Tony Diamond

3. den – část druhá

No jo, trénovat na Contest. Jenže to se líp řekne než udělá. Vlastně jsem ani nevím jak začít. Potřebuju radu a naštěstí vím, kde ji hledat. Zamířili jsme proto do Staré Hůrky. Ale jak jsme brzy zjistili, nebylo to jen tak. Když ani osm minut po odjezdu tramvaje číslo 70 nebylo po ní ani vidu ani slechu, zavolal jsem Pokénavem na informace ISVDOH. Ale ani tam zjevně nic nevěděli a přepojili mě na Dopravu Višňový Háj. Tam mi řekli, že linka je až do odvolání mimo provoz a že každou chvíli přijede náhradní autobus. Ten přijel za dalších deset minut, narvaný tak, že jsme se do něj nedostali. Naštěstí jen několik minut po něm přijel další autobus. Ten byl naopak liduprázdný. Ale udělat náhradní dopravu za tramvaj je hodně těžké. Silnice je totiž vedena úplně jinak než tramvajová trať a tak při výlukách zůstává mnoho zastávek linky 70 bez obsluhy. Další problém je jízdní doba. Díky špatně vedeným silnicím to autobusu z Višňového Háje do Nové Hůrky trvá víc jak dvě hodiny, zatímco tramvaji jen hodinu. Ale do Staré hůrky jsme autobusem dorazili za 40 minut. Snad jedinou výhodou téhle výluky tak byl fakt, že nám autobus zastavil téměř před domem, do kterého jsme měli namířeno.

A kam že jsem se to vlastně vydal? Za svou tetou Kate, známou koordinátorkou. Snad pomůže i mě. U tety nás ale přivítal hodně nečekaná osoba, Sun.

„Co ty tady chceš?“ vyštěkla na mě.

„Přišel jsem za svou tetou,“ řekl jsem klidně. Najednou na mě vyskočil Vulpix a začal mě olizovat.

„No tak Wendy, nech mě,“ začal jsem se smát, jak mě Wendy, Vulpix tety Kate, olizovala.

Pichu se to ale zjevně nelíbilo a tak na Wendy vypustil varovný Tunder Wave. Wendy začala na Pichu vrčet.

„Uklidněte se oba!“ vložil jsem se mezi ně. „Pichu, Wendy je kamarádka.“

„Teda, jak se Pichu bojí lidí, tak před Pokémony strach nemá,“ poznamenal Paul.

„A zvlášť když brání Tonyho,“ dodala Jane.

„Kde je teta Kate?“ zeptal jsem se Sun, když jsem konečně oba Pokémony jakž takž uklidnil.

„Tady jsem Tony,“ ozvala se teta ze zahrady.

Teprve v tu chvíli jsem si uvědomil, že Sun má na sobě plavky. Kde jinde by taky mohli být v tak krásný den, než u bazénu.

„Přišel jsi pro to, aby ses k nám přidal?“ zeptala se teta.

„Vlastně jsem přišel proto, že od tebe potřebuji pomoc,“ řekl jsem. „Ale vidím že máš návštěvu, tak nebudu rušit.“

„Ale hloupost Tony, vůbec nerušíš,“ namítla teta. „Sun bude jistě ráda, že máme společnost.“

„Ne nebude,“ prohlásila Sun bez skrupulí. „Poochyena tohohle trenéra se pokusil ublížit mé Lenny.“

„Tak za prvé, má Poochyena je samička, za druhé, nepokoušela se mu ublížit, ale zachránit ho a za třetí, já jsem koordinátor, ne že by někdo jako ty dokázal poznat ten rozdíl.“

„Tony, jsem ohromena,“ ozvala se náhle teta. „To že sis chytil Poochyenu jistě znamená, se ses zbavil svého strachu.“

„No, nejsem si jistý, jestli jsem se toho strachu úplně zbavil,“ přiznal jsem vůbec poprvé to, co ve mně už dřív hlodalo. „A Poochyenu jsem nechytil, ale dostal od Treye.“

„Profesor Willow IV ti dal jako tvého startovního Pokémona Poochyenu?“ zeptala se teta zmateně.

„Ne, dal mi Pichu. Poochyenu jsem dostal jako bonus. Dva Pokémony za cenu jednoho,“ zasmál jsem se. „Ale vážně teto, pravda je, že Pichu a Poochyena jsou nerozluční kamarádi a tak mi je Trey dal oba.“

„To je snad jedno jak jsi toho Pokémona získal, podstatné je, že máš temného Pokémona a tudíž jsi stejný jako…“ ale v tu chvíli se Sun zarazila.

„Jako kdo, jako tvá sestra?“ zeptala se Jane.

„Co ty víš o mé sestře?“

„No, vím to, že jsem od ní získala odznak.“

„Tak to ti blahopřeji Jane,“ řekla Kate.

„Děkuji Vám Kate.“

„Podívej Sun, strach je přirozená věc, ale ne všichni trenéři temných Pokémonů jsou členy Nočních strážců,“ řekla Kate.

Noční strážci je teroristická organizace v pravém smyslu toho slova. Team Rocket je proti nim jen stádo Mareepů. Vyhlazují vesnice, útočí bombami na veřejných místech, ve veřejné dopravě a podobně. Chtějí si podmanit svět. Vyznačují se tím, že útočí pomocí temných Pokémonů a pouze v noci.

„Co ti s tím mají společného?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Napadli mě, víš?“ ozvala se Sun. „Jednou v lese mě napadli dva Noční strážci. Nebýt toho, že přijela policie, nevím jak bych skončila.“

„Mě se na té Treyově povídačce hned něco nezdálo,“ prohlásila Jane.

„Podívej Sun, Noční strážci jsou zrůdy, to já vím,“ řekl jsem. „Ale obviňováním, že všichni kdo mají temné Pokémony jsou stejní jako oni, je nezastavíš. Copak tvá sestra k nim snad patří?“

„Ne,“ přiznala Sun nedobrovolně.

„No tak vidíš. A totéž platí i o temných Pokémonech. To že je ti teroristé takhle zneužívají, ještě neznamená, že jsou od přírody špatní.“

Na to jsem vypustil z Pokéballu svou Poochyenu. Čekal jsem, že si začne hrát s Pichu, ale k jeho velké zlosti si Poochyena zjevně oblíbila Wendy.

„Tak to vypadá, že tady bude mnohem horší Pichu,“ zasmál jsem se. Sun se zasmála taky.

Ale Pichu si rychle našel novou kamarádku, Lenny.

„No, zrovna teď moc jako nerozluční kamarádi nevypadají,“ poznamenala Sun s úsměvem.

Sun najednou utekla a skočila do vody.

„Tak proč jste tady?“ zeptala se teta.

„Víš teto, mám problém,“ začal jsem. „Mám tři Pokémony, Pichu, Chikoritu a Poochyenu. A vůbec netuším, kterého mám použít při Contestu a hlavně, jak. A Contest je už pozítří.“

„A co jsi už zkoušel?“

„No, přiznávám, že to není žádný zázrak. Nacvičil jsem s Pichu i Chikoritou nějaké představení, ale není to to, co bych si představoval.“

„A jaké mají útoky?“ zeptala se Sun.

„Chikorita umí Tackle, Razor Leaf, Poisonpowder a Reflect a Pichu umí Thundershock, Thunderwave, Dizzy Punch a Volt Tackle.“

„Páni, úžasné útoky,“ vydechla Sun překvapeně.

„To ano, ale pro Contesty nepoužitelné.“

„A jaké útoky má Poochyena?“ zeptala se teta.

„Eh, no, vlastně vím jen o jednom, Bite.“

„Tak co kdybychom ty další vyzkoušeli?“ řekla Sun. „Dáme si zápas. Tvoje Poochyena proti mému Meowthovi.“

Souhlasil jsem a tak Sun vypustila svého Pokémona. Já jsem zavolal Poochyenu, která se postavila proti Meowthovi.

„Budeme bojovat podle pravidel Contestu, tedy časový limit pět minut a prohrává ten, kdo má více trestných bodů za zranění nebo ten, který má jako první Pokémona vyřazeného.“

Teta Kate si vzala stopky a stala se rozhodčím.

Když teta zápas odstartovala, Sun okamžitě zahájila útokem Scratch kombinovaným s Fury Swipes. Ale Poochyena uskočila. Hned použila Shadow Ball. Ten Meowthe zasáhl. Ale Sun to nevzdala a použila další kombinaci útoků. Tentokrát Fake Out a Faint Attack. Ale Poochyena vůbec nevypadala, že by jí to vadilo. Vyskočila do vzduchu a použila Iron Tail. Ten už Meowthe zasáhl pořádně. Ale Meowth byl ještě pořád schopen pokračovat. Sun mu opět přikázala kombinaci Scratch a Fury Swipes. Ale Poochyena se, k mému velkému překvapení, zahrabala do země. Použila útok Dig a to bylo na Meowthe už moc. Padl k zemi a Poochyena vyhrála.

„Tvá Poochyena je skutečně silná,“ řekla Sun.

„Ale to mi v Contestu moc nepomůže,“ řekl jsem.

„No to bych si tak jistá nebyla,“ opáčila Sun. „Co kdybychom nacvičili s Poochyenou nějaké číslo?“

Nevěřil jsem svým uším. Dívka, která mě ještě před chvíli nenáviděla, mi teď nabízí pomoc. A tak jsme se se Sun dali do práce. Výsledkem tvrdé několikahodinové práce bylo úžasné představení se Shadow Ballem v hlavní roli. Sun mi při tom moc pomohla a poradila. Ale teta Kate se také nedala zahanbit a pomohla.

„Díky, obě jste mi moc pomohly,“ řekl jsem, když Paul zavolal k večeři.

„Bylo mi ctí,“ řekla Sun. „Ráda v Contestu v Platinové Lhotě potkám silné soupeře,“ mrkla na mě.

„Takže, ty se ho taky účastníš?“ zeptal jsem se.

„No samozřejmě.“

„Tak ať vyhraje ten lepší,“ řekl jsem.

----------------------------------------------------------------

Po večeři nám teta Kate řekla, že bude lepší, když na noc zůstaneme u ní. Souhlasili jsme. Jen Sun zavolala domů, aby o ni neměli strach.