Tony Diamond

Před cestou

Ahoj, jmenuji se Tony Diamond a rozhodl jsem se, že si začnu psát deník. Proč? Protože se zítra vydávám na Pokémonovou cestu a chci mít všechny své zážitky pěkně pohromadě, abych je pak mohl vyprávět (či spíše předčítat) svým kamarádům a příbuzným.

Ale teď něco málo o mě. Je mi deset let, bydlím v Nové Hůrce a mám moc rád Pokémony. Mým nejoblíbenějším Pokémonem je Pikachu. Doufám, že ho jednou získám. Mám ale rád všechny Pokémony. Kromě těch temných. Z těch mám velký strach, to musím přiznat. Je to díky incidentu, který se mi kdysi stal. Ale to bych raději nerozebíral.

Moje další velká záliba jsou dopravní prostředky. Zejména ty veřejné. Miluji tramvaje trolejbusy, autobusy, metro a samozřejmě také vlaky. Zkoumám různé typy vozidel, snažím se zjistit co nejvíc o různých provozech. K tomu mi samozřejmě pomáhá hlavně internet. Chodím na několik diskusních fór věnovaných této problematice. I proto se vydávám na Pokémonovou cestu, přiznávám. Věřím, že na cestách poznám všechna ta vozidla o kterých teď jenom čtu. Je to vzrušující. Ostatně, pro tento účel jsem si pořídil speciální síťovou jízdenku pro Integrovaný systém veřejné dopravy oblasti Hokubu (ISVDOH).

Moje máma pracuje jako řidička trolejbudu u Dopravní společnosti Nová Hůrka (DSNH). Můj otec je revizor u ISVDOH. Jezdí po celém Hokubu a kontroluje lidi. Kvůli tomu je doma hodně málo. Mám také bratra Paula. On byl trenérem Pokémonů. Ale nakonec se rozhodl, že mnohem více než Pokémony chytat, ho baví Pokémony fotit. Proto se rozhodl stát fotografem.

Ale dneska jsem měl ještě normální den. Začal jako vždy, cestou do školy. Ovšem to jsem to vyhrál. Jel totiž ten nejstarší autobus, který má dopravce Autobusy Aggron. Konkrétně Simons City 500 evidenčního čísla 121-065. Ale tak je to s každou výlukou u nás, jezdí ten, kdo má zrovna volné vozy. A DSNH je nemá. Takže na výlukové lince 962 za pravidelnou trolejbusovou linku 162 je to hodně barvité. Pro mě to je docela zpestření jinak nudné cesty do školy (trolejbusy DSNH mě už jen málokdy překvapí), ale většina běžných cestujících tuhle barvitost nemá ráda, protože nevědí, co za vrak jim zase přijede. Jenže rekonstrukce ulice profesora Willowa II. potřeba je a tak se musí tohle nepohodlí přetrpět. Ostatně, je to jen na měsíc a půl.

Ve škole jsem se příliš nesoustředil. A bodejť by ne, když se zítra vydám na svou velkou cestu. V mysli už jsem na ní byl. Představoval jsem si, jak se projíždím historickou tramvají z Nové Hůrky do Višňového Háje, jak jedu moderní dvoupatrovou vlakovou jednotkou z Višňového Háje do Andělského přístavu, jak se projíždím Andělskopřístavní podzemní tramvají (na tu se skutečně těším), jak jedu meziměstským trolejbusem z Andělského přístavu do sousedního městečka Malý přístav, kde je muzeum veřejné dopravy. A při tom všem mě provází Pikachu. Jak úžasná představa. A nejlepší je, že již zítra se stane realitou. No prostě z posledního dne ve škole si pamatuji akorát to, jak mi náš třídní předává vysvědčení. Bylo docela dobré. Tři dvojky a jinak samé jedničky. Až jsem sám překvapený. Vysvědčení dostali i další tři spolužáci, kteří se zítra stejně jako já vydají na Pokémonovou cestu. Byla mezi nimi i moje kamarádka Jane. Přistěhovala se sem před rokem a stala se naší sousedkou. My dva jsme se za tu dobu skamarádili. Ani nevím jak, Nikdy před tím bych si nepomyslel, že se dokážu tak skamarádit s nějakou holkou, ale ona je fakt prima. Máme dost společného. Taky má ráda veřejnou dopravu. U holky je to skutečně překvapivé. A má samozřejmě i ráda Pokémony. Ale na druhou stranu má i jedno velké tajemství o kterém nechce, aby někdo věděl. A já se jí ani nedivím. Její sestra Bonnie je totiž členkou Teamu Rocket. Dost ji to trápí, ale její rodiče jí zakázali to někomu říct. Ona si ale potřebuje o tom s někým promluvit a tak se mi přiznala. Já jsem jí zase na oplátku řekl o svém strachu z temných Pokémonů. Také ho skrývám jak to jen jde.

Cesta ze školy byla mnohem příjemnější než ta do školy. Jednak se mnou jela Jane, ale především jsme se vezli v novém nízkopodlažním autobusu Globus LF 2000 A s klimatizací od Dopravy Višňový Háj ev. č. 232-028. Je to bus z poslední dodávky před měsícem, takže ještě voní novotou. S Jane nám vrtalo hlavou co tady dělá. Najednou se ale objevil revizor. A nebyl jím nikdo jiný, než můj otec.

„Vaše jízdenky, mládeži,“ řekl jako by nic.

Jane mu dala svou jízdenku a táta jí ji vrátil. Potom jsem dal já tátovi své vysvědčení, s poznámkou: „Jedna speciální, pane revizore.“

„No výborně Tony,“ pochválil mě táta, když se na vysvědčení podíval.

„Tak co, už se těšíš na zítřek?“ zeptal se mě táta.

„To si piš,“ řekl jsem odhodlaně.

„Pane Diamonde,“ ozvala se Jane. „Nevíte náhodou, co ten autobus dělá tady?“

„Je tu jako zápůjčka od Dopravy Višňový Háj,“ vysvětlil otec. „Protože teď mají víc autobusů, tak tři poslali na tuhle výluku. Kromě tohohle tu jsou ještě další dva Globusy LF 2000 A, konkrétně 232-003 a 232-008. Vyžádal si je ISVDOH, aby tu byly aspoň nějaké nízkopodlažáky. I když nejsou garantované.“

Shodli jsme se s Jane na tom, že je jedině dobře, že Doprava Višňový Háj takhle pomáhá, protože je to jediný dopravce široko daleko, který má nízkopodlažní autobusy. DSNH vyznává teorii, že nízkopodlažní trolejbusy stačí a autobusy tak kupuje jen vysokopodlažní Simons City 700. Je to velká škoda. A menší dopravci vesměs provozují meziměstské linky a tam se nízkopodlažní autobusy moc nehodí.

Když jsem se vrátil domů, čekalo na mě další překvapení. Paul přijel domů.Naposledy byl doma před tři čtvrtě rokem. Právě tenkrát nám oznámil, že už nechce být trenér, ale fotograf.. Byl to tehdy pro nás všechny šok, ale všichni ho v tom podporujeme. Dnes se vrátil pro to, že si nechtěl nechat ujít můj velký den.

Při večeři mi rodiče a brácha dali nějaké dárky. Je to pár Pokéballů, nějaké léky, ale hlavně Pokonav, zařízení, které mi poslouží jako mapa, průvodce a mobil v jednom. Od mámy jsem pak dostal Pokéblock Case. Určitě se bude také hodit.

Ale teď už musím do postele, protože zítra musím vsávat brzy, moc brzy.