Cesta pomsty

V pěkném maléru

„Oba Pokémoni nejsou schopni pokračovat. Zápas skončil remízou.“ zvolal rozhodčí.

Alex ke mě přišel, stiskl mě ruku a řekl „Pojď se mnou.“ Zavedl mě do malé místnosti. „Tady si sedni a chvíli počkej, hned jsem zpátky.“ zamručel a odešel. Sebral jsem ze stolku časopis a začal si číst. Prolistoval jsem hlavní zprávy – jako obvykle o Teamu Grunt tam nic nebylo. Spěšně jsem mrknul na zprávy o reality show „Velké vejce“ a potom noviny zavřel. „Zíííív“ proč se mi najednou chce spá.....

Probral jsem se v tmavé místnosti. „Sakra, moje pokébally jsou pryč! Pusťte mě ven!“.

„Au!“ narazil jsem do zdi, je tu vážně tma, žádné světlo. Snažil jsem se vzpomenout jak jsem se sem dostal. „Naposledy....naposledy...jsem šel s Alexem někam. Potom jsem čekal... a dal i odznak nebo ne?“ hrábl jsem rukou do kapsi a nahmatal pokénav. Poslepu jsem ho nějal zapl. Štěstí že má podsvícený displej.Najel jsem na kolonku Slorto a rozblikal se mě první odznak.

„Takže odznak jsem dostal.. a co bylo potom?“ Sesul jsem se v koutě. „Sakra já na to nepřijdu, no zatím vám řeknu jak to bylo dál. Každopádně jsem v pěkném maléru."

Měl jsem štěstí, v tunelu jsem narazil na muže ve žlutém plášti. Vedle něj stál Electrike a kolem leželo několik padlých Zubatů. Netrvalo dlouho a zaznamenal moji pozornost.

Muž : „Hej ty!“

Sora: „Co je?“

Muž : „Zmlkni. Jsi špeh Aquy co?“

Sora: „Ne. Hledám Magmu a Tonyho.“

Volt grunt: „Takže jsi z Magmy! Teď pocítíš sílu Teamu Volt! Bojuj nebo uteč jak zbabělá krysa“

Sora: „Ale můj Torch“

Volt grunt: „Dělěj!“

Sora: „ Dobře, Dustoxi leť.“

Volt grunt: „Electriku“

Dustox se rozleťel a použil nárazový útok. Electrike vyskočil a vyletělo z něj několik voltů, kterým se Dustox obratně vyhnul. Vzslal na Electrika psychick7 paprsek a rychle odletěl stranou.

Volt Grunt: „Je dobrý, ale co řekneš na tohle? Temnota teď!“

Electrike se rozběhl a použil Thunderbolt na dráty elektrického osvětlení tunelu. Kzzzzzzz. Světla zkratovala a zahalila nás tma. Stěží sem viděl Dustoxe, zato Volt Grunt zřejmě v této situaci nebyl nováčkem. Netrvalo dlouho a proud blesků sejmul mého motýla na zem.

Sora: „Vrať se!“

Grunt: „Tak dělej nebo už nemáš žádné další Pokémony?“

Sora: „No můj Torchic..“

Grunt: „Tak dělej nebo z tebe udělá můj Electrik škvarek.“

„Tak leť“ z ballu vyskočil Torchic. Jeho plameny ihned ozářily celou jeskyni.

„Bezva“ zasmál se grunt. Konečně pořádný soupeř.

Torchic se rozběhl, vyskočil a poslal proti Electrikovi plameny. Ten jimi proskočil a narazil do Torchica. Bzzz! Torchic padl k zemi a ani se nepohnul. „Co je s ním?“ zeptal jsem se.

„Je paralyzovanej“ zasmál se grunt. „Teď mi řekni tvé členské číslo ať vím, koho jsem porazil.“ „Já ale nejsem z Magmy, jen je hledám.“

Grunt se zamračil. „To mám zas pech, ale aspoň můj Electrik zesílil. Teď zmiz!“ zavrčel a já rychle vyběhl z jeskyně do malého městečka, ve kterém jsem si oby Pokémony vyléčil.