Pokemon Go Go Go !!!

1. Začátek

Běžel lesem, vystrašen, panika se zmocňovala celého jeho těla i mysli. Jeho cíl bylo dostat se daleko od těch zlích hulákajících tvorů. Všude kolem sebe házeli různé kulaté věci, kterým on nerozuměl. Jediným jeho cílem bylo uniknout. Běžel, ale věděl že oni jsou blýž a blýž. Slyšel jejich dupot. Jediné co ho pohánělo bylo rozpálené slunce. Ano. Slunce, které hřálo a dodávalo mu energii. Jeho lovcům ale energii vysávalo. To bylo jeho plus. On, ohnivě podstaty jim přece musel uniknout když má o dvě nohy víc než oni, a je zvíhodněn sluncem! Ano. Už se jim vzdaloval. Běžel dál dokud neslyšel jen slabé hlasy. Jenže po chvilce do něčeho narazil. Skácel se k zemi a ztratil vědomí.

"Mamííí ten Growlithe už přichází k vědomí!" slyšel mladý sameřek Growlitha něaký hlas.

Pomalu začal otevírat oči. Bál se toho co spatří ale otevřel je. Ach ne. Něaký tvor stál nad ním a právě mu do misek vedle něj lil vodu a vyprazdňoval konzervu. Growlithe ležel na bavlněné dece v proutěném košíku. Posadil se. Rozhlídnul se po pokoji. Vipadalo to že je v pokoji něakého chlapce. V rohu místnosti stála obrovská postel, z dubového dřeva. Kousek od ní, pod oknem, se rozkládal něaký stůl, též dřevěný s poličkami. Pod ním zasunutá židle, umělá, s měkým povlakem. Na stole stál počítač a něaká knížka. Pár metrů od stolu byla postavena stolička na níž byla dána televize. pod stoličkou byly Playstationy. A dalších pár metrů od televize byl Growlithův pelíšek.

"Hmm....jakpak se máš?" zeptal se chlapec. Growlithe na něj pohlédl, ale hned se zase skrčil jako by měl být bit. Chlapec se zarazil. Po chvilce Growlithe na svém těle pocítil slabé doteky. Při prvním strachy vyštěkl ale při dalším se už jen krčil. Ten chlapec ho hladil!

"Mě se nemusíš bát! Jmenuju se Kenny. Vrazil jsi do mě v lese když si utíkal. Letěl si jak splašený" usmál se na něj. Growlithe se v klidu posadil. Pohlédl Kennymu upřeně do očí. Nevyčetl v nich zlobu a nenávist, ale přátelství a laskavost. Growlithe se zarazil. Myslel že lidé jsou zlí, a je mučí aby se pobavili. Nic o přátelství mezi nimi nevěděl. S chutí se pustil do svého jídla vedle sebe. Bylo to moc dobré. Growlithe to zhlutnul jako nic.

"Je to speciální recept pro ohnivé pokemony, moje matka je totiž sestra...tudíž se vyzná"usmál se Kenny,

"Hned jak se zotavíš tak budeš moct jít ale dneska si tě tu ještě necháme, takže odpočívej!" usmál se Kenny a odešel k počítači.

Growlithe ho celou tu dobu pozoroval, a všiml si že po něm Kenny občas pokukuje. Po chvilce Kenny počítač vypnul a přesunul se ke Growlithemu. Growlithe čekal co bude, a k jeho překvapení si s nim Kenny začal hrát. Growlithe poskakoval po pokoji jako šílenej když ho Kenny honil. Bylo to poprvé co se zpřátelil s člověkem. Myslel že je bude dosmrti nenávidet.

***

Nastal večer a Kenny zalehl do postele. Byl dost nešťastný.....už druhý den ráno Growlithe odejde. Ale on chce aby zůstal! Jestly Growlithe opravdu odejde, Kenny to nepřežije.

Growlithe polehával, kousek od Kennyho postele. Proč musí zítra odejít? Vždyť on chce zůstat. Kenny byl moc milý chlapec a on s nim chce zůstat! 'Vydali by jsme se na cestu pokemonů a vyhrávali by zápasy...... bože co se to děje? Já nemůžu zůstat s člověkem!' říkal si a pohlédl na Kennyho. 'Když on je tak strašně skvěkel.....' a s touto myšlenkou usnul.

***

Ráno se Growlithe probudil, a zjistil že Kenny sedí vedle něj. Growlithe vzhlédl. Uviděl Kennyho skleslou tvář.

"Na, tady jsem ti přinesl něaký jídlo.....dobrou chuť. Hned po snídani tě pustíme. Už tě nebudeme dál trápit." řekl a odcházel.

Growlithe dojedl a pomalu se rozběhl pryč z pokoje. Po něakém bloudění dorazil do kuchyně. Hned vedle ní byla předsíň a ..... 'Ne to ne já tu chci zůstat!' řekl si Growlithe.

***

Stáli na prahu domu. Growlithe hleděl do dáli lesů. Kenny stál na prahu a díval se do země.

"Tak, jsi volný" řekl. Growlithe uslyšel žbluňknutí. Podíval se za sebe a viděl Kennyho, s vlasi přez oči a k zemi padající obrovská slza jako hrách.

Growlithe přistoupil k Kennymu a otřel se mu o nohu. Kenny se na děj podíval. Oči měl rudý od slz. Kenny se na Growlitha tázavě podíval. Ten mu opětoval upřeným pohledem.

"Nechtěl by jsi semnou Growlithe zůstat a .... a vydat se na pokemonovou cestu?" zeptal se Kenny s nadějí v hlase. Growlithe rázně přikývnul a skočil Kennymu do náruče. Ten se rozzářil a upaloval do svého pokoje.