Rayova pokémoní cesta

Dámský duel

Ray, Mia, Arthur a Lisa se prodírali na svá místa řadou diváků Šarlatového kolosea. Semifinálový zápas Arthurovy sestřenice měl každou chvíli začít.

„Sedni si sem vedle mě,“ vybídla Raye Mia a poklepala na plastikovou sedačku.

Ray se s pokévajíčkem na klíně usadil, zatímco Lisa s Arthurem se posadili po Miině pravici.

„Doufám, že ten zápas skončí dřív, než začne pršet,“ řekl Arthur a s obavami vzhlédl k zatažené obloze. Od Rayova zápasu se příliš nezměnila. Byla stále ponuře šedá, jak se mraky dmuly a předháněly.

„Agnes říkala, že Katarína Tollová by neměla být moc těžká soupeřka, tak to snad zvládne rychle,“ připomněla mu Lisa.

Ray s Miou už sledovali, co se děje dole. Zatím bylo však zápasiště prázdné.

„Dámy a pánové!“ zaburácel hlas již známého komentátora. „Vítejte na druhém semifinálovém zápase letošního Turnaje! Na zápase, ve kterém se rozhodne, kdo bude druhým finalistou, jenž se utká o titul s Timothym Elderblowem!“

Při vyslovení jména trenéra, který Raye toho dne porazil, projelo tribunami hlasité jásání. Mia však všeobecné nadšení nesdílela. Jenom něco zamumlala a usadila si vajíčko na klíně pohodlněji.

„Dnešní zápas bude velkým dámským duelem,“ pravil hlasatel. „Na jedné straně bude bojovat objev letošního turnaje – Katarína Bellová! Přivítejte semifinalistku!“

Když se z tunelu, kterým sem dnes vcházel i Ray, vynořila středně vysoká dívka s blonďatými kadeřavými vlasy, stadion naplnily smíšené pocity. Komentátorova výzva k přivítání trenérky proto byla více než na místě. Někteří diváci se tvářili velice pobouřeně. Nejspíš byli přesvědčeni o tom, že si Katarína nezaslouží v semifinále bojovat, a tak hlasitě bučeli a mávali rukama. Její fanoušci však dav odpůrců nakonec překřičeli.

„A proti plavovlásce nastoupí její temný opak! Na stadion vstupuje Agnes Vandelliová!“

Do arény rázným krokem vešla dcera místní zlodějky. Černé vlasy jí vlály, jakoby zdravily diváky kolem, ačkoliv Agnes samotná se ani nepousmála. Temně modrý šátek uvázaný kolem pasu zakrýval její dlouhé nohy, jak trenérka s pyšně vypjatou hrudí v černém přiléhavém tričku kráčela k převozníkovi.

„Teda, vypadá dneska dost nadutě,“ všiml si Ray a trochu polevil v tleskání.

„Taky bych řekla,“ souhlasila Mia neméně zaraženě. „Vypadá, jakoby jí něco přelítlo přes nos.“

Arthur pokýval hlavou. „Možná se tak tváří proto, aby zastrašila Katarínu. Je to náhodou dobrá taktika,“ podíval se dolů. „A dneska to obzvlášť funguje.“

A skutečně. Gondola s Katarínou Tollovou se jen zakymácela, když si trenérka měřila pohledem svou soupeřku.

Jakmile obě trenérky stanuly na svých stanovištích (Agnes blíže k tribuně, kde seděli Ray s přáteli), ujal se zahájení utkání rozhodčí dole.

„V semifinále proti sobě stojí Katarína Tollová ze Zrnkového Města a Agnes Vandelliová ze Zemského Města!“ prohlásil rozhodčí. „Trenérky mohou použít tři libovolně měnitelné pokémony a zápas je bez časového limitu! Začněte!“

Ve chvíli, kdy obě trenérky vhodily do arény své pokébally, zastínil chabé slunce veliký mrak.

„Do boje, Gyaradosi!“ zaječela Agnes zostra.

„Jdi na to, Relicanthe!“ vypískla Katarína.

„A už to začíná!“ vykřikl komentátor přilepený k megafonu.

„Ona má Relicantha?“ pozvedl Arthur obočí. „To je pěkně vzácný pokémon.“

Ray vyndal pokédex. Sám totiž na pokémona dole v bazéně moc dobře neviděl.

„Relicanth – prehistorický pokémon. Dlouhá léta se mělo zato, že tento tvor vyhynul již před mnoha tisíci lety. Pak ale bylo ve vodách Hoennského moře nalezeno několik malých kolonií. Je to vodní a kamenný pokémon.“

„Katarína má výhodu,“ poznamenal Ray.

„Myslím, že Agnes si s tím poradí,“ nepochybovala Mia.

„Tak nekecejte a koukejte!“ okřikla je Lisa.

Relicanth zaútočil padajícími kameny. Jakmile se však odkudsi ze vzduchu objevily, Gyarados se mrštně vyhnul.

„Dobrý pokus,“ zhodnotil Katarínin tah komentátor.

Gyarados se prosmýkl kolem Kataríny, až dívka vyjekla.

„Ne dost dobrý,“ zamumlala Agnes dole. „Dračí tanec!“

Jestli bylo něco úžasného, co Ray ještě neviděl, pak to bylo tohle. Modrý had se vznesl do vzduchu, v krkolomných smyčkách vystoupal až nahoru pod těžká mračna a změnil se v malou žížalu. Tam se začal svíjet v pozoruhodné ornamenty.

„To jsou písmena!“ uvědomil si Ray a přimhouřil oči.

Agnesin pokémon znovu a znovu měnil ve vzduchu polohu svých smyček.

„K, A, T, Y – P , R, O, H, R, A, J, E,“ odříkávalo publikum, jak soustředěně sledovalo pokémonní představení.

Katarína Bellová si podrážděně odfrkla.

„A to je všechno?“ podivila se Mia, když drak slétl zase na zápasiště.

„Schopnost dračí tanec je dost užitečná,“ poučil ji Arthur. „Pokémon při ní nabere nové síly a útočí pak rychleji a drtivěji.“

„Začínám mít z Agnes strach,“ připustil Ray.

Jejich pohledy se znovu upřely ke dvěma ženám dole. Vypadalo to, že si Agnes s Katarínou jen hraje.

„Padání kamenů!“ zaječela blondýnka.

„Zemětřesení!“ oplatila jí útok Agnes.

Diváci poděšeně vykřikli. Koloseum se otřásalo v základech.

„T-tak t-t-to je tedy s-síla!“ poskakoval Ray na svém sedadle. Pokévajíčko si přitom musel přitisknout pevněji k tělu.

„Pro-bo-ha,“ drncala Mia s očima dokořán.

A pak se ozval rozhodčí.

„Relicanth není schopen pokračovat. První kolo vyhrává Gyarados a jeho trenérka Agnes Vandelliová!“

Katarína se zděšeně vrhla ke svému pokémonovi a s omluvami ho uklidila do pokéballu, zatímco stadion oslavoval konec prvního kola.

„Výborně, Agnes!“ křičeli na kamarádku Ray, Mia, Lisa i Arthur.

Ona se však na ně ani nepodívala.

„Asi nás tam není slyšet,“ řekl si zaraženě Ray, když se trenérka místo na něj podívala na náramkové hodinky.

„A druhé kolo může začít!“ ohlásil muž s praporky.

„Do toho, Poliwrathe!“ zvolila si Katarína dalšího pokémona.

„Budeme pokračovat, Gyaradosi,“ usmála se Agnes ďábelsky. Na okamžik se tak dokonce podobala svému pokémonovi.

„Hypnózu!“ ukázala Katy na hada.

„Nebeské eso!“ využila jeho rychlosti Agnes.

Had smýkl tělem a zasadil Poliwrathovi silnou ránu. Pokémon to však ustál a když se za odlétajícím drakem otočil, vypustil za ním modré kruhové vlny.

Gyarados se zřítil do slané vody, která se rozstříkla kolem.

„Ach,“ hlesla Agnes, ale znělo to spíš otráveně.

„Tak do něj!“ vyslala Katarína bojového pokémona pod vodu.

„Takže část zápasu bude nejspíše skryta pod mořskou hladinou!“ zakřičel hlasatel překvapeně, ačkoliv už na něco takového musel být zvyklý.

„Seismický vrh!“ zaječela Katarína tak nahlas, že to i lidem na tribunách div neurvalo uši. Ray si řekl, že jestli její pokémon pod vodou právě neohluchl, jistě zaútočí.

Tentokrát se Agnes skutečně lekla. Z hlubin vyrazil vysoký sloupec vody. V jeho nitru spolu bojovali Poliwrath s Gyaradosem, který se ne a ne vymanit ze silných paží svého protivníka. Jakmile Poliwrath usoudil, že jsou dost vysoko, mrštil hadem o zem.

Koloseum se znovu otřáslo.

Gyarados se probral.

„Nebeské…!“ zaječela Vandelliová.

„Hromovou ránu!“ přeřvala ji Katarína Tollová.

Poliwrathova pěst zapraskala elektrickými výboji. Gyarados bolestně zahučel, když ho útok zasáhl hned třikrát po sobě. S řevem se svezl do vody a zůstal ležet na hladině.

„Tak to je drakův konec, vážení!“ ozvalo se z komentátorského můstku. „Udělala tím snad Tollová Vandelliové čáru přes rozpočet?!“ zašklebil se muž za plexisklem.

„To tak,“ ušklíbla se i Arthurova sestřenice. „Bojoval jsi moc dobře, Gyaradosi,“ vrátila pokémona do míčku. „Ale teď si volím Cloystera!“

Na jednom z kamenitých ostrůvků se objevila veliká fialová škeble.

„Začíná třetí kolo!“ vyhlásil rozhodčí, když se Katarína rozhodla ponechat Poliwratha v aréně.

„Hromovou ránu!“ neváhala trenérka ani vteřinu.

„Explozi!“ zařvala Agnes odhodlaně.

Lidé zaječeli. Ozvala se příšerná rána a na zápasišti se vzedmula obrovská vlna. Vevalila se do prvních řad a zaplavila je. Někteří diváci potřeštěně, nadšeně křičeli, jiní se topili ve slané pěně a další pobouřeně křičeli něco o svém promočeném oblečení. Katarína Tollová zdrceně hleděla na svého poraženého Poliwratha.

„Poliwrath ani Cloyster nejsou schopni pokračovat. Třetí kolo končí remízou!“

„To byl docela chytrý tah,“ mínila Lisa.

„Nechat si záměrně vyřadit pokémona?“ zvedl Ray pochybovačně obočí.

„Poliwrath je rychlejší a kdyby stihl zaútočit, nejspíš by Cloystera rychle přemohl,“ vysvětlovala Lisa. „Exploze je naproti tomu vůbec nejsilnější útok, když nepočítáme třeba takový čirý chlad, takže Agnes vsadila na jistotu.“

Komentátor nahoře na můstku měl stejný názor jako hoennská šampionka.

„Tak to to poslední kolo bude na férovku,“ usmála se Mia nedočkavě a už se zase otočila směrem k malým soupeřkám dole v aréně.

„…a tak nám poslední kolo předznamenal veliký třesk!“ zakončoval své klábosení muž u megafonu. „Agnes Vandelliová nebo Katarína Tollová?“

Publikum naráz zakřičelo obě jména.

„Tak jdi na to, Corsolo!“ zvolila si svého posledního pokémona Agnes. Její korál zůstal poklidně plavat na hladině, když trenérka tázavě pohlédla na Katarínu. Ta se k jejímu překvapení usmála.

„Náš velký zápas, Bublino!“ S těmito slovy vhodila Katarína do arény pokéball.

Vynořil se z něj zvláštní pokémon sahající své trenérce sotva trochu nad kolena, když stál na zadních.

Hlediště vzrušeně zašumělo.

Pokémon byl zrzavé barvy, na břiše a hrudi byl však kožíšek béžový stejně jako podivný kruhový lalok kolem krku. Na předloktích předních končetin měl pokémon modré ploutve. Hlava s černým čenichem na temeni protáhlá do dvou hrbolů se zvědavě otáčela pozoruje vše svýma přívětivýma očima.

Pokémonův rozdvojený ocas nedočkavě plácl o kameny.

Agnes se zamračila. Co je to za pokémona?

„Všichni jsou úplně zticha,“ všiml si Ray a rozhlížel se po vyvalených lidech kolem sebe.

„Ten pokémon není v našich zemích nijak známý,“ vysvětloval vzrušeně Arthur. „Nejspíš bude z jiné pokémonní země?“ otočil se na Lisu, ale ta pokrčila rameny.

„Z Hoennu určitě ne,“ řekla. „Možná ze Shinou?“

„Ehm, tak tedy Bublina,“ zakoktal se moderátor. Kdosi za ním mezitím pokémonovo pravé jméno hledal ve veliké knize. „Katarínino malé velké překvapení!“

Agnes se znovu podívala na hodinky. Když sledovala vteřinovou ručičku, jak přeskakuje svou menší kolegyni na osmičce a pár vteřin nato i tu větší na desítce, na sklíčko hodinek spadla první dešťová kapka. Voda se rozprskla do malých kapiček a připomněla tak Agnes, že by si měla pospíšit.

„Corsolo, začni starobylou silou!“

„Vodní pumpu, Bublino!“ zakřičela Katarína a chvíli to vypadalo, jako by měla větší starost o své moknoucí lokny než o zápas.

Corsola spustila kameny naprázdno. Soupeř uskočil.

„Corsolo!“ vyjekla Agnes, když korálovitého pokémona zasáhly silné masy ledové vody.

„Surfový útok!“ pokračovala v náporu Katarína.

Agnes zavelela k útoku, ale její hlas zanikl v mohutném hromu. Stadion se zachvěl. Spustil se silný déšť. Tribuny rozkvetly desítkami pestrobarevných deštníků.

„Corso-laa!“ zapištěl růžový pokémon a zmizel pod vodou.

Agnes zazvonil mobil.

„Teď ne!“ zaúpěla špionka a snažila se zvuk ignorovat.

„Vodní pumpu!“ triumfovala Katarína Tollová.

Agnes se nenáviděla za to, co dělá. „Musíš to zvednout,“ říkala si, když vplouvala rukou do kapsy, zatímco Corsola byla odkázána sama na sebe.

„Skonči to poslední vodní pumpou!“

Agnes se zmohla na zoufalou obranu.

„ZRCADLO!“ zaječela a přestože Corsola na ni vrhla pohled hledající oporu ve své trenérce, přitiskla si Agnes telefon k uchu.

„Už jsou na místě, měla byste si pospíšit,“ řekl jí dobře známý hlas.

„Vím,“ odbyla ho Agnes, palec jí sjel na tlačítko ukončení hovoru a ona ho stiskla. „Corsolo!“ otočila tvář, do které jí padaly mokré vlasy. „Končíme!“

Zamrkala. Díky telefonu a starostem bzučícím jí v hlavě jako roj rozzuřených Beedrillů poslední vteřiny zápasu promrhala. Vůbec si tak nevšimla, že už je po všem.

Katarína Tollová vzlykala a vracela svého pokémona do pokéballu. Lidé pod deštníky skandovali Agnesino jméno a udýchaná, ale šťastná Corsola se usmívala na všechny strany.

„Ty moje Corsolo!“ vrhla se k ní Agnes se slzami na krajíčku. Zvedla ji z vody a vyzdvihla ji vysoko nad hlavu, takže jí kapky slané vody padaly do obličeje spolu s deštěm. „Corsolo!“ přitiskla si pokémona ke tváři.

„Do finále skutečně postupuje Agnes Vandelliová!“ křičel hlasatel pořád dokola.

„Dokázala jsi to, Agnes!“ zubili se Ray, Mia, Arthur a Lisa.

Dívka dole zachytila jejich hlasy a podívala se jim do tváří. Zářivě se na ně usmála a dlouze se každému z nich vpila do očí. Mezitím však její výraz krutě zvážněl. Kývla na ně a pak se otočila ke Corsole.

„Musíme jít, Corsolko,“ zašeptala a pokémon chápavě přikývl. „Musíme ty parchanty jednou provždy dostat a zachránit tvé přátele.“

S těmito slovy vrátila Corsolu do pokéballu a do ruky si vzala druhý červenobílý míček.

„Že by snad chtěla čerstvá finalistka ještě bojovat?“ volal rozjařeně komentátor.

„Ne teď, ne tady,“ polkla Agnes a vyhodila míček do vzduchu. „Prosím, tohle musíš zvládnout,“ zašeptala, když se z něj vynořil Gyarados. Vyhoupla se mu na hřbet.

„Co to děláte, slečno?!“ zavolal na ni gondoliér překvapeně a nasupeně zároveň. „Já vás odsud musím odvézt!“ poklepal na svůj člun.

„Snad jindy!“ zavolala černovláska do deště nemilosrdně plískajícího do hlav tisíců lidí pod ní, jak se všichni vzdávali svých deštníků, aby viděli, co se děje.

„Musím si pospíšit,“ řekla Arthurova sestřenice na vysvětlenou chabě, ale spíš pro sebe než pro koho jiného. Pak Gyarados nabral rychlost a zmizel kdesi za severním okrajem Kolosea.

„AGNES!“ zařvali za ní Ray, Mia, Lisa a Arthur. „KAM…?!“