Cesta pomsty

Torchickova první zkouška ohněm

Výtahem jsem sjeli až do nejspodnějšího patra. Vystoupili jsem. Přede mnou se rozprostíralo velké lávové jezero. Kolem něj se proháněli Numelové, Poochyeny a na stropech okolních jeskyní spali Zubati. „Soro...“ Tony se na mě podíval velmi vážným pohledem „pokud mám tvého Torchica vyléčit, musíš mi věřit.“ „Co chceš dělat?“ zeptal jsem se. „Jediná šance je....“

“Myslíš že to pochopí?“ zeptal se Axel Tonyho. „Nic jiného mu nezbývá.“ Odvětil Tony. „Cop se sakra děje?“ zakřičel sem. „No.. tvůj Torchic se bude muset vykoupat..“ začal Axel.

“V lávě.“ Doplnil Tony. „Cože?“ zvolal sem. „Jinak se těch plamenů nezbaví. A láva je pro ohnivé Pokémony bazén, v jistém slova smyslu.“ Pokračoval jakoby nic Tony. „Torchicu leť“ zvolal jsem a vyhodil pokéball do vzduchu.

Promiňte, ale zase se mi chce spát. Dořeknu vám to jindy.

No.... Sora nám usnul. Co teď? Samozřejmě vám můžu příběh dovyprávět, jako ten o Crusherovi, ale myslím že by to nebylo ono. Pro tenhle příběh by bylo nejlepší vyslechnout Combuskena. O pár pater nad spícím Sorou se pohnul jeden pokéball. Pokéball s Combuskenem. Na mou prosbu o dovyprávění tohoto příběhu zareagoval kladně. Doufám, že se neurazíte, když vám jeho slova přeložím do češtiny. A snad vám nebude vadit, když občas vstoupím do Combuskenova vyprávění a popíšu situaci nahoře.

“Je.... mi horko. Cítím hrozný žár. Áááááá.“ Právě jsem vyšlehl spoustu plamenů. Kde to jsem? Je tu ještě větší teplo než normálně. A kdo sou ti chlápci? Jeden je můj kamarád, druhého už jsem jednou viděl. „Néééé“ zase jsem to udělal. Další várka plamenů.

Podíval jsem se na na mého přítele. Byl celý černý a tričko mu ¨doutnalo. Podíval se na mě a poté řekl „Udělejte to.“ Cizí muž ke mě přistoupil a vhodil mě do vzduchu. Padal jsem a padal a padal..... Najednou bylo kolem mě rudo a žár přestal. Cosi mě hrozně chladilo. Brzy jsem se cítil lépe.. když „Au“ zapískl jsem. Trefil mě nějaký kámen. Rozhlížím se a „BUM!“ trefil mě další. Náhle jsem ji uviděl. Proti mě plula Slugma. „Vypadni odsud! Tohle je moje místo.“ Zavrčela na mě a vypálila další kámen, který mě zasáhl do zobáku. „Stačilo to říct slušně“ zavrčel jsem a zkusil vypustit plameny. „Blázne“ zasmála se „ohnivé útoky zde nemají efekt“.

Rozhlížel jsem se kolem sebe, všude bylo rudo a přede mnou na mě blikala svýma žlutýma očima Slugma. „POW!“ Trefil mě další balvan, který znenadání vypustila. Tak tohleto ne, teď mě naštvala. Svými pařátky jsem udělal pár temp a pokusil se o škrábavý útok. Bohužel, odnesl jsem to zase já dalším kusem kamene. Co teď?

Axel se mile zadíval na Soru a pronesl „Víš... no.. zapomněli jsme ti říct.... že.“

„No.. že tvůj Torchci se sice zbaví svých problémů, ale nemusí se vrátit.“ doplnil ho Tony.

„Pokud je dost silný, dokáže vyplavat napovrch, ale pokud je slabý.... tak ty víš co.“

„Co?“ zařval Sora „Můj Torchic.“ Sora se rozběhl k okraji lávového jezera a z plna hrdla křičel „Torchciu! Torchicu! Nevzdávej se!“

Ležel jsem jako bez ducha. Nemělo cenu v tomhle pokračovat, nedokážu Slugmu zranit.

Když mě zasáhl další balvan ucítil jsem hroznou bolest. Před očima se mi zatmělo a v dálce se rozsvítilo nějaké světlo. Stále jsem se k tomu světlu přibližoval, když v tom jsem slabě uslyšel známý hlas. „Nevzdávej se! Bojuj!“ V tu chvíli, jakoby do mě vstoupila nová energie. Otevřel jsem oči a znovu se Slugmě postavil. „Tak tobě to nestačilo prcku“ zařvala na mě a vypustila další balvan.

Právě když na mě letěl, dostal jsem nápad. Vyskočil jsem a pokusil se balvan pomocí svých pařátků odrazit na Slugmu. Prásk. Balvan mě nabral a já použil všechnu svou sílu, abych ho odrazil. Povedlo se! „Jauuu, no počkej, tohle ti nedaruju!“ zakřičela zasažená Slugma, která zásah nečekala a několika tempy zamířila pryč. Měl jsem dobrý pocit, ale neblahé tušení, že se Slugma vrátí sílilo. Musím se vrátit, rozhodl jsem se. Začal jsem se mírnými tempy dostávat k povrchu, ale cítil jsem jak mě opouští energie. Už tam brzo bud. BUUUUUM!

Na chvíli se mě zatmělo před očima a když sem je otevřel, předemnou stála Slugma s Magcargem. „Ten to udělal tati!“ zapískala Slugma a magcargo se na mě zle podíval. Tak tohle je konec, pomyslel jsem si.