|
Cesta pomsty |
|
Crusher útočí - Smrt hrdinů Screeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee Ze všech rozhlasů se vydral odporný pískot. Oba kluci padli k zemi a snažily se zacpat si uši. Brzy zvuk dolehl i ke Crusherovi. Oba letájící Pokémoni a Raichu spadli do moře, nemohli v tomhle zvuku dále bojovat. Tentacruel se ještě více rozzuřil a chapadlem se rozmáchl proti lodi. Vše vypadalo, že loď bude zničena, a zvuk utichne. * Herb: „Hák!“ * K místu kam dopadalo chapadlo, se objevil Hitmonchan se sluchátky a svou pěstí zadržel ránu. Crusher zuřil, plácal chapadly kolem sebe a svíjel se v bolestech. * „Brzo budeš můj“ zasmál se Herb. Pozoroval Tentacrulovo utrpení a dával si pozor aby ho nezasáhl. Zasunul ruku k opasku a vyndal zlatý pokéball s symbolkem L. „Leť“ vykřikl a vší silou hodil balonek proti obludě. 1…2…3…poof!Crusher byl venku a nečekanou ránou urazil kus lodi. Zvuk utichl a do lodi začalo téct. * Herb se přestal usmívat. * H: Už musí být vyčerpaný, zvedni se a pokračuj! * Z hladiny moře se zvedl pelikán a z posledních sil zamířil k Tentacrulovi. * H: Pelippere, použij všechnu svou sílu na bleskový útok. * Pelipper vyletěl na oblohu. PRÁSK! Zasáhlo ho chapadlo vyčerpaného Crushera. * H: „Dělěj!“ * Pelikán se zázrakem zvedl z mořské hladiny. Krkolomným letem se vznesl do výšky co potřeboval. Už neměl sílu, ale byl to příkaz jeho pána. Nesmí ho zklamat! Otevřel pusu, a po chvíli z ní vyletěly blesky. Crusher zasténal a podlehl. Jeho oči se zavřeli a začal se potápět. Čeká ho zasloužený odpočinek na dně. Nebyl mrtvý, jen vyčerpaný. Pelipper vše sledoval z oblohy. Viděl, jak se na palubě lodi dva kluci postavili jeho pánovi, ale ten je po chvíli zápolení odkopl pryč. Viděl, jak proti nim vystřelil z pistole. Tentacruelův nářek chvíli přehlušil výjev bolesti jednoho z chlapců. Jeho pán měl dobrou mušku, aby netrefil. Viděl jak se jeho pán jen směje a hází další ball na Crushera. Viděl své přátelé Pidgeota a Raichua jak upadají do hloubek oceánu a místo smutku svého pána nad jejich ztrátou slyšel jen vítězoslavný smích. A to bylo to poslední, co v životě viděl a slyšel. Vyčerpáním padal k vodní hladině ke svým přátelům a v jádru duše věděl, že se dostane na lepší místo. Zemřel jako hrdina.
Sora: Maxi,Maxi, slyšíš mě? * Sora se skláněl nad postřeleným kamarádem. Na jeho krvavou hruď dopadaly slzy. Už mu bylo všechno jedno. Nevnímal jak Herb na svém Blastoisovi odplouvá z potápějící se lodi. Cítil smutek a zklamání. Vše co podnikaly skončilo neúspěchem. „M..Měl jsem ho ochránit!“ vzlykal Sora. Najednou uslyšel podivný zvuk. Otočil sem. Z vody se vynořil Gyrados, jeden z těch, co chránily Crushera. Podíval se na Soru upřeným pohledem, jakoby říkal „Dělali jsme co jsme mohli“ Otočil se k němu ze zadu a pokynul mu, abyc mu nasedl na zadá. Sora vzal Maxe přes rameno a jeho nabídku přijmul. Na zádech mořského draka opouštěli potápějící se loď. * * *
„Eskiva, vystupovat.“ Ozval se rozhlas z vlaku. S Dianou jsme vystoupili. Oba jsme mířili na stadion. Po chvíli hledání jsme dorazili k budově s nápisem GYM. Vešli jsem. „Tak který z vás je vyzivatel?“ zeptal se vysoký muž. * Diana: Oba jsme vyzyvatelé ??? : Já jsem Alex, zdejší trenér. Dámy mají přednost, že? Ty se tu posaď a počkej. * Sedl jsem si na židli, zatímco Alex s Dianou odešli pryč dveřmi. Nezbývalo než čekat. |