Tony Diamond

8. den

Hned po ránu nás čekalo nepříjemné překvapení. Tedy, čekalo Jane. Nebylo jí úplně nejlíp. Bolelo ji břicho. Myslím si, že se prostě přejedla, protože včera při obědě i večeři se ládovala jako divá. Jane nechtěla, abychom kvůli ní měli špatný den a tak řekla, abychom si to dnes užili bez ní. No dobře. Před odchodem jsem ještě požádal sestru Joy aby na Jane dohlédla. Ujistila mě, že na ni dá pozor a že pokud se její stav zhorší, zavolá jí lékaře.

A tak jsme se vydali i s Denisem do Starého Pokécentra. Bylo tam k vidění spousta zajímavých věcí. Mě osobně nejvíc zaujaly Pokébally z různých historických období. Byly tak odlišné od těch plastových červenobílých kuliček, které známe dnes. Většina jich byla vyrobená z různých slitin, ale byly tu i Pokébally z dřeva nebo plodů různých stromů a keřů. Bylo pro mě překvapením, jak mladé vlastně současné plastové Pokébally jsou. První Pokéball z plastu vyrobily teprve před čtyřiceti lety. Ale lidé ho moc nepřijali. Báli se, že by nemusel Pokémona udržet. Jiní zase poukazovali na to, že by nemusel přežít v extrémních podmínkách a Pokémon uvnitř by mohl být v ohrožení. Ale výrobci Pokéballů se nevzdávali a dál pokračovali ve vývoji lehkých a skladných Pokéballů. Před zhruba dvaceti lety konečně uspěli. Nový typ elektronického Pokéballu se stal postupně hitem a dnes už by se k původním mechanickým kovovým Pokéballům asi nevrátil ani největší staromilec. A není divu. Elektronické Pokébally z plastu mají všechno, co jejich předchůdcům chybělo. Jsou lehké, snadno se skladují a snadno se s nimi zachází. Obdobně mladé jsou ale i další věci které dnes při péči o Pokémony považujeme za samozřejmost. Přitom ještě před čtvrt stoletím se lidé i Pokémoni museli obejít bez většiny z nich. Opět jsem si uvědomil, jak těžké to lidé v minulosti měli a jak snadné to oproti nim máme my dnes s naší moderní technikou.

Staré Pokécentrum bylo natolik zajímavé, že jsme v jeho útrobách strávili prakticky celé dopoledne. Ze Starého Pokécentra jsme proto zamířili rovnou na oběd do jedné malé restaurace poblíž. A po obědě jsme se rozhodli, že už rovnou zamíříme na okruh. Důvod je jasný, zájemců kteří se budou chtít dostat na okruh bude hromada a doprava k okruhu nebyla pochopitelně posílena ani o fous. A tak jsme zamířili tentokrát k trolejbusu. Na lince 143 nás čekal jeden z nejstarších trolejbusů v Andělském přístavu, Globus 900 TB 411-128. Trolejbus přijel obsazený tak akorát abychom si sedli. A to bylo naše jediné štěstí. Trolejbus byl v tak bídném stavu, že opravdu příšerně házel. Trolejbus překvapivě nejel moc obsazený. Osobně mám ale podezření že se lidé tomuto trolejbusu záměrně vyhýbali. Lidí co zůstávalo na zastávkách bylo totiž podezřele mnoho na to, kolik linek danými zastávkami projíždí. Asi už znají své vozy.

K okruhu jsme proto přijeli dobře „vytřesení“. Ale pobyt na okruhu nám to brzy nahradil. Naše vstupenky do zákulisí ze včerejška platily i na dnešek a tak jsme šli rovnou do míst, kam se běžní lidé nepodívají. Denis se od nás oddělil a šel hledat svou sestru. My jsme se vydali do stáje Simons. Najít Johna nebyl problém. John nás provedl celým zázemím týmu. Willa evidentně překvapilo, jak moc složité věci dnes v závodních týmech jsou. A taky jak radikálně může ovlivnit chování monopostu i sebemenší změna v nastavení. Zdálo se mi, že Willa to závodění začíná zajímat.

Když jsme skončili s prohlídkou, zeptal jsem se Johna, jak se před závodem cítí. Na rovinu mi řekl že ne moc dobře.

„Bojím se dalších problémů,“ řekl.

„Myslel jsem, že jste už všechny problémy vychytali,“ ozval se Paul.

„To je jenom omáčka pro média.“ John se rozhlédl, aby zjistil jestli nás někdo neposlouchá. „To co vám teď řeknu si musíte nechat pro sebe. Těch nehod bylo poslední dobou moc. Máme proto podezření na nějakého sabotéra.“

„To je ale vážné podezření,“ řekl jsem.

„Já vím. Proto o něm také ví jen šéf týmu a já.“

„A máte nějakého podezřelého?“ zeptal se Paul.

„Ano, máme podezření na našeho hlavního mechanika. Proto mu věčně stojíme za zadkem. Ale není tak hloupý aby něco…“

Náhle se přihnal šéf týmu.

„Tohle musíš vidět Johne!“

Jednalo se o toho sabotéra. John přizval mě, Paula a Willa jako „nezávislé svědky“. Šéf týmu, Peter Fowly nám ukázal záběry z bezpečnostních kamer. Ty zachytily jednoho z mechaniků jak v noci něco nepovoleně dělá na Johnově monopostu. V tom se ozvalo zaklepání a do dveří vešel onen mechanik. Pan Fowly a John na něj ihned udeřili. Ani se nebránil a na rovinu přiznal, že to dělal proto, že je velký fanoušek Jessicy a takhle jí chtěl pomoct. Hlavní mechanik teď bude muset monopost uvést znovu do původního stavu. Bohužel to ale Johna bude stát start z boxů. S titulem se tak asi letos bude muset rozloučit. Dotyčný mechanik tak nakonec přeci jenom dosáhl svého.

----------------------------------------------------------------------

Závod ale začal nečekaně. John se po startu zařadil až do první desítky, konkrétně na deváté místo. Bylo to díky šrumci do kterého se zamotala i Jessica. Někteří jezdci zůstaly stát úplně, jiní, jako například Jessica, se zařadily alespoň do druhé desítky. Jessica konkrétně na třinácté místo. Zatímco John se mezi slabšími jezdci před ním tlačil dopředu, Jessica se trápila. Měla před sebou několik silných jezdců, kteří ji rozhodně nehodlali pustit dopředu. Nakonec využila toho, že její soupeři museli zajet do boxů a ona se tak propracovala na deváté místo. A jakmile měla ty nejhorší za sebou, začala se po Johnově vzoru propracovávat ještě více dopředu. John mezi tím zajel do boxů a tak se Jessica nakrátko ocitla i na prvním místě. Pak už ale potřeba začala volat i ji a po zastávce v boxech se zařadila na čtvrté místo. John byl ale první a Jessica by tak za téhle situace ztratila titul. Evidentně jí to ale nevadilo, protože se rozhodla jet raději na jistotu. A to se jí vyplatilo. Po odstoupení jednoho z jejích soupeřů se dostala na třetí pozici a po drobném zaváhání Milta Whita, Johnova týmového kolegy, získala druhou pozici. Ať Milt dělal co chtěl, na druhé místo se už znovu nedostal. První místo si ale John udržel. Výsledky tak byly příznivé pro Johna, ale ne pro tým Simons, který díky čtvrtému místu Jessičina týmového kolegy ztratil pohár týmů. Ten po dnešním závodě vyhrál Jessičin tým Junior Globus.

--------------------------------------------------------------------------------

Po závodě jsme ještě zůstali na okruhu, protože jsme se opět chtěli vyhnout tomu největšímu návalu. A dobře jsme udělali. John a Jessica svolali tiskovou konferenci, na které oznámili, že se společně zúčastní letošního ročníku Rallye Hokubu, což je jeden z nejnáročnějších rallye podniků na světě. Terén v Hokubu nabízí velkou rozmanitost a tak si závodníci užijí snad všechny extrémy: zasněžené hory, vyprahlou poušť i drsný prales. A do toho se John a Jessica pustí společně ve voze Globus 222 4×4 Diesel. Tuhle věc evidentně nečekal nikdo. Nejméně ze všech pak pan Roads, který byl viditelně rozzuřený, ač se to snažil v sobě dusit. Doufám že to nebude mít pro Johna nějaké nepříjemné následky.

---------------------------------------------------------------------------------

K večeru jsme konečně zamířili do Pokécentra. Jane se už cítila líp. Sestra Joy jí totiž předepsala přísnou dietu. Moc se jí ta dieta nelíbila, ale k mému překvapení nakonec uznala, že to její přejídání není nejzdravější.

„Kdybych to zase někdy přeháněla s jídlem, tak mě pořádně vyčiňte,“ řekla vážně.

To jsme jí samozřejmě slíbili a společně se vydali na večeři. Jane mě překvapila. Opravdu to s jídlem nepřeháněla a navíc jedla zdravá jídla, což je u ní také nezvyklé. Připomněl jsem jí, že pokud se chce utkat s Orem, měla by se začít připravovat. Jane mi znovu připomněla její návrh, abychom vyzvali Ora společně.

„Tys to myslela vážně?“

Přiznávám, když mi to poprvé navrhla, považoval jsem to za vtip.

„Samozřejmě. Nežertovala bych o něčem takovém.“

A tak jsem nakonec souhlasil, že se Orovi postavíme společně. A už jsme i začali vymýšlet strategii. Jane byla rozhodnuta že použije Houndoura. Ale co já? Nemám přece Pokémona, který by se s Orem mohl utkat.

„Ale máš,“ řekl Will.

„Mám?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Oceloví Pokémoni jsou slabí proti zemním útokům,“ mrkl na mě.

„Takže zase Poochyena?“ pochopil jsem konečně. „No, aby na ni ostatní Pokémoni nezačali žárlit.“

„Ale jinou šanci nemáš,“ poznamenala Jane. „Leda bys některého ze svých Pokémonů naučil nový útok.“

„To je ono, Jane! Naučím některého z Pokémonů nový útok.“

„Ale kterého a jaký, Tony?“ zeptal se Paul?

A byla to dobrá otázka. Po příchodu do Pokécentra jsem proto zavolal Treyovi a poprosil ho o pomoc. Ten mi řekl, že jediný z mých Pokémonů který se může naučit zemní nebo ohnivý útok je Gyarados. Konkrétně Flamethrower, Fire Blast a Earthquake. A tak budu mít celou noc o čem přemýšlet.