Markova cesta v NOVÉM

Změna

Představ si svět jako knihu.Dokud si ji nepřečteš stranu po stránce nepřečteš ji celou.A takový je život mnoha lidí,musí začít od prvního listu až na konec knihy.Náš příběh se sice neodehrává v knize , ale zato v Pokémonském světě,světě plných Pokémonských příšerek,světě plného dobrodružství,cti a hrdosti.

Představ si: Je ti 17 jsi kluk toužící po dobrodružství.Bydlíš ve městě plném zloby,,nenávisti a ty jsi jediný ,který v tomto světě žít nechceš. Příběh který se odehraje se bude zdát neskutečný ale…………………….neskutečný bohužel je.

Nebo ne?!

Jmenuji se Marek ,žiji v jednom zapadákově plném hrubosti.Já chodím na střední školu a snažím se tomuto světu přizpůsobit.Ale jakmile dojdu domů otvírá se mi můj svět.Svět plný animovaných postaviček.Hrdinů kteří se snaží změnit svět k dobru.Každou chvíli se snažím s hrdiny s žít.Ale není to ono.Můj život se ale změnil jeden den.Pamatuji si to jako by to bylo včera.

Každé ráno jsem chodil vyvenčit svého psa.A pak pospíchal za svými povinnostmi.Buď do školy nebo pracovat na strašidelný hrad.Jeden za mnou přišel starý děda a řekl mi. Chtěl bys aby se ti změnil život v něco lepšího? já mu řekl že bych chtěl ale není to možný.On mi odpověděl,Pokud v to budeš pevně věřit zmůžeš vše co si umíníš.Co proto musím udělat?Musíš tento talisman dát k věci a věřit že se s ní spojíš.Neváhal jsem a vzal si talisman.Poté co jsem si ho prohlédl starý děda zmizel.Talisman jsem schoval do kapse a dělal své povinnosti dál.Večer jsem si zapnul televizi a vysílaly Pokémony.Byl jsem tak zaujatý příběhem Ashe, že jsem si nevšiml jak mi z kapsy u kalhot přehozených přes židli vypadl talisman a zakutálel s k jedné kartičce Pokémona.

Spát jsem šel jako obvykle kolem půl noci,ale ráno se mi změnil celý život.

Vzbudila mě tekoucí řeka vedle mě.Podíval jsem se zalepenými oči kolem sebe a strnul hrůzou.Byl jsem totiž někde v lese.Zmatený jsem vstal opláchl se vodou a šel jsem si omrknout prostředí.Po chvíli cesty mě zaujaly dva kluci jak křičí povely.Z dálky jsem neviděl komu je říkají.Běžel jsem se za nimi podívat a ztuhnul jsem.Na vlastní oči jsem viděl jak dva Metpodi do sebe vráželi.Tomuto útoku se říkal Nárazový útok.Nemohl jsem tomu uvěřit ,ale asi jsem se nějak dostal do Pokemoního světa.Zápas trval ještě chvíli po tom co jsem došel ,najednou jeden z kluků zavolal.To stačí Metpode vrať se.Druhý kluk strnul a také povolal Metapoda do Pokéballu.Byl jsi dobrý ale odpočiň si:V tu chvíli si ten druhý všiml mě jak na mě zírám.Co chceš?! Zařval. Já?ještě s udiveným hlasem nu říkám.Nic jen jsem se díval.A proč jsi tu v pyžamu a bez Pokémona.Ty nevíš že je to tu nebezpečné.Proč?řekl jsem a podíval se na sebe.Ani jsem si nevšiml že jsem tam stál bez bot a bez jiných věcí.Jen v kostkovaném pyžamu.Protože se tento les v tuto dobu hemží Beedrillama.Aha to jsem nevěděl,jenomže já nemám kam jít.Kluk chvíli přemýšlel a pak vyhrkl.Tak můžeme jít ke mně domů.Neváhal jsem a nabídku jsem přijal.Oba kluci se rozloučili a já šel s tím klukem k němu domů.Mimochodem jsem Tyler.Já jsem Marek,Jak jsi se sem dostal?Já ani nevím.řekl jsem mu.Po chvilce mlčení jsme došli až k němu.Tak tady bydlím pojď dál.Ahoj mami jsme doma a přivedl jsem na návštěvu jednoho kluka.Dobrý den jsem Marek.Ahoj já jsem Tylerova maminka posaď se.Děkuji.Dáš si něco k jídlu?Děkuji rád.Tylerova maminka donesla sušenky a limonádu.Tak jak jsi se sem dostal?No ………….Začal jsem mu vyprávět můj příběh.A pak jsem potkal tebe a toho druhého.No a zbytek znáš.To musí být strašný,ale nevymyslel sis to?Ne!Jinak bych tu takhle nepobíhal.Jestli chceš můžeš tu u nás nějaký čas zůstat.řekla mi tylerova maminka.Byli na mě hodní ,ale věčně jsem tam zůstat nemohl.Jak čas utíkal Tylerovi bylo 18 let a mohl se vydat na oficiání Jotho cestu.Tyler zašel k tamnímu profesorovi a ten mu dal Pokédex.Já jsem šel s ním a profesor ni nabídl Pokémona a také Pokédex.Mám pro tebe základní pokémony Bulbasaura,Charmandera,Squirtle.Já si vybral Charmanera.Jelikož jsem se svého světa věděl co umí.Měl jsem to jednodušší.Tylerova maminka nám oběma zabalila batohy a dala nám peníze na cestu.Buďte na sebe opatrní a chovejte se slušně.Rozloučili jsme se a oba jsme se vydali k nejbližšímu městu.Samozřejmě,že jsme šli přes les kde jsem se vzbudil a tam jsme se také utábořili a šli spolu trénovat.V hluboké noci jsme šli spolu spát.

Jaké dobrodružství čeká na Marka a Tylera?To se dozvíte příště………