Rayova pokémoní cesta

Zápas pod Cínovou věží

Ray s Miou se tedy jali dokončit svou úlohu porotců v soutěži bonsají a do svých papírů ohodnotili všechny soutěžící stromy. Všichni se pak přemístili pod Cínovou věž, jak navrhl Morty. Na rozlehlém čtvercovém náměstí se to hemžilo lidmi. Když Mia hlásila, že našla prázdnou lavičku na sezení a všichni k ní spěšně přiběhli, zjistili, že onu lavičku už mezitím někdo stačil zasednout.

„Tak kam si teď sedneme?“ nadhodila Mia a zlostně zahlížela na muže, jenž se na lavičce pohodlně rozvaloval.

„Zkrátka nikam,“ řekl Ray. „Já při souboji stejně raději stojím!“

„Takže tu výzvu myslíš vážně?“ zeptala se Winona.

„Naprosto vážně,“ přikývl odhodlaně Ray.

„V tom případě… Pelippere, leť!“ vykřikla Winona a do vzduchu vyletěl pokéball. Vynořil se z něj její pelikánovitý pokémon. Celé náměstí náhle zpozornělo.

„Pokémoní zápas!“ rozkřiklo se všude.

„Asi budeme mít publikum,“ rozhlédl se Ray a viděl, jak se kolem nadšeně sbíhají lidé.

Nad náměstím z mraků vystoupilo slunce.

„Tobě ti lidi vadí?“ zeptala se Winona a mrkla na Raye.

„Ani v nejmenším! Tropiusi, leť!“ zakřičel Ray a na obloze se objevil zlatý pokémon.

Diváci nadšeně vykřikli.

„Takže zápas začne na obloze,“ usmála se Winona.

„Proti sobě stojí vyzyvatel Ray Leever z města New Bark a trenérka stadionu Winona ze Stromového Města! Souboj nemá časový limit a trenéři si mohou zvolit libovolné množství pokémonů, které mohou měnit!“ vykřikl Morty a diváci ho podporovali. Takhle benevolentní pravidla mělo jen málo soubojů.

„Pelippere, křídlový útok!“ zahájila Winona.

„Tropiusi, vyhni se a použij listovou břitvu!“ opáčil Ray.

Jeho pokémon udělal přesně to, co měl. Elegantně se vyhnul a vypustil na Pelippera vlnu ostrých listů. Pelipper se vyhnout nestačil a travní útok ho oslabil.

„Nevzdávej to, Pelippere!“ křičela Winona na svého pokémona, jenž kroužil kolem Cínové věže. Tropius mu byl v patách.

„Použij létací útok!“ rozkázala dívka.

Útok Tropiuse zasáhl. Ten se však vzpamatoval a znovu po Pelipperovi švihnul ostrými listy. To způsobilo konec prvního kola.

„Pelipper není schopen pokračovat. Vítězem prvního kola je Tropius!“ ohlásil Morty. Diváci šíleli.

„Nevadí. Bojoval jsi hezky, Pelippere,“ řekla Winona a připnula si pokéball s Pelipperem k opasku.

„Výborně, Rayi. Ovšem, já mám s sebou taky jednu hvězdu…,“ oznámila Winona tajemně. Vyndala pokéball, na vteřinu k němu přitiskla ústa a potichu řekla: „To je pro štěstí.“

„Swellow, leť!“ vykřikla jasným hlasem.

Z pokéballu se vynořil pokémon. Zlatý třpyt se pomalu rozplynul a vlaštovce podobný pokémon opsal kolem náměstí veliký kruh.

Diváci křičeli a tleskali.

Rayovi pomalu docházelo, co znamenal ten třpyt. Vytáhl pokédex.

„Swellow – vlaštovčí pokémon. Tento pokémon je velmi rychlý a má silné pařáty. Někdy si svá hnízda staví pod střechami starých domů a na půdách,“ promluvila jeho encyklopedie.

Rayovo tušení se vyplnilo. Porovnal obrázek pokédexu s opravdovým pokémonem své soupeřky. Její pokémon byl jasně tyrkysový s oranžovou náprsenkou, zatímco ten v pokédexu měl peří modré a červené.

„To jsem vůbec nevěděla!“ vykřikla Mia udiveně. „Proč jsi nám to neřekla?“ zeptala se Winony na dálku. Dívka se místo odpovědi usmála.

„Tropiusi, vrať se…,“ řekl Ray, ale Tropius si nechtěl odpočinout. „Tak dobře,“ přikývl jeho trenér.

„Druhé kolo bude plné hvězd! Tyrkysový Swellow proti zlatému Tropiusovi!“ ohlásil Morty.

Zpočátku měl Tropius nad Swellow navrch, ale nakonec bylo vidět, že Swellow má ještě spoustu energie, a tak Tropius prohrál.

„A je vyrovnáno! V druhém kole, Swellow proti Tropiusovi, vyhrává Winonin pokémon!“ křičel sudí.

„Výborně,“ pochválil Ray svého pokémona, když si ho v pokéballu připnul k opasku. „Ten boj byl vážně dobrý!“

„Začíná třetí kolo!“ zazněl znovu Mortyho hlas.

„Slowbro, do toho!“ zahájil Ray další kolo.

„Rayi, Slowbro je mnohokrát pomalejší než Swellow,“ varovala ho Mia.

Ray jí však nevěnoval pozornost. „Ledový paprsek!“ zakřičel místo toho.

Přestože byl pomalý, díky ledovým paprskům Slowbro nakonec vyhrál. Dalo mu to ale spoustu práce. Winonin pokémon byl skvěle trénovaný.

Morty ohlásil konec třetího kola a začátek čtvrtého.

„Altario, do toho!“ zavelela Winona a k nebi vyletěl mrakovitý pokémon.

„Altaria – mračný pták. Tento pokémon vypadá velmi mile, ale je tuhým soupeřem. I když to není vzhledově patrné, je to dračí typ,“ řekl pokédex.

„Tak to bude snadné,“ řekl si Ray. „Slowbro, ledový paprsek!“

„Altario, zemětřesení!“ reagovala Winona.

Zápasiště se zablesklo a roztřáslo. I Cínová věž pocítila jisté otřesy.

Pohyb země způsobil, že Slowbro minul.

„Vynikající, Altario!“ zavýskla Rayova soupeřka a její pokémon jí s veselým křikem proletěl nad hlavou.

Ray na nic nečekal.

„Zmatení!“ zavelel.

Tentokrát už Altaria svým zemětřesením útoku nezabránila. Psychické vlny ji zasáhly a ona se začala motat po náměstí.

„A teď to skonči ledovým paprskem!“ křikl Ray.

Slowbro trefil přesně. Altaria byla rázem mimo hru.

„Altaria není schopna pokračovat. Vítězem je Slowbro!“ křikl rozhodčí.

„Nevadí. Bojovala jsi výtečně,“ usmála se na Altariu Winona a pokémon zmizel v záblesku červeného světla.

„Poslední pokémon,“ řekla stroze Winona. Byla si ovšem vědoma, že tohle pro ni nebude snadné.

„A co její šestý pokémon?“ divila se Mia.

„Trenér nemusí zápasit se všemi pokémony, pokud usoudí, že následující vítězství bude patřit protivníkovi,“ vysvětlil Arthur.

„Takže Winona to vzdává?“ nevěřila Mia.

„To ani náhodou,“ zavrtěl hlavou Arthur.

„Tropiusi, leť!“ vykřikla trenérka stadionu.

Diváci jásali. Museli se však shýbnout, když nad nimi Topius škádlivě proletěl.

„Slowbro, odpočiň si,“ řekl Ray a odvolal pokémona ze zápasu. „Quilavo, do toho!“ křikl potom.

Po Tropiusově objevení zavládl mezi diváky zmatek. Tenhle Tropius měl přece jinou barvu než ten Rayův. Ale jaký z nich byl ten výjimečný? Určitě oba!

„Quilavo, plamenomet!“ zavelel Ray.

Quilava po svém protivníkovi poslušně šlehl proudem plamenů. Tropius se ale vyhnul.

„Tropiusi, připrav si svůj travní útok!“ zavolala Winona k obloze.

Tropius obletěl Cínovou věž a se zářícím listím se vrátil.

„Teď!“ křikla Winona krátký příkaz.

Quilava a jeho trenér byli překvapeni sílou travního útoku. Ohnivý pokémon měl co dělat, aby se udržel v boji.

„Plamenomet!“ zopakoval pokus Ray a tentokrát to vyšlo. Ovšem, jen napůl. Quilava sice zasáhl cíl, Tropius byl ale stále ve hře.

„Létací útok!“ zablesklo se Winoně v očích.

Rychlostí blesku se její pokémon pustil střemhlav dolů proti Quilavovi. Ten na poslední chvíli uskočil stranou. Užuž to vypadalo, že Tropius ošklivě narazí, ladně však svůj střemhlavý let vybral.

„Skvělé!“ jásala Winona. „A teď magický list!“

„Hbitý útok!“ velel Ray.

Oba útoky zasáhly cíle.

„Využij svou rychlost!“ křikl Ray. Měl pocit, že má šanci na výhru a nehodlal se jí vzdát.

Quilava se v mžiku otočil a chrstnul po Tropiusovi plameny.

Bylo po všem.

„Tropius není schopen pokračovat! Vítězem zápasu je vyzyvatel Ray Leever z města New Bark!“ řval Morty, aby překřičel bouřící dav.

„Výborně! Výborně! Vyhráli jsme, Quilavo!“ skákal Ray radostí.

„A tohle ti právem patří,“ přistoupila k němu Winona. Na dlani se jí leskl odznak v podobě ptačího křídla.

„Ale, ale…“ Ray nevěděl, co říci. Byl tak šťastný a přitom zmatený.

„To, že jsme nezápasili na stadionu, nic neznamená. Porazil jsi mne a proto ti právem náleží Peruťový odznak!“ Ray šťastně přikývl a odznak si s potěšením připnul.

„Gratuluji!“ zářila Mia a Arthur se přidal.

„Budu mít opravdu silného soupeře,“ připustil Morty zamyšleně a Ray se zazubil.

Diváci stále jásali.

K Winoně a Rayovi přistoupilo několik lidí s malými dětmi.

„Dobrý den,“ pozdravila oba dva jedna mladá maminka s malou holčičkou. „Víte, já, prosím. Nemohla by se s vámi Gerda proletět na nějakém pokémonovi? Ten zápas byl opravdu úžasný.“

Ostatní lidé se hned přidali.

„Ale ovšem, samozřejmě,“ usmála se Winona a kývla na Raye.