Cesta pomsty

Ahoj

Ahoj…

Nikdy jsme nebyl zvlášť komunikativní typ, takže nečekejte že se ode mě dozvíte vše. Snad abych se představil, jmenuju se Sora (ano, jsem kluk!) a je mi 15. Právě teď sedím ve vlaku jedoucí do Platinového města, kde se pokusím získat odznak od trenéra Slortové ligy. Možná by vás zajímalo jak to všechno začalo. Dobře tady to máte. Doufám že vás nebudu nudit

--------------------------------------------------------------------------------

Jak jsem se rozhodl stát trenérem Pokémonů? Dříve jsem po tom netoužil, Pokémony jsem bral jako přátelé a ne jako ty, kteří musí vytrpět bolest pro potěšení z naší výhry. Držel bych se toho i nadále, pokud by nebylo jisté skupinky lidí. No, skupinky, spíše je to skupina a říká si Team Grunt. Zkoumají Pokémony a provádějí na nich pokusy. Ale k věci, hrál jsem si s Growhlitem u řeky a učil ho aportovat, když v tom se objevili oni. Asi tři vyskákaly z dodávky a zahnaly nás do kouta. Pak se stalo, něco co navždy změnilo osud. Vyslaly proti Growhlitovi Blastoise, Feraligatora a Vaporeona. Nikdy předtím jsme nezápasily, a proto ho hned první hydro pumpa zasáhla. Plakal jsem a křičel na ně ať vypadnou ale marně. I když Growhlite padl oni pokračovali, až nakonec po něm hodil jeden z nich pokéball. Ukradli mi ho! Naskákali zpět do své dodávky a zmizely. Zůstal jsem tam, v ruce jsem třímal Growhliho míček a plakal (nesmějte se mi!) . Můj smutek brzy přerostl ve vztek. Stanu se trenérem Pokémonů, a zničím jejich organizaci! Doma mi nebránily. Matka předpokládala že to jednou přijde a vydám se na Pokémoní cestu a otec mě podpořil, že dělám správnou věc. Doteď se ptám sám sebe, proč zrovna můj Growhlite? Proč on? Proč? Možná se brzy dočkám odpovědí.