Cesta pomsty

Team Magma

Jelikož mám toho na srdci docela dost, přeskočím nudné pasáže a vrhnu se k ději. Z horského městečka jsem se vydal k podél hory k lanovce. Po krátkém rozhovoru s pokladní sem se už vezl nahoru. Měl jsem štěstí, jel se mnou i jeden muž, který měl stejný oblek jako Tony. Rozhodl jsem se ho sledovat. KCHH. Lanovka zabrzdila a muž vystoupil. Zamířil po horské cestičce, která vedla do údolí. Přikrčil jsem se ke kameni a čekal. Asi po pěti minutách sledování, mi najednou zmizel. „Kde může být?“ divil sem se a prohlédaval okolní kameny. „AU!“ vykřikl jsem. Pod krkem mě držela ruka s červeným rukávem. „To seš vážně tak blbej, že si myslíš, že sem tě neviděl? Proč mě špehuješ?“

Vypověděl jsem mu svůj příběh. Nezdálo se, že by mi věřil, ale když sem horlivě vykládal o Tonym nakonec mě pustil. „Jsem Axel, a pokud kecals, seš mrtvej.“ Vypustil z podivného ballu Blazikena a poručil „Ohnivou spirálu“ . Rázem se kolem mě vytvořil ohnivý kruh a já zůstal uvězněn. Po chvíli uhasl a Axel se na mě usmál. „Sorry brácho, Tony se za tebe zaručil, tak poď dál.“ Vedl mě horskými stezkami k velké stěně. „Sezame otevři se“ zařval a skála se odsunula. Čekal jsem lecos, ale to co jsem viděl rozhodně ne. Uprostřed skály se objevily dveře. Bílé dveře s klikou místo pokéballu. Už už jsem je chtěl otevřít, když mě Axel zarazil

Počkej brácho“. Axel přešel ke klice a zalovil v kapse. Vytáhl nějakou minci a přiložil na pokéball. „Rychle sem“ zvolal. Přiběhl jsem k němu právě včas, aby se kámen, na kterém jsme stály rozjel dolů. Sjížděli jsme patrně až k jádru hory. Výtah zastavil a otevřel a ozvalo se „Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají.“ „Není to ňáký divný?“ zeptal sem se. „Teď jsme přijeli a už chce zavírat.“ „To si vymyslel Maxí, najdeš tu hodně podivností.“ Šli jsme kamenou chodbou, až jsme došli do kruhové místnosti. Uprostřed stál Tony. „Nazdar Soro, se nakonec přidáš?“ přivítal mě Tony. Vypověděl jsem mu, co se mi stalo s Torchicem a Tony se jen zasmál. „Pojď za mnou“. Já Tony a Axel jsme se vydali spletí chodeb. Časem jsme minuli nějaké dveře, nebo nám proletěl nad hlavou Zubat. „Tohle je má kancelář“ řekl Tony hrdě a ukázal na ušmourané dveře s cedulkou Toník. „Počkej tady, hned sem zpátky.“ „Pro co šel?“ zeptal jsem se Axela. Ten se zasmál a brzy mi to vysvětlil. „Tonda si šel pro Kinedril, z našich výtahů mu bývá blbě.“ Za chvíli se Tony objevil ve dveřích a vedl nás další chodbou. „Magmu založil Ronald Archibald v roce 1940.“ rozpovídal se najednou Axel. „V tomhle roce světem proletěla zpráva, že byl spatřen legendární ohnivý Pokémon Groudon. Ronald se rozhodl jednat a stvořikl tenhle tým, i když z původního složení tu skoro nikdo nezůstal. Ale než se tehdejší členové shodli co a jak....“ „To by stačilo“ přerušil ho Tony. „Sora má teď jiný problémy.“ „Sem myslel, že ho to bude zajímat“ výmluvně zakňoural Axel. V tu chvíli se před námi otevřeli dveře dalšího výtahu. Nastoupili jsme a Tony zmáčkl tlačítku. Tlačítko s nápisem LÁVA.