Cesta pomsty

Útok modrých draků

Sakra, vlak uvízl v nějaké zácpě a teď tu tvrdnu. Průvodčí přichází k nám do kupé a ejhle, ona to není zácpa ale Snorlax na kolejích. Dívka vedle si dočetla svůj časopis a zřejmě se chce bavit.

Dívka: Ahoj já jsem Diana a ty?

Sora: Já Sora.

* Když si ji tak prohlížím je to hezká holka. Blonďaté vlasy jí splívají po ramena. Má na sobě růžové tričko s obrázkem Sevipera, minisukni a na nohou sandály.*

Sora: Kam jedeš?

Diana: Jedu do města Eskiva pro odznak.

Sora: Ty jsi taky trenérka?

*No zkrátka a dobře, začali jsme se bavit. Asi vás to nebude moc zajímat takže přepneme vlnu a řeknu vám jak jsem jel lodí do Hoennu.*

Blili, ehm.. pardon byly jsme s Maxem na palubě a vedl mě do své kajuty.

Když jsme vešli, myslel sem, že jsme v ráji. Celá kajuta byla pomalovaná Pokémony, uprostřed byla plazmová obrazovka s Plejákem a Gamecubem. Na polici vedle stál DVD přehrávač a v každém rohu jedna postel.

Max: No, doufám že se ti tu líbí. Jo, pokud si chceš zahrát Solitaire, PDA je v šuplíku.

Sora: Páni, díky Maxi, je to tu úžasné!

Max: Myslím že se tu nebudeme nudit.

Sora: to si piš, že ne!

Následující hodinku jsme strávily hraním her. Vyrušila mě až hlad. Vydal jsem se proto do lodní kuchyně pro něco k snědku. Vyšel jsem na palubu. Herb! Ano, stál na přídí a hleděl k obzoru. Vypadal soustředěně, jako by na něco čekal. Vyhlížel Hoenn? Ne! Tam dojedem až zítra. Tak co sakra? Hele něco sype do vody. Ale co to je?

Nakonec jsem si v kuchyni nabral pořádný dlabenec,a vracel se. Prásk! Loď se otřásla až jsem ztratil rovnováhu. „Co se to sakra děje,“ pomyslel jsme si. Proti mně vyběhl muž.

Muž: Poplach, poplach, Gyradosové zaútočili na loď.

Běžel jsem k zábradlí a opravdu, kolem lodi bylo 6 Gyradosů.

Beng! Beng! Jedne Gyrados strašlivě zařval a spadl zpět do hlubiny. Co to mohlo způsobit?

Otočil jsme se směrem k přídi. Herb střílel z pistole proti vodním drakům.

Sora: Herbe, nech je. Zraníš je!

Herb: Co? Zase ty? Nevidíš, že kdybych nezasáhl, potopí loď.

Sora: A jak to, že zaútočily? Že to má na svědomí ten prášek, co jsi dypal do vody.

Herb se zarazil. Chvíli přemýšlel a nakonec zařval „Nemám na tebe náladu. Ariadosi!“

Herb vyhodil Pokéball a zněj se vysoukal pavoučí Pokémon.

Herb: Síť.

Ariados mě zaměřil a brzy jsme spadnul k zemi omotán vláknem.

Herb: Chystal jsem se na tohle tak dlouho, že mi to nepřekazíš!

PRÁSK! PRÁSK!

Další Gyrados padl do hlubin moře.

Sora: Tvůj plán? Co to má za význam ublížovat Pokémonům.

Herb: Jak už jsi, možná pochopil jsem lovec, a tohle je jen návnada.

Chvíli jsme na sebe pořvávali, až zbilí Gyradosové zasáhli loď Hydro pumpou.

Ta se zhoupla, ale naštěstí se opět vrátila do své původní pozice.

Herb upadl a já se skutálel omotaný vláknem někam pryč. Měl jsem krásný výhled na zeď a slyšel jsem další rány z pistole. Asi za chvíli mě našel Max, který mě ochotně rozvázal. Rozběhli jsme se k Herbovi, kolem byla spousta čumilů, kteří sledovali jak to dopadne. BENG!

Poslední Gyrados padl, a Herb zařval „ Tak vylez ty zbabělče “

Brzy jsme pochopily Herbův úmysl, z vody se vynořil obrovský modrozelený Tentacruel.

„ T…to je legendární Crusher“ volali námořníci jeden přes druhého a pobíhali zmateně po palubě. Ostatní pasažéři byli rozehnáni a i nás nějaký námořník tlačil zpátky do kajuty. Ještě jsme zahlédli jak Herb vypouští Raichu a Pidgeota pak… pak nás násilím zavřeli do naší kajuty. Pche. Prej pro naše vlastní bezpečí a že to máme nechat na odborníkovi, Ať si říkají co chtějí, Herba musíme zastavit.