Rayova pokémoní cesta

Pod hrozbou trestu

Z čirého ohromení je vytrhly něčí rozčilené hlasy.

„Co se děje?!“ zakřičela Mia dolů.

Strážný si na pomoc přivedl další osobu.

„Měli bychom jít dolů,“ mínil Arthur při pohledu na postavy pod nimi. Obě dvě si na skupinku narušovatelů nezakrytě ukazovaly.

„Jo, to bychom asi měli,“ natahovala věc Winona líně. Nechtělo se jí odsud. Opravdu tady nahoře měla takový zvláštní příjemný pocit.

Nakonec však z věže opravdu neochotně slétli. Znovu přitom použili svých pokémonů.

„To jsou oni, pane, říkal jsem jim, že tam nesmí, ale neposlouchali mě!“ vysvětloval horlivě strážný a ukazoval na Raye, Miu, Arthura a Winonu.

„Proč jste se museli dostat na věž?“ zeptal se Morty klidně. To jeho si strážný přivedl, aby trenéry vypeskoval.

Ray mu vše okamžitě vysvětlil a popsal i to, jak bloudili podzemím. To však byla chyba.

„Ano, to světlo z věže jsem viděl,“ odpovídal ještě Morty na několik Miiných vět. Byla si totiž jistá, že z Rayova podání to nebylo úplně jasné, a tak musela vše dovysvětlit. „Byl jsem zrovna nedaleko odsud, když se rozzářilo.“ Morty pohlédl na strážného, který pociťoval nesmírnou radost.

„Takže je musíme potrestat,“ řekl hned škodolibě.

„Obávám se, že ano,“ přikývl Morty.

Rayem, Miou, Arthurem i Winonou projelo zabrnění, až vytřeštili oči. Oni je chtěli potrestat za to, že pomohli Misdreavus?!

„Vždyť jsme vám vysvětlili, proč jsme na věž museli,“ divil se Arthur nevěřícně.

„Ano,“ přikývl Morty. „To máš pravdu. Kvůli tomu však trest nedostanete.“

„Tak tedy proč?“ obořila se na něj Mia nevrle. Celá ta věc a Mortyho přístup ji popudily.

„Je šlechetné, že jste pomohli vysvobodit Misdreavus. Kvůli tomu je vám odpuštěno proniknutí na věž…,“

„Ale, ale pane!“ vytřeštil se strážný.

„…Ale to,“ pokračoval trenér stadionu, „že jste vstoupili do bludiště, je vážný přestupek. Labyrint je pod městem už dlouhá staletí a mnichy bylo zakázáno do něj vstupovat. Byl prohlášen za nebezpečný a rozpadlý. Měli jste štěstí, že jste měli s sebou duchového pokémona. Předmět, který jste však v chodbách našli, byl a stále je jedinou památkou po Amaře. Prosím, dej mi ten náhrdelník, Arthure,“ vyzval Morty chovatele. Chlapec mu šperk málem vrazil do ruky. Tak prudce se zachoval. Morty na to nic neřekl. Pak se s předmětem obrátil na strážného, který již stačil napůl splasknout zklamáním, že trenéři nebudou potrestáni podle zákonitostí mnichů. „Odneste to prosím do muzea. Tam už budou vědět co s tím,“ požádal trenér muže. Ten se uklonil a odběhl.

Pak se Morty obrátil zpět ke čtyřem trenérům. „Prosím, pojďte za mnou,“ vyzval je vyrovnaně. Ray, Mia, Arthur i Winona kráčeli ztuhle za ním.

Jak procházeli Týkovým městem, Ray si uvědomil, že snad nikdy mu ještě nepřišlo tak ponuré. Morty nic neříkal a když se vynořili před velikou dřevěnou budovou se zašupovacími dveřmi, objevil se u nich znovu strážný. Ještě unaveně oddychoval, když přiběhl.

„Nesmím si nechat ujít ten jejich trest,“ vysvětlil bez okolků na Mortyho tázavý pohled. Okamžitě ještě dodal: „U věže je teď Len.“

Morty se zastavil před mohutnými dveřmi rozložité budovy.

„Toto je stadion Týkového města,“ řekl jim a ukázal za sebe. „Pokud mne porazíte v zápase, bude váš prohřešek smazán.“

Arthura napadla myšlenka toho, co se stane, když ho neporazí. Zato Ray si nic takového vůbec nepřipouštěl.

„S tím souhlasíme,“ přikývli všichni odhodlaně.

Vstoupili do zešeřelých prostor provoněných čajem a esencemi. Morty je provedl několika chodbami až stanuli na širokém zápasišti.

„Budu bojovat jako první,“ přihlásil se Ray.

„Dobrá,“ přikývl Morty. „Tak jdeme na to!“

„Trenéři si mohou zvolit dva pokémony, které smějí libovolně vyměňovat,“ prohlásil rozhodčí. „Začněte!“

„Začnu s Quilavou!“ vykřikl Ray.

„Do toho, Hauntere!“ zazněl Mortyho hlas z druhé strany stadionu.

„Plamenomet!“

„Použij hypnózu!“

Ohnivý proud zasáhl. Stejně tak i Haunterova hypnóza. Quilava usnul.

„A teď pojídače snů!“ vykřikl Morty děsivý název útoku.

Mia čekala, co se stane. Arthur a Winona sledovali zápas s přimhouřenýma očima.

Z Quilavova těla vystoupil černý stín a Haunter ho s požitkem spolkl. Hned se chystal zaútočit znovu. Rayův pokémon se však probral.

„Výborně, a teď rychlý útok!“ nařídil Ray.

„Musel udělat chybu,“ usmál se Morty.

Quilava se rozběhl proti Haunterovi, ale ten rychle zmizel.

„Toho jsem se bála,“ řekla Winona a kousla se do rtu. „Už jsem s Mortym jednou bojovala, je to těžký soupeř.“

Ray dostal nápad.

„Kouřovou clonu!“ rozkázal.

Celý stadion naráz zahalil černý dým, valící se z Quilavovy tlamy. Haunter se rozkašlal a objevil se.

„Plamenomet!“ využil Ray jeho nepozornosti.

Plameny Hauntera dočista obemkly.

„Haunter ani Quilava nejsou schopni pokračovat. První kolo končí remízou!“ vykřikl náhle rozhodčí.

„Ale jak to?“ vyděsil se Ray. Pak, když se kouř nadobro ztratil, uviděl, že i jeho pokémon je vyčerpán. Ray si k němu přiklekl. „Bojoval jsi skvěle,“ pochválil ho a dopřál Quilavovi odpočinku.

Morty však soupeře nenechal ani vydechnout.

„Do toho, Gengare!“ vykřikl. V hlase mu zazněl sebevědomý tón a jistý výsměch.

„Gengar – jedovatý duch – tento pokémon je velice obávaný. Dokáže vyvolávat halucinace a člověka nebo pokémona tak zmást,“ promluvil pokédex, který se v prvním kole ani nedostal ke svému elektronickému slovu.

„Jedovatý a duchový pokémon,“ řekl si pro sebe Ray. Z jeho týmu tak připadal v úvahu jen jediný tvor. Oba tak budou mít jistou výhodu… „Jdi na to, Slowbro!“

„Použij hypnózu!“ rozkázal Morty.

Gengar však minul. Slowbro chvíli vnímal psychické vlny, které ho minuly, a pak otevřel tlamu. Ozvalo se hlasité zívnutí.

„Vynikající, Slowbro!“ zářil Ray. Přesně tenhle útok totiž chtěl nařídit. Psychický Slowbro však věděl, co jeho trenér zamýšlí.

Gengar usnul.

„To snad ne?!“ lekl se Morty.

„A teď zmatení!“ křikl Ray.

Slowbro spícího protivníka pohotově oslabil. Duch spal dál.

„A ledový paprsek!“ exceloval Ray.

Jeho pokémon zaútočil modrobílým světlem. Gengar byl znovu oslaben, ale probudil se.

„Stínovou kouli, Gengare!“ Morty už Rayovi nemínil poskytnout ani sekundu.

„Zmatení!“ zařval Ray.

Stínová koule sršící černými jiskrami vyletěla proti Slowbroovi. Zasáhla ho. Pokémon unaveně vstal ze země. Ztěžka si stoupnul a pak se mu rozzářily oči. Gengarův výraz ztuhl. Potom duch vydal hlasitý výkřik a padl k zemi.

„Gengar není schop…“

„Slowbro se…“

„…ný pokračovat. Vítězem zápasu…“

„…učil psychický útok!“

„…je Ray z města New Bark!“

Rozhodčí s pokédexem mluvili přes sebe. Ray tak obdržel dvě skvělé zprávy najednou.

„Děkuju, Slowbro!“ vykřikl. Nadšeně objal svého pokémona a pak ho s dalšími díky vrátil do pokéballu.

Jeho přátelé k němu okamžitě přiskočili s gratulacemi k vítězství. Morty přišel blíž.

Strážný od Cínové věže se opíral o zeď a tvářil se kysele.

„Právem ti náleží Mlžný odznak,“ řekl Morty Rayovi. „A potom… Jsem si jistý, že jste všichni skvělými trenéry a proto, pokud chcete, nebudete proti mně muset nastoupit v zápase.“

„Že by se Morty zalekl?“ nadhodila Winona z legrace a trenér se zašklebil.

„Sice s tebou bojovat nemusíme, ale budeme,“ prohlásila Mia hrdě. „Stejně mám v úmyslu vybojovat si Mlžný odznak.“

Od okamžiku, kdy vyhrál, už Ray ani pomalu nesledoval zápas Mii a po ní i Arthura a Winony. Každý z nich svůj zápas vyhrál a získali tak své Mlžné odznaky. Winona s Arthurem si ho odmítli vzít… Arthur měl ten důvod, že je především chovatel, a tak už po odznacích tolik neprahne. Winona hodila výmluvným pohledem, který mluvil za všechno, co by samotná trenérka stadionu řekla.

***

Mia s Arthurem si během odpoledne vzpomněli, že Winona na stadionu naťukla, že už s Mortym jednou bojovala. Řekli o tom i Rayovi a ten se na to trenérky zeptal. Winona však nic neprozradila. Chlapec tak dostal pocit, že se jim odmítá přiznat, že tehdy s Mortym prohrála.

„Nemusím vám říkat nic,“ odvětila, když jí řekl, co si myslí a doufal, že ji tak vyprovokuje. „Promiň Rayi, ale řeknu ti to takhle: Do toho ti nic není a mysli si, co chceš. Ať už si budeš myslet, že jsem prohrála nebo vyhrála, vždycky to bude špatně.“

Ray zůstal poněkud zmateně stát na chodníku, zatímco ostatní se rozesmáli a šli si hrát do parku se svými pokémony.