Tony Diamond

3. den - část první

Jane mi už od rána pořád opakuje, že s ní na Gym nemusím, pokud nechci. Ale já chci. A v tom je problém. Zvládnu to? To nevím, ale pokusím se přemoct. Jane se na Gym vydala hned po snídani. Když jsme vešli dovnitř, ocitli jsme se v potemnělé místnosti, kde svítilo jen pár světel a vytvářely tak dojem noci. Strop vypadal skutečně jako noční obloha osvětlená jen hvězdami a měsícem. Ale když jsme si přivykli, bylo tu docela dovře vidět. Po chvíli se objevila nějaká postava. Byla to Moon.

„Já jsem zdejší Gym Leader,“ vysvětlila. „Čekala jsem, že přijdeš dřív Jane.“

„Raději se pusťme do boje, než se naštvu, že jsi mi neřekla pravdu,“ prohlásila Jane.

A tak Moon předala slovo rozhodčímu. Ten vysvětlil pravidla. Každý dva Pokémony, které mohou oba trenéři v průběhu zápasu libovolně měnit. Prohrává ten, kdo bude mít jako první Pokémony mimo hru. Zápas je bez časového limitu. Čili klasický Pokémonní zápas. Jane ale dostala jiný nápad. Doslova mi tím vyrazila dech. Navrhla totiž Moon dvojitý zápas. Já a Jane proti Moon. Moon souhlasila a i rozhodčí řekl, že je to v souladu s pravidly. Ale já jsem se to snažil Jane vymluvit.

„Mě přece vůbec nejde o odznaky,“ namítl jsem.

„No a? Jeden odznak ti přece neublíží,“ oponovala Jane.

„Vždyť víš že nemám rád temné Pokémony…“

„A přesně o to mi jde,“ prohlásila Jane triumfálně. „Představ si, že bys v Contestu musel čelit nějakému temnému Pokémonovi. Nechci tě toho strachu vyloženě zbavit, ale chci, aby ses s ním naučil žít.“

Na tom něco je. Nemůžu před svým strachem pořád utíkat. Musím se mu postavit.

„Ale jestli prohrajeme tak si nestěžuj.“

„Neboj se, s Pichu a Heracrossem neprohrajeme.“

Rozhodčí znovu zopakoval pravidla. Tentokrát šlo o dvojitý zápas dvou trenérů proti jednomu, bez možnosti měnit Pokémony. Já a Jane si zvolíme každý po jednom Pokémonovi, kteří budou zápasit proti dvěma Pokémonům Moon. Prohrává ten tým, který bude mít oba Pokémony mimo hru. Zápas je bez časového limitu.

A tak Jane vypustila do boje Heracrosse a já Pichu. Jane mi pošeptala, abych si Volt Tackle a Dizzy Punch nechal jako tajnou zbraň. Moon poslala do boje Umbreona a Absola.

„To… to… to přece nemůže být pravda,“ vykoktal jsem ze sebe.

„Tony uklidni se. Nedávej jí najevo svůj strach, Moon o něm neví.“

„To je ten Absol!“ zařval jsem na celý Gym.

„Víš to jistě?“ zeptal se Paul.

„Věř mi, nikdy nezapomenu na ty jizvy na jeho čele,“ ani by to nešlo. „Tenhle Absol mě nalákal do hor a pak na mě shodil kameny. Kdyby se tam neobjevil Paul, asi by mě zabil.“

„A kdy se to mělo stát?“ zeptala se Moon.

„Asi před dvěma roky, v horách za Novou Hůrkou. Byly jsme tam tenkrát na rodinném výletě. Ale já jsem se ztratil. Usilovně jsem volal o pomoc, až najednou se objevil Absol. Ukázal mi, abych na něj nasedl a já, tehdy hloupý kluk, jsem to udělal. Shodil mě ze zad kdesi na místě, kde se spojovaly dvě skály a odběhl. Znovu jsem začal volat o pomoc až jsem zaslechl nad sebou Absola. To poslední co si pamatuju je jeho tvář, když na mě začal házet kameny.“ Tak a bylo to venku.

„A nikdy tě nenapadlo, že je to možná trochu jinak?“ ozvala se Moon. „Absol se ti skutečně snažil pomoct. Pustil tě na zem nejspíš proto, že vycítil nebezpečí. A těmi kameny tě chtěl před tím nebezpečím skrýt.“

„A tomuhle mám věřit? Ani Pokémon přece nemůže být tak hloupý, aby si myslel, že člověku pomůže tím, že na něj shodí kameny. Raději se pusťme do zápasu, ať to tomu Absolovi můžu vrátit.“

Moon zjevně pochopila, že nemá smysl se se mnou hádat a tak raději kývla na rozhodčího. Jane mě hlavně prosila, abych neudělal nějakou šílenost. Ujistil jsem ji, že nic takového nemám v úmyslu. Konec konců, je to hlavně její zápas.

Jane zahájila útokem Horn Attack na Absola, já jsem Pichu přikázal Tunder Wave na Umbreona. Naše útoky své cíle zasáhly. Umbreon zůstal ochromený stát na místě a stal se tak snadným cílem. Jenže Moon prokázala, že je profesionálkou. Když Jane přikázala Heracrossovi Fury Attack na Umbreona, ona přikázala Absolovi aby ho zastavil. Ale to se nelíbilo mě. Přikázal jsem Pichu Thundershock na Absola. Útok sice na Absola neměl významnější účinek, ale to co jsem chtěl dokázal, zabránil Absolovi v útoku na Heracrosse a ten tak mohl zaútočit na Umbreona. Heracross ho sice nevyřadil, ale nebylo k tomu už daleko.Moon mezi tím poručila Absolovi nový útok, Bite na Pichu. Ale Jane byla ve střehu a vytasila se na Absola s útokem Toxic. Absol byl otrávený. Zápas se začal vyvíjet v náš prospěch, ale radovat se by bylo předčasné. Umbreon se totiž mezi tím vzpamatoval a mému Thundershocku na Absola zabránil Sand Attackem. Písek ve tváři Pichu bohužel způsobil, že Pichu minul. A tak jsme se s Jane rozhodli, že musíme přitvrdit. Pichu zkusil Dizzy Punch na Absola a Heracross se do Umbreona pustil útokem Brick Break. Umbreon i Absol byli mimo a rozhodčí nás vyhlásil vítězi.

„Ano, dokázali jsme to!“ vykřikla Jane a objala mě.

Když se ode mě konečně odtrhla, přiběhl ke mně Pichu, celý nadšený. Ano, byl to první zápas, který jsme vyhráli. A navíc zápas tak důležitý. A to i pro mě. Dokázal jsem konečně porazit Pokémona, který mi způsobil tolik trápení. Byla to sladká pomsta. Ale musím přiznat, že jsem zapřemýšlel nad tím, co mi Moon řekla. Co když se mi tenkrát Absol skutečně snažil pomoct? Byť svérázným způsobem. Ale to už se ozvala Moon.

„Byl to úžasný zápas. Vaši Pokémoni prokázali skvělou souhru. Vy dva máte rozhodně budoucnost. Tady máte Měsíční odznak.“ Moon každému z nás podala krabičku. Když jsme ji otevřeli, byl v nich kulatý odznak z jedné poloviny zbarvený dočerna, z druhé dožluta. Připomínal tak měsíc.

„Tony, to co se ti stalo mě mrzí,“ obrátila se Moon na mě. „Stalo se to ještě před tím, než jsem Absola chytila. Ale s Absoly je potíž v tom, že se snaží pomáhat. Bohužel ovšem poněkud svérázným způsobem. Nevím co se tenkrát v těch horách stalo přesně, ale jsem si jista, že ti Absol nechtěl ublížit úmyslně.“

„I kdyby to tak nakrásně bylo, jistě pochopíš, že mu to nikdy neodpustím,“ odsekl jsem. „Pojďte vážení, musím trénovat na Contest.“

V tom ale zazvonil Pokonav. Byl to Trey. Řekl, že na mě čeká v Pokécentru a abych si pospíšil, potřebuje si prý se mnou promluvit o něčem hodně důležitém.

Když jsme dorazili do Pokécentra, Trey tam už byl. Šlo o Poochyenu. Tu, která byla kamarádkou Pichu.

„Ostatní Pokémoni toho trenéra k sobě neměli zrovna nejlepší vztah, ale Pichu a Poochyena byli výjimkou. Měli k sobě hodně blízko a jeden druhého téměř neopustili. Tony, je mi líto že to říkám, ale udělal jsem chybu když jsem je rozdělil. Poochyena je bez Pichu ztracená. Promiň Tony, ale musím je dát dohromady.“

„Neomlouvejte se Treyi, to já bych Vám měl poděkovat za to, že mi chcete dát dalšího Pokémona,“ řekl jsem a měl jsem co dělat, abych udržel vážný výraz, když jsem sledoval překvapené tváře Treye, Paula i Jane. „Tak už Poochyenu vypusťte. Pichu se už jistě nemůže dočkat až ji uvidí.“

„Tony, jsi si jistý že to chceš?“ ujišťoval se Trey. Když jsem přikývl, Trey vypustil Poochyenu z Pokéballu. Ta ihned zpozorovala Pichu a i on mi ihned seskočil z ramene a skočil Poochyeně přímo na záda. Ta se ho snažila setřást a nakonec se jí to povedlo. Oba Pokémoni se začali smát. Ale to už jsem k nim promluvil já.

„Je vidět že jste kamarádi. Ale teď se musíte rozhodnout. Pichu, chceš stále zůstat u mě, nebo se vrátit za Poochyenou do laboratoře?“ Pichu se na mě podíval, jako bych se zbláznil. Bylo mi jasné co mi chce říct. ‚Nikdy tě neopustím, ani kvůli Poochyeně.‘ To zřejmě řekl i Poochyeně, která vypadala zklamaně, ale něco Pichu řekla a ten se usmál a přikývl. Nevím jak, ale byl jsem si téměř jistý, že mu řekla: ‚Budeš mi chybět, ale jsem ráda, že jsi konečně našel trenéra, který se o tebe postará.‘“

„Víš Poochyeno, teď je to na tobě. Můžeš se ke mně a Pichu přidat. Tedy, pokud bude Trey souhlasit.“

Poochyena se podívala na Treye. Ten celou dobu zíral v němém úžasu.

„Treyi!“ křiknul jsem na něj, aby se konečně probral.

„Tony, já nestačím zírat,“ řekl náhle. „Je to ten samý Tony Diamond, který ještě předevčírem v mé laboratoři málem vyletěl z kůže když viděl Poochyenu?“

„Víte Treyi, je i není,“ řekl jsem tajemně. „Řekněme, že jsem dostal lekci, kterou jsem potřeboval. Tak co, necháte mi Poochyenu?“

„To záleží na ní.“

A tak jsem se podíval na Poochyenu. Ta se na mě podívala, pak se podívala na Pichu. Ten přikývl, jako by ji ujišťoval, že jsem dobrý člověk. Poochyena nadšeně zaštěkala. Bral jsem to jako souhlas. Trey zjevně také, protože mi dal Poochyenin Pokéball.

Najednou se ale v Pokécentru strhl rozruch. Brzy jsme zjistili, že ho způsobil splašený Murkrow. Ale ouha, zatímco mi jsme se věnovali Murkrowovi, Poochyena začala naštvaně štěkat. Podíval jsem se co se děje a najednou jsem viděl, jak se někdo odkradl i s Pichu.

„Co jste zač?“ zeptal jsem se, přestože jsem odpověď znal předem.

„My jsme ti co chtějí celý svět,“ řekla Bonnie a odvolala Murkrowa do svého Pokéballu.

„A jednoho Shiny Pichu, pro kterého budeme i trpět,“ prohlásil Clyde.

„To si pište že budete trpět!“ vykřiknul jsem. „Poochyeno, zachraň Pichu!“

Poochyena zakousla Clyda a ten pustil Pichu. Pichu ani nečekal na můj příkaz a útokem Dizzy Punch je vyrazil ze dveří Pokécentra. Bonnie a Clyde se ale zjevně nechtěli jen tak vzdát a tak Bonnie znovu vypustila Murkrowa.

„Chyť toho Pichu!“ přikázala mu. Murkrow se chvíli rozhlížel a pak se vrhl po jedné holce, která držela svého Pichu. Toho jí vyrval z náručí a vítězoslavně ho předával Bonnie. Ta ale zařvala: „Ne tohohle Pichu! Tam toho Shiny Pichu!“

Ale to už Poochyena potají odnášela Pichu té holky, kterého Bonnie hodila na zem, na svých zádech k té holce, zatímco můj Pichu se na Team Rocket vrhl útokem Volt Tackle a ti letěli hodně daleko.

„Lenny!“ zařvala ta holka. „Lenny, slez okamžitě z té věci!“

Lenny, který stále seděl na Poochyeně, se na svou trenérku podíval hodně smutně, ale pak z Poochyeny slezl. Když se vracel ke své trenérce, stihl ještě Poochyeně něco říct. Ta se zatvářila hodně zklamaně. Ale to už jsem se do věci vložil já.

„Co tohle mělo znamenat?“ zeptal jsem se té holky. „Poochyena tvého Pichu zachránila, tak by si snad zasloužila alespoň ‚díky‘.“

„Nepleť se do toho!“ vyštěkla na mě. „Vůbec tomu nerozumíš!“

„Ale ano, rozumím tomu, že je mi upřímně líto Pichu, který má takovouhle trenérku.“

„Tak za prvé, moje Lenny je samička. A za druhé, já nejsem trenérka, ale koordinátorka. Ovšem pochybuji, že někdo takový jako ty, vůbec chápe jaký je mezi tím rozdíl.“ A pyšně odkráčela.

„Tedy upřímně doufám, že všichni koordinátoři nejsou jako ona,“ prohlásila Jane. „Nerada bych totiž, aby nám Tony taky takhle zpychl.“

„Pokud bych se k jejímu chování někdy přiblížil, máš právo mě nakopnout,“ poznamenal jsem s úsměvem.

„To si zapamatuji,“ uchechtla se Jane.

„Neberte prosím mou neteř moc vážně,“ ozval se náhle Trey. „Myslím že zrovna ty Tony bys ji měl pochopit.“

„A proč bych ji měl pochopit?“ zeptal jsem se.

„Protože trpí tím samým co ty,“ odpověděl Trey. „Strachem z temných Pokémonů.“

„Dobře, to vysvětluje její chování k Poochyeně,“ řekl Paul. „Ale její chování k Tonymu je nepřijatelné.“

„No, abych řekl pravdu, v jejím případě jde možná spíše o averzi k temným Pokémonům a každému kdo s nimi má něco společného,“ vysvětloval Trey. „Víte, Sun zažila dost nepříjemnou situaci se svou sestrou Moon, která…“

„Moon je její sestra?“ zeptala se překvapeně Jane.

„Ano, vy ji znáte?“

„Měli jsme tu čest ji porazit,“ řekla Jane jako by nic. „Pokračujte Treyi.“

„No, předpokládám, že už asi víte na jaký typ Pokémonů se Moon zaměřuje,“ pokračoval Trey. „Sun se jednou ztratila v lese. Moon se ji snažila najít a tak vyslala svého Murkrowa aby ji našel. To se povedlo a Murkrow dovedl Moon na místo, kde Sun byla. Visela na větvi stromu, která hrozila zlomením. Moon musela jednat rychle. Přikázala Murkrowovi aby snesl Sun dolů. Ale Murkrow Sun neunesl a shodil ji na zem. Ta pak byla několik týdnů v nemocnici. A od té doby nenávidí svou sestru, temné Pokémony a všechny, kteří mají s temnými Pokémony něco společného. Ale změňme téma. Jane, říkala jsi, žes porazila Moon. Takže už máš svůj první odznak? To je neuvěřitelné. Málokterý trenér dokáže získat první odznak už třetí den. Blahopřeji.“

„Děkuji Treyi, ale byla to týmová spolupráce s Tonym,“ odpověděla Jane.

Trey se na mě překvapeně podíval. „Tony, myslel jsem, že nemáš zájem o odznaky.“

„To jste myslel správně,“ odpověděl jsem. „Jane mě k tomu přinutila. Bála se, že bez mého Pichu nemá šanci Moon porazit,“ zasmál jsem se.

„Ale ty víš že to tak není, Tony,“ bránila se Jane. „Udělala jsem to proto, aby ses přestal tolik bát temných Pokémonů. A to se povedlo. I když ne zrovna tak, jak jsem čekala. Ale kdo mohl tušit, jakého Pokémona Moon má.“

„Tak to jsem rád, že se konečně povedlo to, o co se Tonyho rodiče snažili už hodně dlouho,“ prohlásil Trey. „A teď mi ještě řekněte, vy dva, jaké Pokémony máte.“

„No, víte Treyi jak jste mě vyrušil při chytání Skitty?“

„Ano Tony a mrzí mě to.“

„No, vlastně jsem rád, že jste to udělal. Chytil jsem si totiž něco mnohem lepšího.“ Vypustil jsem Chikoritu z Pokéballu.

„Páni, tak to se ti povedlo skutečné terno,“ řekl Trey. „Ale obávám se, žes to raději neměl dělat. Chikorita v divoké přírodě je už velmi vzácná. Je to hlavně proto, že se nabízí jako startovní. Díky tomu asi nikdy nevyhyne, ale jeho stavy v divoké přírodě se povážlivě menší. A každý jeden takto ohrožený Pokémon, kterého si někdo chytí, je tudíž velkým problémem. Ono totiž vrátit Pokémona, vychovávaného člověkem, zpátky do divoké přírody je skoro nemožné. Existují výjimky, kdy se to povedlo, ale ve většině případů si takový Pokémon neumí obstarat potravu a často pak umírá hladem. A nezřídka i steskem po svém trenérovi.“

„Tak to vám teda děkuju, Treyi.“

S trochou smutku jsem se podíval na Chikoritu, která si už nadšeně hrála s Pichu a Poochyenou.

„A co ty Jane? Jaké sis chytila Pokémony?“ zeptal se Trey, který chtěl zjevně zamluvit předešlé téma.

„Mám Taillowa a Heracrosse,“ pochlubila se Jane.

„Taillow je pro začátek velmi vhodný a může z něj být silný Pokémon, ale Heracross není pro nováčka zrovna nejzvladatelnější Pokémon,“ řekl Trey. „Ale pokud budeš důsledná, jistě bude cenným členem tvého týmu.“

„To už je. To on mi pomohl získat odznak.“

„Tak to je něco. Je vidět, že máš dobře našlápnuto. Ale neusni na vavřínech. Čeká tě hodně tvrdá práce.“ Trey se podíval na hodinky. „Musíte mě omluvit. Mám moc práce. Rád jsem vás viděl.“

A tak jsme se s Treyem rozloučili. A já jsem byl rozhodnutý, že se konečně začnu pořádně věnovat tréninku na Contest.

Pokračování příště…