Povídky pro přátele

povídka devátá, věnovaná Emeraldové dvojce

Budu vám vyprávět příběh lidí, známých jako Emeraldová Dvojka.

Emerald Duo.

Vy víte, o koho se jedná.

Několik tisíciletí zpátky Groudon a Kyogre stvořili hoennskou zemi.

Tenhle příběh všichni dobře znáte a není třeba se jím nějak moc zabývat.

Takže budu pokračovat až ve chvíli, kdy tahle legenda končí.

Jak víte, Rayquaza uklidnil oba Pokémony a jejich duše uzavřel do dvou objektů, které pak uložil na nedostupných místech, aby síla legendárních Pokémonů nemohla být zneužita.

Sám pak odletěl na Nebetyčný pilíř, kde zůstal spát, než se Groudon a Kyogre znovu probudí…

Po zápasu život pokračoval dál.

Hoenn byl stvořen a osídlen.

Během několika tisíc let zde vyrostla obrovská města.

Přesto byste zde mohli najít i neprostupné džungle… třeba s druhy Pokémonů, které nikdo nikdy neznal.

I přes veškerou snahu obyvatel zůstával hoennský kraj poněkud divoký.

To hlavní, co sem lákalo nové lidi, byly hlavně tři věci - oficiální pokémonní liga s osmi stadiony, Pokémonské soutěže s několika odvětvími a nové druhy Pokémonů, které nežily nikde jinde na celém světě…

"Tak jsme tady," řekl vysoký chlapec a pohodil hlavou.

"Pohřební hora."

"Jak nerada se na tohle místo vracím," vzdychla jeho kamarádka, dívka o něco mladší, než byl on.

Byli přátelé už odmalička.

Znali a věděli o sobě navzájem naprosto všechno, jejich duším nezůstalo skryté jediné tajemství toho druhého.

Když přišel jejich čas vydat se na pokémonní cestu, samozřejmě, že vyrazili spolu, nešlo to jinak.

Jako startovní Pokémony si zvolili Torchica a Mudkipa.

Chlapec odmalička miloval ohnivé typy Pokémonů, dívka zase vodní.

Chlapec miloval zápasy v Pokémonu, a proto získával odznaky na stadionech a nakonec se stal i šampionem hoennské pokémonní ligy.

Dívka preferovala eleganci svých Pokémonů, a to nemohlo dopadnout jinak, než že se stala nejlepší hoennskou koordinátorkou Pokémonních soutěží.

Procestovali celičký Hoenn křížem krážem a teď hledali nějakou novou výzvu.

Jenže život trenérů Pokémonů nepřináší jen veselé události a tak ten den byli znovu nuceni navštívit Pohřební horu, horu uprostřed moře, kam se pohřbívali mrtví Pokémoni.

"Chudák profesor, přišel o jednoho z nejlepších Charmanderů… a to jen proto, že mu ten hnusnej Gyarados uhasil plamínek…" prohodila dívka.

"Ale to už tak chodí," poplácal ji po ramenou chlapec.

"Teď musíme jít."

Pohřební hora byla jednou z nejvyšších hoennských hor, nebo se to o ní alespoň povídalo.

Chlapec a dívka procházeli kolem pomníčků; některé byly udržované a svítila na nich světýlka, jiné zas byly zarostlé plevelem…

"Tohle místo mi nahání husí kůži," přiznala se dívka.

"Nejsi sama," pokýval hlavou chlapec a dal dívce znamení, aby už byla zticha.

Došli totiž před připravený pomníček.

Po uložení PokéBallu a zavření kamenné desky se chlapec nadechl.

"Tak, to by bylo."

Dívka chtěla něco odpovědět, ale v tu chvíli jí někdo poklepal na rameno.

Polekaně se otočila a uviděla stařičkou ženu, manželku strážce Pohřební hory.

Ona ani její kamarád se s ní ani s hlídačem nikdy nesetkali, ale oba o nich slyšeli z tajemných příběhů.

Třeba to, že ona i její muž jsou strážci modrého a červeného orbu, věcí, ve kterých jsou zaklety Groudonova a Kyogreova duše…

"Vás dva znám," pronesla stará žena.

"Pojďte se mnou, prosím."

Mlčky ji následovali výše na horu, do míst, kde ještě nebyly žádné pomníčky.

Jen les, skály a potůčky.

Dovedla je až na rozlehlou plošinu, která tvořila vrcholek Pohřební hory.

Zde stál jednoduchý domek.

A před ním kamenný oltář.

Když se před oltářem zastavili, začali si ho oba zvědavě prohlížet.

Ovšem stará strážkyně je požádala, ať jdou za ní dovnitř.

Beze slova poslechli.

"Sedněte si u mě, prosím."

"Děkujeme."

"Vy dva… jste ti nejlepší z nejlepších," začala žena.

"A proto vám náleží právo pokračovat v něčem, co započali naši předci před stovkami let."

Chlapec i dívka na ni zírali, ale žena pokračovala dál.

"Můj manžel před několika dny zemřel a já cítím, že už tu také dlouho nebudu. Místo nás přijdou noví strážci Pohřební hory, ale to jsou jen dva neschopní namyšlení lidé. Ti v úkolu Emeraldové dvojky pokračovat nemohou."

"Prosím vás," přerušila ji dívka, "co je to Emeraldová dvojka?"

"O tom jsem s vámi chtěla mluvit," pronesla stařenka a zašmátrala seschlou rukou v kapse zástěry.

Vytáhla cosi zabalené v zeleném šátku.

Opatrně ho rozložila a před jejich zraky se objevily čtyři věci - dva přívěsky, jeden rudý, ve tvaru plamene, druhý temně modrý jako nejtemnější hlubina moře, ve tvaru kapky vody.

Další věc byl zelený odznak se vzorkem, jaký na sobě měli legendární pokémoni Groudon a Kyogre; a jako poslední na šátku ležela zelená stužka, podobná těm, jaké dívka získávala v pokémonních soutěžích.

"Ty," ukázala stařena na chlapce, "máš duši Groudona - zapálenou a rozžhavenou, jako láva v sopce, jako Groudonův plamen. Ty jsi rubínový chlapec."

S těmito slovy mu podala zelený odznak a červený přívěsek.

"A ty," kývla směrem k dívce, "ty jsi ztělesnění Kyogre - dokážeš být klidná jak jemné vlnky, ale i divoká jako rozbouřený oceán. Ty jsi safírová dívka."

A podala jí modrou kapku vody a stužku.

Po chvilce ticha stařena těžce pokračovala dál.

"Vy dva jste teď známi jako Emeraldová dvojka. Vaším posláním je vyhledávat ty nejlepší a nejmoudřejší trenéry a koordinátory a vyzývat je k předvedení jejich zkušeností. Pokud projdou vaší zkouškou, odměňte je."

Odmlčela se.

Chlapec i dívka na ní viseli očima.

"Teď už jděte. Až dojdete dolů, pošlete někoho pro mé tělo. A nezapomeňte… Groudon i Kyogre stále žijí… uvnitř vás."

Pak chlapce i dívku pohladila po tváři a s tím pohybem naposledy vydechla.

"Mistiane…" pohlédla na chlapce s rozšířenými zorničkami Laprásek.

"Ano, já vím," odvětil.

"Je to na nás."