ ukázala Winona k rozlehlé ploše pokryté kameny a drny travin, schované pod korunami vysokých stromů.

Všichni zamířili k lavičkám.

„Sedneme si tady?“ navrhla Winona a otočila se na ostatní.

„Radši ne,“ odmítla Mia.

„Proč?“ zeptal se Ray, ale okamžitě to pochopil. „No, vlastně máš pravdu,“ řekl, když si všiml člověka sedícího blízko nich. „Raději si snad vážně půjdeme sednout jinam,“ dodal a rychle vykročil pryč od sedačky, na které si Matt četl nějakou knihu.

Winona si ale už sedla a Morty také. Ray s Miou a Arthurem si nakonec se zdráháním přisedli.

„I když vlastně je nesmysl, abychom se mu vyhýbali,“ přisvědčil Ray po chvíli. „Je jen jeho hloupost, jak se chová.“

„Jo, taky bych řekl,“ přikývl Arthur.

„Už tady získal svůj odznak, Morty?“ zeptala se Mia.

Právě když chtěl trenér stadionu odpovědět, Matt se otočil přímo k nim.

„Ahoj,“ pozdravil přátelsky. „Jste tady taky na výstavě?“

Tohle k němu vůbec nesedělo. “Jak se to chová?“ říkal si Ray v duchu.

„Hmm, jo. Přišli jsme se podívat na bonsaje a jaksi se z nás stali rozhodčí,“ zašklebila se Mia a pokusila se o úsměv. Moc z toho ale nebylo – Mattovo chování ji také vyvádělo z míry.

„Tak ze zatím mějte,“ řekl chlapec a zvedl se k odchodu. „Pitomci,“ dodal. Potom se ztratil v parku.

„Už jsem si myslel, že to neřekne,“ zasmál se Arthur.

„On řekl “pitomci“?“ zeptala se Winona poněkud nevěřícně.

„Jo, přesně tak. Tobě to vadí? Zrovna od něho?“ opáčila Mia.

„Samozřejmě, že ne. Jen by mě zajímalo, proč se tak chová. Někdo by mu měl dát lekci,“ odpověděla trenérka létajících pokémonů a sáhla k pokéballům.

„Víš co mě napadá?“ ozval se Ray. „Že bych chtěl odvetu za ten náš zápas v Azalkovém Městě!“ řekl průbojně.

„Vážně?“ ujistila se Winona a oči jí zajiskřily.

„Nejdřív ale musíme ohodnotit bonsaje,“ utnula to Mia. „Takže, pojďte,“ řekla rázně a hbitě vstala z pohodlné lavičky.

Po páté hodině odpolední, když se slunce sklánělo nad spáleništěm staré Cínové věže, se celá skupinka přátel dostala na další místo s bonsajemi. Byla to velmi dlouhá lavice, která se táhla podél vysoké zdi, jež ohraničovala Staré Město. Lavice se od místa, kde stáli natahovala až pod stromy dalšího parku na východě.

Ray s ostatními procházel kolem výstavy a s Miou bonsaje hodnotil. Nečekaně se zastavil u jednoho nadmíru podivného stromu, takže do něj za ním jdoucí Mia málem vrazila.

„Mio, podívejte,“ řekl a ukázal na bonsaj.

Všichni přišli blíž a shlukli se kolem něj.

„Je takový, zvláštní,“ změřila si Mia bonsaj pohledem. „Asi jí dám sedm bodů z deseti?“ otočila se na Raye.

Ten si bonsaj prohlížel zblízka. Podivný kmen stromku se jako správná bonsaj zužoval od paty až ke koruně. Korunu tvořily tři větvičky, na jejichž koncích bylo vždy po jedné zelené kuličce. Tečkovaný stromek tak měl v korunce tři kuličky. Celý pak spočíval v hnědé misce, která jakoby stála na nožkách.

„Je vážně hodně zvláštní,“ přikývla Winona a přestože věděla, že se to nemá, ťukla do bonsaje prstem.

Stromek sebou poplašeně škubl a Winona s výkřikem ucukla.

„Co to je?“ vyjekla.

Podivná bonsaj seskočila z lavice a na oněch nožkách uháněla do parku.

„Počkej!“ křikl Ray, ale marně. Stromek se ztratil ve vysokém bambusovém houští.

„Co to bylo?“ ptala se naprosto vykolejená Mia.

„Nějaký vtip?“ nadhodil Arthur.

„Ale, ale… Ta bonsaj BĚHALA!“ koulela očima Winona.

„Jak se vůbec jmenuje?“ zeptal se Morty taktéž zneklidněným hlasem.

„Není tady ani jmenovka,“ uvědomil si Ray.

„No, teď už stejně nezjistíme, co byl ten strom zač,“ řekl rozumně Arthur.

„To máš nejspíš pravdu,“ přikývli ostatní.

„Takže navrhuji, abyste ohodnotili zbytek bonsají a pak si můžeme na chvíli sednout pod Cínovou věží?“ řekl Morty.

„Dobrý nápad,“ přisvědčil Ray.

Běhající bonsaj jim však stále vrtala hlavou.