Cesta pomsty

Vítejte v Rustboro

Crrr! Zazvonil budík. Vstal jsema oblékl se. Sešel jsem na snídani kde jsem se setkal s Dianou. Za chvíli jsme mířily ke stadionu. „Jsi nervozní?“ zeptala se mě. „Jo, je to můj první zápas ve Slortu a prý je to tu dost tvrdé. Podobně jsem se cítil, když sem bojoval první zápas v Hoennu.“ „Vyprávěj mi o tom“ zaprosila Diana a já začal.

Vyšel jsem z lesa na velmi slunečnou cestu. Všude rostly kytky, na obloze létaly ptačí Pokémoni a v nedaleké řece skákal Magicarp. Upoutal mě pohled na domek obrostlý květinami. Přiblížil jsem se a uviděl nápis „Květinářství“ a pod tím na tabuli „Dnes má svátek Bob.“ Tak kytky nepotřebuju pomyslel jsem si a vydal se po mostě přes řeku. Za chvíli jsem došel do Rustboro city. Nejprve jsem zamířil do Pokémoního střediska, kde mi vyléčili Pokémony. Poděkoval jsem sestře Joy a zeptal se jí, kde je tu pošta. Po získání informací sem se vydal patřičným směrem. Došel jsem k budově, ze které vylétaly Tailowové, Pidgeové a další ptačí Pokémoni. Uvnitř jsem se zařadil do fronty, bohužel jela jen jedna přepážka. Zatímco si nějaký pán vyřizoval důchod prohlížel jsem si poštu. Na stěně byla tabule s výsledky fotballu, pokémoních dostihů a dalších sportů. Na stolku leželo několik tabulek s názvy jako „Pokésportka, Smutných 5 a další sázkové hry“ za vitrínou byly vystaveny pohlednice Pokémonů s červeným nápisem pozdrav z Rustbora, několik stíracích losů s Pokémoní tématikou a další věci. Pán s důchodem odešel, na řadu přišla jakási dáma, která si kupovala pouze pohled. Následně mladý kluk co si dobíjel kredit do mobilu a pak už byla řada na mě.

Sora: „Dobrý den. Mám tu mít balíček od profesora Mapla.“

Paní za přepážkou zamručela „Počkej chvíli“ a odbelhala se někam pryč.

Za okamžik se vrátila s balíčkem. „Občanský průkaz.“

„Počkejte chvíli.“ Začal jsem hledat po kapsách. „Kde sakra je? Jo, už ho mám.“

Za chvíli jsem balíček rozblail. Vyndal jsem jakýsi přístroj, otevřel jsem ho na displaji se objevili moje údaje.

Sora

15 Let

Slorto

Začátečník

Šipkou jsem se posunul na další okénko.

Pokédex

Vítejte v nastavení vašeho dexu. Můžete si přizbůsobit zvuky a vzhled ozvalo se z přístroje. Pod tím byla kolonka, ve které stálo že mám chycené dva Pokémony.

Další okénko – Osm okének s nápisem Kanto. Další – Osm okének s nápisem Johto. Postupně se vystřídal ještě Hoenn, Slorto a speciální příležitosti, následně se objevilo pole pro stužky, telefoní seznam s Birchovým číslem a nakonec hodiny s kalendářem.

V balíčku byl ještě dopis:

Ahoj Soro,

Posílám ti Pokénav – nejmodernější navigační zařízení. Máš tam zatím základní údaje, v pokémoním středisku si ještě nech nahrát mapu. V Rustboro je první stadion, pokus se získat tvůj první odznak.

Vydal jsem se ke stadionu. Byl jsem hodně nervozní a nevěděl jsem co bude. Uvnitř mě přivítala trenérka Roxana.

Roxana: „Ahoj, ty jsi vyzivatel?“

Sora: „Ano.“

Roxana: „Ukaž mi tvou kartu.“

Podal jsem jí svůj Pokénav s mými údaji.

Roxana: „Takže tohle je tvůj první zápas o odznak? Dáme si souboj na dva Pokémony.“

Roxana odešla k počítači a chvíli něco ťukala. Po objevení dvou pokéballů mi to vysvětlila.

Roxana: „Měla jsem u sebe pokročilý tým, v Hoennu začínáme narozdíl od Slorta s nováčky mírně. Začneme?“

Oba jsme vhodili své bally do písčité arény. Můj Dustox čelil Geodudovi.

„Dustoxi, psychický paprsek!“ Motýl chvíli kroužil ve vzduchu a potom vystřelil fialový paprsek proti Geodudovi. „Nárazový útok“ zakčičela Roxana. Geodud se odrazil, ale Dustox se mu obratně vyhnul a poslal mu další psychický paprsek. Kamený Pokémon se opět zvednul, ale zmateně skákal po aréně. „Máš štěstí, usmála se Roxana, podařilo se ti ho zmást. Vrať se.“ Za chvíli se objevil v aréně Nosepass. „Dustoxi, zopakuj paprsek.“ Zavelel jsem. „Pod zem“ přikázala Roxana. Paprsek minul a Nosepass vyskočil ze země. „Víření“! Nosepass se začal točit jako čamrda a písek kolem začal tvořit menší tornádo, to Dustoxe chytilo a shodilo ho na zem. „Náraz!“ Roxanin Pokémon svým kamenným tělem narazil do mého motýlka. „Ještě než dopadl, odvolal jsem ho. „1:1“ zasmála se Rox. Bylo to na Torchicovi.“Škrábej!“ „Ztvrdni.“ Nosepass se zastavil a začal se soustředit. Jeho tělo se začalo lesknout a můj Torchic si o něj málem vylámal drápky. „Co teď? Zkus nárazový útok.“ I když sme ho s Torchicem netrénovaly, věřil jsem mu. Kuřátko se rozběhlo, ale odrazilo se od tvrdé Nosepassovi kůže. Roxana se zasmála „ Teď už těžko porazíš mého Nosepassem fyzickými útoky. Nárazový útok!“ Tvrdé tělo opět slavilo úspěch a Torchic na kraj arény.

Střetli jsme se pohledy. V jeho očích bylo zklamání. Když jsem mu nabídl, že ho odvolám, zavrtěl hlavou a vyskočil. Rozzuřil se a opět se rozběhl proti Nossepasovi. BUM! Nossepas se jen zakymácel zato Torchic se opět odrazil. V jeho očích se objevil vztek. Začal celý rudnout a potom z pusy vypustil plameny. Plameny ohromné síly. Nossepase to okamžitě odrovnalo, ale Torchic nepřestával. Buď nemohl nebo nechtěl. Rozběhl se k ležícímu Nossepasovi a zase vypustil plameny. „Vrať se“ zavelela Roxana a pozdvyhla ruku s pokéballem. „Auuu!“ Torchic zaměřil své plameny na její ruku, čímž pokéball upustila a Torchci se vrátil k ležícímu Nosepassovi. Když se připravoval k dalším plamenům, zasáhlo ho červené světlo. Stáhl jsem ho.

„Není ti nic?“ zeptal jsem se Roxany. „ Ne, naštěstí nosím pro boj ochrané rukavice. Chvíli to pálilo, ale už to přešlo. Tvůj Torchic, je něčím výjmečný. Poprvé použil plameny a měly obrovskou sílu. Za takový žár se nemusí stydět ani pokročilý Combusken. Podej mi tvou kartu.“ Za chvíli mi ji vrátila. „Máš tam zaznamenaná data o dnešním vítězství a odznak, až získáž další, budeš moct s pokémony sekat stromky. Dáš mi tvé telefoní číslo?“

Vyměnili jsme si telefony a rozloučily jsme se. Odešel jsem k pokémonímu středisku s pocitem vítězství, ale i udiven svým Torchicem.