suicuneho dobrodružství

Speciál-stvoření

„"Pane profesore, podívejte co jsem našel" ozvalo se od skály. Byla to jeskyně, celá pomalovaná třemi pokemony, které jsme dosud neznali. Objeveno je asi třicet pokemonů, ale věřím, že venku jsou stovky jiných, doteď neodhalených druhů. "Výborně Charlie" pochválil jsem svého pomocníka. Byli jsme na průzkumu, objevovali jsme náš svět. Na to, že v něm žijeme, ho vůbec neznáme.

Zadíval jsem se pořádně na obrazce, které jsou po celé délce jeskyně. Matně rozeznávám znaky blesků, ledu a ohně. Na druhé straně jsou vyobrazeni tři ohromné siluety nějakých šelem. To ve mně vzbudilo pozornost. Nebylo to sice známé, ale můj profesor za mých mladých let mi vyprávěl Legendu o Třech. Vypráví o třech pokemonech, kteří měli nezměrnou sílu a obrovské schopnosti. Nikdo neví, jestli to byli pokemoni, nebo něco jiného a zda vůbec existovali. Údajně byli strážci ledu, blesku a ohně. To oni vytvořili zemi. Nechtělo se mi tomu věřit. Vždy jsem si myslel, že je to jenom legenda, ale můj profesor tomu věřil. Prý kdysi jednoho z nich viděl.

Z mých myšlenek mě vytrhl až Charlie, který, neznaje legendy, prohlížel stěnu. "Něco tu je. Mezi těma třema" a přejel rukou po hrbolku. Jakmile se ho však dotkl, začal se třást a od ruky se mu začalo kouřit. V příští vteřině ležel na zemi, bez známek života. Přiskočil jsem k němu a nevšímal si otvoru ve skále, který tam předtím určitě nebyl. Sáhl jsem mu na krk a zkontroloval puls. Měl ho, ale slabý. Nevěděl jsem, co mám dělat, ale něco mi našeptávalo, abych ho tam nechal a šel zkoumat. "Charlie se z toho dostane" řekl jsem si a vešel do otvoru.

Cestu lemovala slabá růžová záře. "Jdi dál" říkal mu hlásek v jeho hlavě. Růžová se stávala stále intenzivnější. Musel jsem zavřít oči, ale podvědomě jsem šel stále dál. Světlo, které pronikalo i víčky, najednou zhaslo. Pomalu jsem otevřel oči. Neviděl jsem nic, ale když jsem si trochu zvykl na tmu, mohl jsem to uvidět : tři majestátní, psí postavy. Stáli tak, aby byli v trojúhelníku a já mezi nimi. "Vítej, vyvolený" ozval se tentokrát hřmotný hlas, který dokonale kontrastoval se sametovým hláskem v chodbě. "Co po mně chcete" zeptal jsem se bezestrachu, protože jsem cítil, že se jich bát nemusím. Jeho otázku ovšem nikdo nezodpověděl. "Konečně jsi tady" ozvalo se znova. Zkusil to z jiného konce. „Já jsem vyvolený?“ zeptal se jednoho z nich. „Ano, byl jsi předurčen, abys nás vedl“ řekl tázaný. Byl celý červený a hlas zaburácel jako oheň. „A kdo vlastně jste?“. „Jsme Tři, Strážci světa“ řekl druhý. Tento byl modrý, ovšem jeho ledový hlas nebyl nepříjemný. „A ty jsi předurčený“ promluvil poslední, celý žlutý, jehož hlas měl účinky blesku.

Pomalu se ke mně přibližovali. Čím byli blíž, tím víc začala zářit (pro mě již známá) růžová barva. „Víme, že nemáš rodinu a jediný, na kom ti teď záleží, leží nedaleko polomrtví. Neboj se, přežije to, ale nebude si nic pamatovat. Navíc máš dobré srdce. Proto jsi byl vybrán“ řekl onen červený. „Ale k čemu“ nechápal jsem. "K tomu, abys nás vedl" zopakoval. "Víme kdo jsi. Jsi pokemoní profesor, kterému se všichni vysmívají a nevěří mu, jsi ten, jehož nikdo nebral vážně. Věřil ti jenom jeden člověk a ten leží polomrtvý venku." Ano, bylo to tak. Proto jsem tak moc chtěl udělat nějaký významný objev.

"Mám pro tebe nabídku-staň se naším vůdcem. Budeš konat dobro, které máš v srdci. Budeš žít v utajení." Nad tím jsem musel chvilku přemýšlet. "Dobrá, beru to, ale mám jednu podmínku - Charlie přežije.". "Přežil by tak jako tak." "A co mám udělat? Bude nějaké zasvěcění nabo tak nějak?". Toho jsem se bál. Nemam rád bolest a omdlévám, když vidím krev. "Neboj, stůj na místě. My to zařídíme.".

Růžové světlo znova zesílilo. I přes zavřené oči jsem jej viděl. Náhle jsem vylétl nad zem. Mé tělo se začalo smršťovat. Cítil jsem tlak v oblasti zadku.

Když světlo zhaslo, viděl jsem, že moje ruka je malá se třemi prsty. Narostl mi ocas a mohl jsem levitovat. "Je dokonáno" ozval se naposled hlas a já zjistil, že je to můj hlas.

Vylétl jsem z jeskyně. Tam ležel Charlie. Schoval jsem se do křoví a čekal. Po pár minutách se zvedl. Byl zmatený. Nevěděl, co zde dělá. Dokonce si mě ani nepamatoval. I když, to není úplně pravda - něco si pamatoval. Mé jméno. Byl jsem profesor Mew.