Povídky pro přátele

povídka třetí, věnovaná Gilmuxovi

V horké poušti byl zdánlivý klid.

Jen sem tam po obloze přeletěl ocelový Skarmory nebo se pod zemí prohnal nějaký Onix.

Ale ještě nějaký zvuk tu nádherné ticho rušil.

A pořád se přibližoval.

Člověku by chvíli trvalo přijít na to, že je to motorka, která tudy projíždí.

Za řídítky seděl mladý chlapec se žárem vybělenými vlasy.

Právě svou motorku zastavil a seskočil z ní.

Trochu si rozepnul zip bundy a levou rukou si prohrábl vlasy.

Pak před sebe natáhl pravou ruku a prohlédl si ji.

Měl na ní zvláštní přístroj, kterému se v těchto končinách říkalo snatcher.

Jak se k němu dostal?

Vyprávění začíná ve chvíli, kdy chlapec přijel na lodi do země, zvané Orre, na naléhavou žádost své sestry.

"Ach, Gilmuxi, jsem tak ráda, že jsi tady," vyhrkla zrzavá dívka a pověsila se bratrovi na krk.

"Co se tu děje?" zeptal se Gilmux, když byli v laboratoři jeho sestry.

"Nevím, kde bych začala," pronesla dívka a chvíli přemýšlela.

"Už to mám."

"Tak povídej."

"No, jak nejspíš víš, Orre je skoro pustá, horká země, kde jsou Pokémoni vzácnější než voda. Dosud vědci objevili jen dvanáct druhů Pokémonů, kteří jsou schopni divoce přežít ve zdejších podmínkách. Ale abych se dostala k věci. Je tu dost trenérů, kteří pátrají po dalších, dosud neobjevených druzích Pokémonů. A právě těmto trenérům se začali ztrácet jejich Pokémoni. Všichni trenéři to popsali tak, že jim jejich Pokémony chytil do nějakého černého Pokéballu nějaký člověk v černém plášti se zvláštním přístrojem na ruce."

"Ale vždyť cizího Pokémona chytit nemůžeš!" vyhrkl Gilmux.

"To já vím přece taky," klidnila ho jeho sestra.

"Jenže někdo, zdá se, vymyslel jak to udělat."

"Ale... jak?"

"To nikdo netuší. Ale jedna věc je jistá. Ti lidé, kteří Pokémony kradou, z nich pak dělají temné Pokémony. Doslova temné."

"Jak 'temné'?" nechápal mladík.

"Tak, že ukradení Pokémoni zcela poslouchají jejich rozkazy. Cizí trenéři prostě uzamknou jejich srdce a začnou je kompletně ovládat. A využívají je ke špatným účelům, jako plenění těch několika málo vesnic a měst, které tady v Orre jsou."

V tu chvíli do laboratoře vtrhl mladý dlouhán v bílém laboratorním plášti.

"Profesorko!" vyhrkl.

"Lokalizovali jsme je! Mají sídlo v Phenacké poušti!"

Gilmux se probral ze vzpomínek a nasadil si sluneční brýle.

Už žádné sídlo nikde nemají.

Mladík jim ho před několika minutami zničil.

Prostě ho vyhodil do vzduchu.

Už nikdy žádného Pokémona nepředělají.

Problém byl v tom, že po Orre ještě pobíhalo několik zlých trenérů s temnými Pokémony.

A ty teď Gilmux musel najít.

Dojel až do Agatské vesnice.

Agatská vesnice bylo jediné místo v Orre, kde ještě zůstala zeleň.

Tekla zde řeka a za vesnicí byl hustý les.

Ve vesnici žilo několik trenérů, mezi nimi i ti, kteří přišli o své Pokémony.

Gilmuxovi bylo nejvíc líto malé holčičky, která od doby, kdy přišla o svého Arcaninea vůbec nepromluvila.

Sedl si vedle ní.

"Ahoj," pronesl klidným hlasem.

Dívka jen zírala před sebe.

"Já ti tvého Arcaninea najdu a přivezu, neboj."

Dívka ožila a podívala se na chlapce skrz závoj slz.

"To už jich slibovalo tolik..."

"Neboj se. Věř mi."

Pyritové město nebylo nic moc.

Vlastně, když o tom Gilmux tak přemýšlel, neznal horší město.

Všude se válelo plno odpadků a špíny.

Nebylo zde žádnou výjimkou, když se tu dva trenéři porvali, nebo si dali zápas uprostřed nějaké ulice.

Gilmux se otřásl.

Nebylo tu příjemně.

Jenže někde tady byl onen trenér s dívčiným Arcaninem.

A jen on mohl získat ohnivého Pokémona zpět.

Měl docela štěstí.

Trenéra našel během pár desítek minut.

Seděl ve sklepě jednoho z polorozbořených domů.

Byla tam hospoda.

"Hej, ty tam," poklepal mladík na rameno vysokému svalnatému muži.

"Co chceš, prťousi?"

"Chci si s tebou dát zápas. Slyšel jsem, že jsi nejsilnější trenér tady ve městě a já tomu nevěřím."

"Tak to ti to asi budu muset dokázat," ušklíbl se obr, hodil do sebe zbytek skleničky a vyšel s Gilmuxem na ulici.

"Dva na dva, souhlas?" zahromoval trenér.

"Jak je libo," přikývl Gilmux.

"Espeone, Umbreone, bojujte!"

"Hm, dobrá volba," ocenil ho obr.

"Ale na moje Pokémony nemáš. Swamperte, Arcanine, do boje!"

Tak to bych se i hádal, ušklíbl se v duchu Gilmux.

Pak ze zadní kapsy batohu nenápadně vytáhl prázdný Ultraball a vložil si ho do pravé ruky.

Uslyšel cvaknutí, jak Ultraball zapadl do snatcheru.

Tři, dva, jedna, odpočítával si v duchu.

"Teď!" vykřikl a vrhnul Ultraball ze snatcheru na Arcanina.

Míček vtáhl ohnivého Pokémona do sebe a zůstal ležet na zemi.

Než se cizí trenér vzpamatoval, co se děje, byl už Gilmux s Arcaninem, Espeonem i Umbreonem bezpečně v Pokéballech na motorce a odjížděl pryč.

Motorka zastavila před pokémonským centrem v Agatské vesnici.

Gilmux seskočil a vešel dovnitř.

"Ahoj," pozdravil holčičku, která seděla u stolu a měla drobný obličejík v dlaních.

Zvedla k němu velké modré oči.

"Tady je."

Gilmuxova sestra ve své laboratoři mezitím přišla na to, že temnotu lze z temného Pokémona odstranit.

Tak, že mu jeho původní trenér musí dávat masáže různými druhy speciálních voňavek, anebo ho musel vzít ke starému chrámu v Agatském lese.

Dívka se rozhodla pro druhou možnost.

Vzala Pokéball s Arcaninem a za úsvitu se vydala do Agatského lesa, najít rozpadlý chrám.

U chrámu na ni už čekal Gilmux.

"Věděl jsem, že ho přijdeš vyléčit. Tak do toho. Celebi čeká."

"Celebi?" vydechla dívenka.

"Ano. Tenhle chrám je mu zasvěcený. Jen legendární Celebi dokáže odemknout srdce temných Pokémonů."

Dívka zamrkala, ale pak ztichla a vložila Pokéball do díry v kameni.

Chvíli se nic nedělo, ale pak se v záblesku zeleného světla objevil malý zelený Pokémon.

Přilétl k Pokéballu a zmáčkl jeho tlačítko.

Míček se otevřel a ven v záblesku černého světla vyskočil velký Arcanine s nepřirozeně černýma očima.

Celebi kolem něj začal létat a vydával přitom zvláštní zvuk.

Arcanine se postupně zahalil do zelené mlhy a nebyl vůbec vidět.

Celebi přiletěl k vyděšené dívence a dotkl se jí.

Pak zmizel.

Zelená mlha opadla a Gilmux s dívkou uviděli Arcanina, jak se kolem sebe zmateně rozhlíží.

Už neměl černé oči.

"Arcanine!" vyhrkla dívenka a vrhla se ohnivému Pokémonovi kolem krku.

Pokémon spokojeně zařval a zachumlal dívenku do své světlé hřívy.

Gilmux na víc nečekal.

Spokojeně se usmál a v jeho ocelově šedých očích se zablesklo.

Ale Pokémonů na osvobození tu bylo daleko víc.

Tímhle jeho úkol nekončí, spíš teprve začíná.