Rayova pokémoní cesta

Sbohem, Týkové Město!

O několik dní později ráno Raye probudily hlasy. Chlapec se posadil na postel v pokoji pro trenéry Týkového střediska a rozhlédl se. Mia ještě spala. U okna však stáli Arthur s Winonou a skláněli se nad mapou rozloženou na stole.

„Dobré ráno,“ pozdravil Ray. Arthur ani Winona mu neodpověděli a dál zabraně debatovali.

„Já už ale vážně musím jít,“ říkala právě dlouhovlasá dívka naléhavým hlasem.

„Tak ale pojď ještě kousek s námi. Po cestě před námi jsou hory. Určitě tam bude krásně,“ přemlouval svou kamarádku Arthur.

„Dobré jitro,“ ozvala se Mia, která se právě probudila.

Odpověděl jí jenom Ray.

„Co se děje?“ otočila se k němu Mia a pohodila hlavou ke dvojici u okna.

Ray zavrtěl hlavou, jako že neví. „Hej! Co se děje?“ houkl na Winonu a Arthura.

Konečně si oba všimli, že jsou jejich přátelé vzhůru.

„Dobré ráno,“ pozdravila Winona trošku ztrápeně.

„Dobrý,“ pokýval hlavou Arthur.

„Co se děje?“ zopakoval svou otázku Ray.

„Dneska ráno mi volali z mého stadionu ve Stromovém městě,“ dala se do vysvětlování Winona. „Musím se už vrátit, je tam po mně velká sháňka. To víš, jsem známá osoba,“ zašklebila se, jakoby ji to kdovíjak zvlášť netěšilo.

„A jak ví, že jsi zrovna tady?“ zeptala se Mia.

„No, z novin,“ řekla prostě Winona a hodila Mie už pěkných pár dní starý výtisk deníku „Pokémoní list“, nejznámějších novin v pokésvětě, které odebírala i Rayova mamka.

Winona a Arthur pokračovali ve svém rozhovoru. Ray se naklonil k Mie, aby si mohl přečíst, co v novinách píší.

Nad velkou fotografií Winoniny hlavy v davu lidí se skvěl palcový titulek: Mistryně létajících pokémonů v zajetí bonsají?

Ray se dal do čtení.

"Ve včerejším Listu jsme vás informovali o útoku zločinecké organizace Rakeťáků, která se z neznámých důvodů pokusila unést dva trenéry…"

Ray několik řádků přeskočil, protože článek nadále popisoval události při vyhlašování výsledků soutěže bonsajistů. Potom našel něco, kde byla zmínka i o něm.

"…Winona, trenérka stadionu Stromového města, specializující se na létající pokémony (viz příloha „Královna oblohy“), byla přítomna i vyhlašování výsledků prestižní soutěže bonsajistů z celého Johta. Spolu s trenérem Týkového stadionu Mortym (příloha v příštím vydání) bedlivě sledovala průběh soutěže pořádané ve Starém Týkovém městě. Trenérka tak zřejmě obhlížela situaci, která se bude za necelé tři měsíce opakovat ve Stromovém městě. Proběhne zde totiž Mistrovství světa v bonsajích.

Slečna Winona si v Johtu našla dobré přátele. Všichni tři jsou nadějnými trenéry pokémonů. Mladý trenér Ray Leever i jeho kamarádka Mia Mellowová už totiž získali tři odznaky Johtové ligy. Jejich přítele Arthura jsme pak měli možnost sledovat ve vynikajících zápasech, které předváděl v Kantové lize…"

Dál Ray nečetl. Už tedy věděl, odkud se v Hoennu dozvěděli, že Winona je v Týkovém městě. Mia si pak ještě přečetla přílohu, která obsahovala celý Winonin životopis i seznam pokémonů, které dívka trénuje.

„A o co se tedy přete?“ vzhédla Mia od novin k Arthurovi.

„Snažím se Winonu přemluvit, aby s námi ještě chvíli zůstala. Myslel jsem, že kdybychom se vydali na západ do Olivínového města, mohli bychom jít přes hory. A v těch horách žijí létající pokémoni.“

„Ano?“ ožila náhle Winona. „Ale to jsi měl říct dřív! Kteří přesně se tu vyskytují? Myslím, kteří létající pokémoni? Víte, já zas tak dobře Johto neznám.“

„Natu a Xatu. A taky pár dalších druhů,“ odpověděl Arthur. „Někteří lidé ale tvrdí, že tam žije i Articuno.“

„Dobrá tedy. Půjdu ještě kus cesty s vámi,“ usmála se Winona. Byla sama ráda, že zůstane ještě nějaký ten čas s přáteli. „Snad z toho v Hoennu nebudu mít přílišné problémy.“

Nedlouho nato už seděli v hlavní hale pokémonského střediska a dojídali snídani. Poté si rychle sbalili své věci a rozloučili se se sestrou Joy.

Jako první ze dveří útulného střediska vyšel Ray. Byl pochmurný den, obloha slibovala déšť a na ulicích bylo po nočním lijáku plno kaluží.

„Jak rychle se to slunečné Týkové město proměnilo,“ řekla si Mia trochu posmutněle, když spolu s Arthurem a Winonou vyšla ven také.

Všichni se zhluboka nadechli a vyrazili přes město k západní cestě. Na malém kopci na západě se ještě otočili a rozhlédli se po spoustách střech a zahrad. Cínová věž majestátně shlížela na své město, s hlavou dotýkající se šedých oblaků.

„Sbohem a nashledanou, Týkové město!“ řekli trenéři svorně.

Pak se pomalu otočili, udělali pár dalších kroků a starobylé město zmizelo za kopcem.

***

„Přijde mi to strašně zvláštní, opustit Týkové město,“ promluvila po době mlčení Mia, jak si tak vykračovala vedle Raye.

„Tak to máš pravdu. Takových dní a zvláštních událostí jsme tam prožili,“ vzpomínal nostalgicky Ray.

„A zachránili pokémona,“ ozval se Arthur.

„A já jsem si znovu ověřila Mortyho sílu jako trenéra,“ řekla Winona.

„Nechceš nám už konečně říct, jak tenkrát ten váš zápas dopadl?“ zeptal se Ray a rázoval po mokré cestě.

„Já myslela, že je to jasné,“ usmála se dívka. „Byla to remíza.“

Mia z batohu vyhrabala Průvodce světem Johto.

„Tak tedy, abychom měli nějakou představu o okolí,“ řekla a rozmáchlým gestem knihu otevřela na správné straně. „Měli bychom si tu něco přečíst.“

„Tak čti,“ pobídl ji Arthur.

„V dávných dobách tu žil národ Remoraidanů, kteří stavěli ze dřeva velkolepá stavení a chrámy, ale ta oblast je víc k severovýchodu. Museli bychom si trochu zajít nazpátek,“ seznámila je s okolím Mia, když si přečetla pár řádků.

„V tom případě se ale asi budeme muset rozdělit,“ řekla hned Winona. „Je mi to vážně líto, ale musím co nejrychleji do Hoennu. Už teď se zdržím v těch horách a …“

„Klid, Winono. Za žádnými Remoraidany nepůjdeme,“ přerušil ji Ray a Arthur s Miou souhlasili.

„Máš pravdu,“ přikývl Arthur. „Stejně bude asi brzy zase pršet,“ podíval se na oblohu, „a jestli ano, bude lepší, budeme-li se držet spíš tady.“

„Jo? A proč?“ otázali se všichni.

„Protože támhle je jeskyně, kde se můžeme v dešti schovat,“ ukázal Arthur doleva, kde ve skalní stěně nějaké menší skalisté hory zel černý otvor.

„Výborně,“ pochválila si Mia. „Takže plán cesty bychom prozatím měli. Čili – směr jeskyně.“

Zanedlouho po Arthurově objevu skutečně začalo krápat, a tak byli Winona, Ray, Arthur i Mia opravdu rádi i za studenou jeskyni.