|
Cesta pomsty |
|
První Pokémon Sedím na židli a nudím se. Čekám až Diana dozápasí. Čekám. Trvá už to nějak dlouho. Mám já vůbec šanci. Mají mí Pokémoni šanci? Vzpomínkami se dostávám ke chvíli, jak jsem dostal prvního Pokémona. *
S Mxem jsme na Gyradosovi dopluli do Slateportu – přístavního města. Ihned jsem se vydal hledat nemocnici. Chvíli poté jsem jednu kousek od přístavu objevil a slíbili, že se o maxe postarají. Rozhodl sem se řídit podle Maplovi rady. Vyšel jsem před budovu a zavolal taxík. Brzo přijel automobil s logem Slateport Taxi, kolem kterého prolétaly Wingullové. * Taxikář: „Kam to bude pane?“ Sora: „Před Birchovu laboratoř.“ Taxikář: „Jak tak na tebe koukám, máš čím platit?“ Sora: „To vám na místě zaplatí profesor.“ Taxikář: „ No tak dobře, nasedni a jedem. Musíme projet celým městem, snad nebude zácpa.“ * Pohodlně jsem se uvelebil na zadním sedadle. * Taxikář: „Připásej se! A pokud pobliješ potahy, budeš kupovat nový.“ * Vyjeli jsme. Proplétali jsme se uličkami Slateportu a já si prohlížel krásy města. Nad mořem létaly Wingullové a občas „označkovali“ svým trusem turistu. Na prosluněných ulicích chodila většina lidí v plavkách a za nimy jejich Pokémoni. Prohlížel jsem si obchůdky. Byl tu obchod s Pokémonímy léky, McRonald, a jakýsi zbořený obchod s logem U-mobile. * Sora: „Proč je ten obchod zrušen.“ Taxikář: „Nejen obchod, ale celá společnost. Vyhrály soutěž o nejtrapnější televizní reklamu a všem svým volajícím dali dárek – možnost posílat SMSky, celý víkend zdarma. No a díky tomu zkrachovaly.“ Sora: „Co je to támhle za hloučky.“ Taxikář: „Dneska otvírají v námořním muzeu výstavu „Tajemné podmořské jeskyně“ a plno týmů čeká, že tam najdou mapy pokladů nebo jeskyně s legendárnímy Pokémony.“ Sora: „Týmů?“ Taxikář: „ No jsou to gangy fanatiků. Tak třeba tu je Team Smogmon, ti celé dny fetovali směs pachů z Glooma a Weezinga až skončily na záchytce. No co bych povídal, takových magorů je tu spousty. Jediní seriozní jsou Aqua a Magma. Ale když se vožerou, jsou schopní kvůli úplné prkotině zdemolovat lokál. Chudáci pořadatelé téhle výstavy.“ Sora: „A ti žlutí, to je kdo?“ Taxikář: „ Team Volt, četli moc komiksů se Electrem* a chtěli být jako on. Pořád do sebe pouštěli proud a nešlo jim do hlavy jakože to nefunguje. Při bitvě s týmem Rose zjistili, že jejich Pokémoni jsou na tom s elektrickými útoky velmi dobře.“ Sora: „Promiňte pane, ale jsem unavený. Na chvíli jsi tu lehnu. Prosím nerušte mě. * Cesta lodí mě tak zmohl, že jsem prospal celou cestu až k Birchově laboratoři. * Sora: „Zííív.“ Taxikář: „ No konečně, už tu stojíme 30 minut.“ Sora: „To jste mě nemohl zbudit ? “ Taxikář: „ Nechtěls bejt rušenej a já z toho mám kšeft. * Při pohledu na taxametr sem se zhrozil 23000 pokédollarů. * Sora: „Tak tu ještě počkejte, zajdu za Birchem a připravím ho na to.“ Taxikář: „ A nespěchej“ * Vešel jsem do laboratoře. U počítače seděl muž v bílém plášti. * Birch: „Ty budeš určitě Sora, že?“ Sora: „Ano“ Birch: „Poslouchej nemám moc času. Tady máš svou trenérskou kartu. Detaily vynecháme, přečteš si to v brožuře.“ * Podal mi kartu s 40 okýnky. * Birch: „Tam si budeš ukládat odznaky co vyhraješ. Jo, ještě se tu podepiš a napiš svůj věk. V obálce máš PIN, ten si zapamatuj a znič. Pokud na něj někdo příde a ukradne ti kartu, jsi v p… v pytli!“ * Roztrhl jsem obálku a čtu: Váš PIN je 12345. * Sora: „Co? To je nejběžnější PIN ze všech.“ Birch. „Říkal sem že detaily vynecháme. Vyber si Pokémona.“ Mám tu Torchica, Magicarpa a Oddishe. Sora: „ No vezmu si Torchica“ Birch: „ A Magicarpa nechceš?“ Sora: „A na co by mi byl?“ Birch. „ Umí se tááák pěkně plácat.“ Sora: „ A plácání je v boji na co?“ Birch: „Může rozesmát soupeře tak, že nebude schopen boje“ Sora: „Zůstanu u Torchica“ Birch: „Sakra, já se toho zpropadeného kapra nezbavím!“ Sora: „Jo profesore, máte mi zaplatit účet za taxíka, čeká před domem. Díky a nashle.“ * Tryskem sem vyběhl z laboratoře směrem k dalšímu městu. Asi po dvou minutách sem slyšel naštvaný křik. SOOORRRRROOOOOO! Tak začala moje pokécesta cesta. |