Rayova pokémoní cesta

Důležitý zápas

Do dalšího chladného dne se Ray probudil jako první. Převlékl se do svého obvyklého oblečení (stačilo už uschnout) a osvěžil si v jezeře obličej. Pak se rozhodl, že ostatní překvapí. Rozdělal oheň a postavil na čaj. V Arthurově batohu nenašel nic jiného než sušenky, na které se složili ještě v Týkovém městě, a tak každému několik z nich přidělil. Sám si se svého ruksaku vybalil snídani, která nebyla o moc bohatší.

Zanedlouho se rozpištěla konvice a Rayovi kamarádi se probudili.

„Dobré ráno,“ usmála se na Raye Mia. „Tys postavil na čaj? Téda, to je co říct,“ dobírala si ho a Ray se jen usmál. Pak si šla spolu s Arthurem a Lenou omýt obličeje v jezeře stejně, jak to předtím udělal Ray, a dali se do snídaně.

„Už abychom byli ve Smrkovém městečku,“ řekl Arthur a koukal na svou poslední sušenku. „Musíme doplnit zásoby.“

I když pak každý ve své várce potravin našel ještě něco k snědku, všichni s Arthurem souhlasili.

„A co ten zápas?“ nadhodil Ray a nedopitý čaj se rozlil po kamenech okolo, když do něj omylem strčil loktem.

„Tak se do toho dáme,“ zareagovala okamžitě Lena. I její nevyprázdněný šálek skončil se usadil na zemi. Tam ho však Mia převrhla, když šla za ní.

Pár chvil na to už Ray s Lenou stáli proti sobě na břehu Skelného jezera.

„Každý může použít dva pokémony, které smí během zápasu libovolně měnit.“ Arthur na protivníky vážným pohledem. „Začněte!“

„Do toho, Espeone!“ vykřikla Lena a na zápasišti se objevil fialový pokémon.

„Girafarigu, leť!“ poslal do boje svého pokémona Ray.

„Začni podmanivým pohledem!“ rozkázala Lena pevně. Zřejmě měla vymyšlenou nějakou záludnou taktiku.

Pokémon okamžitě udělal, co chtěla. Upřeně se zadíval Girafarigovi do očí a oblázky kolem se na chvilku zbarvily namodralým světlem.

„Co to děláš?“ zajímala se Mia a pozorovala tančící světlo.

„Ray si teď nemůže vyměnit pokémony,“ vysvětlil jí Arthur.

„Chytrý tah,“ poznamenala Winona.

Až teď si Ray uvědomil zásadní věc. Nezná přece Girafarigovy útoky!

„Ehm, můžeš chvíli počkat?“ zeptal se Leny nejistě a vytáhl pokédex.

„To je trochu trapný,“ pošeptala Mia Arthurovi.

„Gorafarig ovládá stoupnutí, psychický paprsek, únik a zmatení,“ řekl pokédex nahlas, jakoby se snad chtěl ujistit, že Miu nebylo slyšet.

Ray kromě zmatení ještě žádný z útoků neviděl a nezkoušel.

„Zkus stoupnutí!“ rozhodl se nakonec, když Espeon už podruhé zaútočil.

Girafarig vyskočil vysoko do vzduchu a jeho kopyta se rozzářila. Pak prudce dopadl na Espeona.

„Espeone!“ zakřičela Lena.

Oblázky odlétly na strany a Espeon se vrhl proti Girafarigovi.

„Výborně! Hbitý útok!“ oddychla si Lena.

Z pokémonovy tlamy vyletěla sprška zářících hvězd.

Ray věděl, že tento útok nikdy nemine. Horečně uvažoval, co dál. Zmatení ani psychický paprsek mu teď moc nepomůžou..

„Použij únik!“ křikl Ray náhle.

Girafarig se rozzářil, změnil se na podivnou tyčku a zmizel v pokéballu. Aniž by čekal, co Girafarig udělá, do pole Ray okamžitě vhodil Quilavu. Svým počínáním byl Ray pomalu překvapenější než Lena.

„Hmm, dobrý tah,“ ocenila to Winona. „Nemohl odvolat Girafariga do pokéballu, a tak to za něj udělal Girafarigův útok.“

Ray ji zaslechl a zastyděl se, že tohle vůbec nezamýšlel.

„Espeone, psychický útok!“ nařídila Lena použít Espeonovu nejsilnější stránku.

Quilavu to však nezmohlo. „Výborně, a teď hbitý útok!“ křikl Ray. Jeho pokémon okamžitě vypustil hvězdice. Espeon už měl namále.

„Sluneční svit, Espeone!“ přikázala záludně Lena.

Z oblohy na Espeona zasvítil paprsek slunce a Espeon se znovu, pln síly, postavil do boje.

„Ale jak to?!“ nechápal Ray.

„Tenhle útok pokémonům doplňuje energii,“ odtušila prostě Lena.

„Fajn,“ řekl si Ray. „Plamenomet!“ zařval.

Quilava šlehl plameny po svém protivníkovi.

„Sluneční svit!“ křikla znovu Lena. Espeon se opět uzdravil.

„Takhle se bude pořád ozdravovat!“ křikla Mia na Raye.

„Já vím,“ řekl si potichu on. „Sluneční svit… Ale co když slunce nebude vidět?“ napadlo ho.

„Quilavo, použij kouřovou clonu!“ vykřikl s jasným záměrem.

Neprostupný kouř zahalil oba zápasníky.

„A teď hbitý útok!“ pokračoval Ray.

„Ty taky Espeone!“ vykřikla zděšeně Lena.

Kouř se však zase pomalu usazoval.

„A plamenomet!“ zaryčel Ray z plna hrdla.

Plameny Espeona zasáhly a ten prohrál.

„Espeon není schopný pokračovat. Vítězí Quilava!“ vyhlásil Arthur.

„Bojoval jsi dobře,“ řekla Lena a vrátila Espeona do pokéballu. „Volím si Umbreona!“ vykřikla vzápětí.

Ray odvolal Quilavu a poslal do boje Girafariga.

„Rayi, tone! Girafarig je slabý proti temným pokémonům!“ varovala ho Winona.

„Girafarigu, stoupnutí!“ křikl Ray, aby ji přehlušil. Byl si jistý Girafarigovým vítězstvím.

„Omdlévací útok,“ zasmála se Lena.

Girafarig vyskočil do vzduchu. Jeho cíl se zdánlivě vyčerpaně položil na zem, ale ihned na to zmizel. Zápasiště se na okamžik ponořilo do tmy a pak černě planoucí Umbreon zaútočil.

Girafarig měl problémy.

„Psychický paprsek!“ křikl Ray.

Mia se pleskla do čela a protočila oči v sloup.

Paprsek se od Umbreona jen odrazil.

„Máš smůlu,“ ušklíbla se Lena nepěkně. „Kousací útok!“

Proti Girafarigovi vyletěly přízračné černé čelisti.

„Girafarigu, vrať se!“ vykřikl zděšeně Ray. Pokémon zmizel v míčku a černé zuby se rozplynuly.

„Do toho, Quilavo!“ pokračoval pak v zápase. „Hbitý útok!“

„Zdvojení!“ křikla Lena, ale nebylo to nic platné. Hvězdy zasáhly pravého Umbreona. Ten se však stále držel na nohou.

„Nevadí, Umbreone! Teď omdlévací útok!“ rozkázala trenérka temného pokémona.

Kamenitou pláž již podruhé zaplavila tma. Quilava v ní byl zasažen temným útokem a zůstal ležet na břehu jezera.

„Quilava není schopen pokračovat. Je to remíza!“ vykřikl Arthur překvapeně.

„Quilavo, vrať se,“ řekl Ray a natáhl ruku s pokéballem. „Nic si nevyčítej. To já vás špatně vedl.“

„Dobrý zápas,“ roztáhla Lena ústa v úsměv a přišla k Rayovi.

„Uznávám tvou výhru,“ pronesl náhle zahanbeně Ray s mírně skloněnou hlavou. „Já dělal hloupé chyby, které trenér pokémonů dělat nesmí.“

„Ale…,“ namítala chabě Lena.

„Taky bych řekl,“ připojil se Arthur k Rayovi.

„Jo, nezlob se, Rayi, ale umíš zápasit líp,“ přistoupila k němu i Winona.

„Oficiálně prohlašuji za vítěze Lenu,“ řekl Arhur.

Ray byl zvláštně spokojený. Byla to důležitá prohra, aby si uvědomil, že má ještě hodně na čem pracovat.