Tony Diamond

6. den

Paní Bush nám i dnes naservírovala snídani. Po ní Jane zavolala domů. Zastihla jen svého otce. Řekla mu, že Bonnie je ve vězení. On ale nevypadal, že by ho to zajímalo. Víc ho zajímalo, jak se daří Jane. A tak mu řekla o všem, co jsme zažili. Tedy, skoro o všem. Zatajila mu, že se Team Rocket snaží chytit Leona a tím pádem i to, že to byla Bonnie koho Team Rocket pro Leona poslal.

Když Jane skončila, byl nejvyšší čas, abychom se vydali na policejní stanici. Will si vymyslel velmi hloupou výmluvu aby nemusel s námi. Prý ho bolí zub a tak si zajde k zubaři. No to určitě. Kdyby fakt měl něco se zubem, tak by asi jinak řval. A navíc, kdo by šel raději k zubaři než na výcvik Pokémonů? A Jane to evidentně přišlo stejně podezřelé jako mě. Ale Paul ani nemrkl a popřál Willovi silné nervy u zubaře. On sám měl mnohem lepší výmluvu. Chtěl totiž strávit víc času s Mikey. Richie evidentně taky pochopil, že tady by překážel a tak se s námi vydal na autobus. Ten nás bez přestupu odvezl až k policejní stanici. Tam nám vrátný ukázal cestu na cvičiště, kde nás už přivítala důstojnice Jenny. Ta nám řekla, že na základní výcvik by měl jeden den stačit. Jane se zeptala, jestli by mohla nechat vycvičit svého Taillowa na hledání po Teamu Rocket, pro případ, že by i navzdory tréninku Leona chytili. Důstojnice Jenny ji odkázala za kolegou, který měl na ruce Pokémona s hlavičkou jako nota, žlutým bříškem, modrými křídly, bílým kolárkem, špičatým černým ocasem a vínově červeným zobákem. Chatot, Pokémon který napodobuje lidskou řeč. Jane se vydala za svým novým instruktorem. Richie se Sparkym se rozhodli, že nás v tom nenechají a přidali se k nám. A tak jsme se pustili do práce. A byla to práce tvrdá. Nejen pro Leona ale i pro mě. Celé dopoledne jsme dřeli a cvičili. K poledni jsme toho už měli dost. Jenny si ale vymyslela menší zkoušku. Sama ukradla Sparkyho a jedna policistka Leona. Ti se měli samy ubránit. Leonovi se to povedlo a policistka dopadla dost špatně. Sparky měl ale problém a Jenny ho vítězně dala do izolačního terária.

„Leon se dnes hodně naučil, ale Sparky je stále závislí na svém trenérovi a čeká na jeho příkazy,“ shrnula situaci Jenny. „A právě tato nesamostatnost ho v kritické situaci stála svobodu.“

Policistka zatím osvobodila Sparkyho z terária a vrátila ho Richiemu.

„Teď si dáme pauzu na oběd, ale za hodinu ať jste zpátky,“ pokračovala Jenny. „Máme ještě hodně práce. Zvlášť s tebou Richie.“

Počkali jsme na Jane a společně jsme se vydali na oběd. Jane nám řekla, že Taillow si vede velice dobře. Podle instruktora by prý mohl být i lepší než jeho Chatot. Po obědě jsme se vrátili zpět na cvičiště kde pokračoval dril. Pravda, hlavně pro Richieho a Sparkyho. Ale my s Leonem jme se rozhodně taky nenudili. Když nás kolem páté hodiny Jenny pouštěla, byl z Leona expert na Pokémonní sebeobranu. O Sparkym se totéž říct nedá, ale to ani nebyl Richieho cíl. On jen chtěl Sparkyho trochu více vytrénovat a to se mu povedlo. A tak jsme nakonec byli spokojeni oba. Spokojená byla i Jane, jejíž Taillow si vedl také velice dobře. Dokázal v závěrečném testu najít Chatota, který se dobře schoval. A tak jsme se do domu Bushových vraceli plní spokojenosti. Když jsme dorazili k Bushovým, zjistili jsme, že Kid se už vydal na svou cestu. Paul a Mikey se ještě flákali někde venku a ani Will nedorazil. A tak jsme s Jane a Richiem sledovali televizi. Ale nebylo tam nic zajímavého a tak jsme s Jane odešli do pokoje pro hosty. Bavili jsme se o různých věcech a řeč došla i na Willa.

„Taky ti připadala ta jeho výmluva se zubařem hloupá?“ zeptala se Jane.

„Jo. Jako by se bál jít na policii. Myslíš že něco skrývá?“

„Jo, skrývá to že je holka,“ zasmál se Leon.

„To jsou hloupé vtipy, Leone,“ vyjel jsem na něj.

„To nejsou vtipy,“ bránil se Leon. „Mluvil jsem s Medicham a té to řekla Makuhita. A ta by snad měla vědět jestli má trenéra nebo trenérku.“

„Když o tom tak přemýšlím, taky jsem něco o trenérce od Makuhity zaslechl.“

„Tony, o čem se to bavíte?“ zeptala se Jane.

Stručně jsem jí to vysvětlil.

„To jako že Will je holka? No, vysvětlovalo by to, proč se u jezera odmítl vyslíct. A taky to, že chodí tak navlečený. Ale proč by se někdo převlékal za opačné pohlaví? Tedy, pokud vynecháme možnost, že je transvestita nebo transsexuál.“

„No, pokud vynecháme tyhle dva extrémy, tak si to můžeme spojit s tím, že se bál jít na policii.“

„Ty myslíš že se maskuje, protože má nějaké problémy se zákonem?“

„No, já jsem pro to, abychom na něj pořádně vyjeli až se vrátí. A pokud nám nic neřekne, tak se s ním rozloučíme. Už i tak máme dost problémů s Teamem Rocket. Proč si přidělávat další.“

Jane souhlasila a tak jsme počkali až se Will vrátí. Potom jsme ho odvedli do pokoje. Začali jsme zlehka, dotazem na to, jak to šlo u zubaře. Ale Will hned na začátek zaváhal.

„U jakého zubaře?“ koukal na nás jako na blázny.

S Jane jsme to nevydrželi a museli se zasmát. On fakt zapomněl, jakou výmluvu si ráno vymyslel. To nás odrovnalo. Will ale evidentně nechápal co je nám k smíchu.

„Tak kdes to vlastně byl?“ zeptala se Jane, když se trochu vzpamatovala.

„Ráno jsem vám říkal, že se půjdu jen tak projít po městě, ne?“

To nás znovu odrovnalo.

„Když už lžeš, tak si aspoň své lži zapamatuj,“ řekl jsem po chvíli.

Will na mě vytřeštil oči. A tak jsem mu konečně vysvětlil, že nám ráno řekl že chce jít k zubaři a teď si na to nevzpomněl.

„Já to věděl…“ povzdechl si Will. „Na lži jsem byl vždycky hrozný.“

„A teď nám vysvětli, proč jsi lhal, hochu,“ ozvala se Jane. „Nebo mám říct holka?“

„Jak… odkud…“ začal Will koktat. „Jak víte že jsem holka?“

„Teď jsi nám to řekla,“ prohlásil jsem vítězoslavně.

Will se jen poraženecky svalil na postel.

„Tušil jsem že to ze mě nakonec vytáhnete,“ řekl. „A vlastně jsem ráda, že se aspoň před vámi se nemusím přetvařovat.“

„A hodláš nám říct proč?“ zeptal jsem se.

„Stejně byste to ze mě dostali,“ řekla Will (nebo jak se vlastně jmenuje) rezignovaně. „Ale chci počkat na Paula. Nechci to říkat víckrát.“

Nevím proč, ale s Jane jsme jí věřili a tak jsme se rozhodli počkat na Paula. A netrvalo to dlouho. Když Paul a Mikey přišli, okamžitě jsem Paula odvedl za námi. Ten nechápal o co jde. Když se mu Will přiznala že je holka, jenom zíral. Nejdřív si myslel, že je to vtip, ale nakonec pochopil, že to Will myslí vážně. Will začala překvapivě.

„Mé skutečné jméno je Wilma Rowlins,“ Jane vyjekla překvapením. „Ano Jane, ta Wilma Rowlins, kterou jsi dlouhá léta nazývala svou nejlepší kamarádkou. Všechno to začalo vlastně tehdy, když jsi odešla. Vyslechla jsem rozhovor Vicky, mojí nevlastní matky, o nějaké akci Nočních strážců. Nejdřív jsem tomu nechtěla věřit, ale pak jsem slyšela o útoku Nočních strážců, který se stal přesně tak jak jsem slyšela v rozhovoru. Nemoudře jsem si řekla, že se na to Vicky zeptám na rovinu. A tehdy mě poprvé zmlátila,“ ve tváři se jí objevili slzy. „Pak už to šlo všechno ráz na ráz. Musela jsem ukončit všechny kontakty se svými kamarádkami, včetně tebe Jane,“ Will začala vzlykat, „a nakonec mě přinutila, abych se stala členkou Nočních strážců. Prosím, neptejte se mě jak, opravdu o tom nechci mluvit. Dala mi Sneasela. Ze začátku jsem ho nenáviděla, protože byl od Vicky, ale nakonec se stal mým jediným kamarádem, jediným, kdo mi skutečně rozuměl. To dokázal i při mé první a naštěstí jediné akci jako Noční strážkyně. Pronásledovali jsme pravnučku profesora Willowa II. Ano, Sun. Pronásledovali jsme ji do lesa a tam jsme na ni zaútočili, Měli jsme ji zabít, jako varování profesoru Willowovi II, který byl velkým bojovníkem proti Nočním strážcům. Vicky chtěla, abych to udělala já. Asi si mě tak chtěla pojistit. Ale já jsem nedokázala dát Sneaselovi příkaz. Když mi Vicky začala posunky naznačovat, že pokud to neudělá, špatně skončím, vydala jsem příkaz. Ale Sneasel pochopil, že ve skutečnosti to nechci udělat. Místo toho napodobil policejní houkačku. To Vicky vyděsilo, popadla mě a utekla. Od té doby mi začalo peklo, ještě větší než předtím. Až jednoho dne si právě Sun všimla mých modřin. Nakonec jsem se jí svěřila s tím, že mě macecha mlátí. Ale neřekla jsem jí víc. To jsem řekla až policii, kam mě Sun dovedla. Důstojnice Jenny z Pacifidlog Town mě okamžitě zařadila do projektu na ochranu svědků. Ti mi úplně změnili vizáž i pohlaví. Řekli, že děti se špatně schovávají a proto mi změní pohlaví. Původně jsem nesměla mít nic svého, ale po dlouhém přemlouvání jsem je ukecala, aby mi nechali Sneasela. Udělali ze mě Williama Hawka, kluka, který se chce stát Pokémonním vědcem. Odbarvili mi vlasy na blond, dali mi modré kontaktní čočky. Najednou jsem byl úplně nový člověk, který mohl začít nanovo. Policie mi ještě dala Makuhitu se speciálním výcvikem na Noční strážce. Naštěstí jsem tento výcvik nikdy nemusel použít. A to je v podstatě celý můj příběh.“

Najednou nikdo z nás nebyl schopný cokoliv říct. Ticho přerušila paní Bush, která nás pozvala k obědu. Stále ještě neschopní pořádně přemýšlet, jsme si v transu umyli ruce a došli do jídelny.

„Prosím vás, nikdo se o tom nesmí dozvědět. To vám je doufám jasné,“ prosila nás Will.

„To platí i pro tebe Leone, ne že to vykdákáš všem Pokémonům,“ poznamenal jsem.

„A neměl bys tohle říct spíš Willině Makuhitě?“ zasmál se Leon.

Večeře byla velmi dobrá, ale lepší bylo oznámení, které pro nás měli Paul a Mikey. Už dál nedokáží odolávat své vzájemné lásce. Milují se a jen se trápili když předstírali že ne. Možná nemohou být spolu, protože Mikey je ranger a má své povinnosti, ale to neznamená, že by láska na dálku nemohla fungovat.

„Pokud to půjde, dobře, pokud ne, tak jsme si asi nebyli určeni,“ poznamenala Mikey.

A to je pro dnešek asi vše. Dobrou noc.