Tony Diamond

13. den

Po ránu jsme se se Sun opět vydali na naši tréninkovou mýtinku. Naštěstí během noci přestalo pršet a i když bylo poměrně chladno (teploměr na Pokécentru udával 10°C) rozhodně nám to nepřekáželo. Nakonec, Contest je už zítra. Se Sun jsme se nakonec rozhodli, že použijeme Gyaradose a Bronzora jak pro představení, tak i pro zápasy. Byli už oba sehraní. Ale dřív než jsme mohli začít, objevili se tu naši staří známí.

„O co vám zase jde?“ zeptala se Jane.

„O to o co vždy, o celý svět,“ prohlásila Bonnie, která nás i s Clydem překvapila útokem z lesa.

„A o jistého Shiny Pichu, pro kterého budeme i trpět,“ ozval se Clyde.

„Bonnie!“

„Clyde!“

„Team Rocket útočí rychle jako raketa. Kdo nás zná, ten se vzdá!“

„Tak kdepak máme toho našeho Shiny Pichu?“ zeptal se Clyde a rozhlížel se po našich Pokémonech.

„Asi ho zavřeli do Pokéballu,“ konstatovala Bonnie.

„Vidíš Leone, chtějí tě ukrást a ani tě nepoznali,“ zasmál jsem se a pohladil po hlavičce Shiny Pikachu, který mi seděl na rameni.

V tu chvíli Bonnie a Clyde zkameněli.

„To není možně!“ vykřikl Clyde. „Jaks mu to moh‘ udělat?“

„Za tohle nás šéf zaručeně zabije,“ řekla Bonnie. „On chtěl do sbírky Shiny Pichu. Pikachu je…“

„MLČ, TY HLOUPÁ HUSO!“ rozkřikl se na ni Clyde. „UŽ I TAK TOHO TYHLE DĚCKA VÍ MOC!“

„Hele, možná že pokud šéfovi s tím Shiny Pikachu přineseme i Gyaradose a Bronzora, tak nám šéf odpustí,“ navrhla Bonnie.

„Konečně nějaký rozumný nápad,“ prohlásil Clyde.

Bonnie vypustila Murkrowa, aby nás zabavil. Ale k její zlosti stačil jediný Thnderbolt od Leona, aby se její – evidentně špatně trénovaný – Murkrow svalil k zemi. Clyde se mezi tím snažil hodit sítě ne Gyaradose, ale ten ho doslova zmrazil útokem Ice Beam. Bronzor pak dílo zkázy pro Bonnie a Clyda dodělal útokem Psychic, kterým poslal oba dva členy Teamu Rocket pryč od nás.

„Co tohle mělo znamenat?“ ozvala se Jane. „Proč se jim tolik nelíbilo, že se Leon vyvinul?“

„Říkali něco o nějaké ‚sbírce‘,“ poznamenala Sun. „Skoro se na to bojím pomyslet, ale možná že má jejich šéf nějakou Pokémonní zoo, kde vystavuje vzácné Pokémony.“

„Anebo chce prostě jen někomu prodat Shiny Pichu a Tony mu tou evolucí překazil plány,“ poznamenal Will.

„Ale Leon přece před tím patřil členovi Teamu Rocket,“ ozval se Paul. „Proč mu ho potom Giovanni nechával?“

„Možná tehdy ještě Leona nepotřeboval,“ řekl Will. „Nebo nečekal, že jeho bývalého trenéra zatknou a zabaví mu všechny jeho Pokémony a když se to stalo, chtěl Leona za každou cenu zpět.“

„Tak tohle mě netěší,“ řekl smutně Leon.

„Nezdá se mi, že by měl Leon z našeho rozhovoru radost,“ řekla Sun. „Možná bychom měli změnit téma.“

„Tak tedy změňme téma,“ řekl jsem. „Myslíš, že se Denis zúčastní tohoto Contestu?“

„Určitě,“ odpověděla Sun. „Nenechá si ujít příležitost zazářit ve svém rodném městě.“

„Rodném městě?“ zeptal se Will.

„Denis pochází z Malého přístavu,“ vysvětlila Sun. „A jsem si jistá, že se zúčastní, i kdyby si k sobě měl vzít toho nejhoršího koordinátora na světě.“

„Což jistě nebude muset, protože na koordinátora jeho kalibru se jistě bude stát fronta,“ poznamenal jsem.

„A bude zajímavé, koho si z té fronty vybere,“ zasmála se Jane.

„No, uvidíme zítra,“ ukončila rozhovor Sun a konečně jsme se pustili do tréninku.

Trénovali jsme tvrdě celý den a ostatní nám pomáhali. Dali jsme si pauzu jen na Willův vynikající oběd. V podvečer jsme pak zamířili do Malého přístavu. Byla to docela hračka, protože přestup na trolejbusovou linku 191 do Malého přístavu byl přímo na konečné linky 514. Na lince 191, zatím stále jediné meziměstské trolejbusové lince v Hokubu, nás čekal příjemný nízkopodlažní klimatizovaný (byť v tomto počasí jsme si tu klimatizaci moc neužili) kloubový trolejbus Globus LF 2000 TC evidenčního čísla 423–038. Když na vedlejší stanoviště přijel starší Globus 1000 C, který nemohl být starší deseti let, ale již byl ve stavu, kdy vypadal hůř než mnohem starší trolejbusy u nás v Nové Hůrce, Jane si neodpustila poznámku:

„Tak tohle je přesně ukázka toho, jak to funguje, když se chce.“

„Nezapomínej ale na to, že i když tuhle linku provozuje Andělskopřístavní doprava, peníze na ni jdou z jiné kapsy než peníze na městskou dopravu v Andělském přístavu,“ připomněl jsem jí já a ukázal jsem na nápis „Tento trolejbus byl zakoupen díky finanční spoluúčasti města Malý přístav“.

„Ale právě o tom mluvím Tony,“ řekla Jane rozčileně. „V Malém přístavu nejen že pořizují nové vozy a ty starší udržují ve výborném stavu, ale také tam za poslední čtyři roky zprovoznili hned dvě nové trolejbusové trati. V Andělském přístavu je oproti tomu zázrak, že se alespoň vozy nerozpadají a troleje pro trolejbusy a vlastně i tramvaje nepadají lidem na hlavu. A i jinde v Hokubu je situace lepší než tady. Třeba v Nové Hůrce možná neotevřeli žádný nový úsek trolejbusů za poslední čtyři roky, ale zato se tam investuje do modernizace stávajícího trolejového vedení a do preference veřejné dopravy. A raději ani nemluvím o tom, že ve Velké skále budou každým dnem otvírat zbrusu novou trolejbusovou síť. Přitom ještě před čtyřmi lety byla městská doprava v Andělském přístavu považována za nejlepší v Hokubu a také jednu z nejlepších na celém světě. A dnes? Když se tady rozhlédnu, tak je mi k pláči ze zdejší městské dopravy.“

„To máš těžké,“ ozvala se řidička trolejbusu. „S primátorem, který vyhlásil válku veřejné dopravě, se prostě naše město propadá. A nepomáhá ani to, že přispívají nejen městské části, ale i ministerstvo dopravy a průmyslu. Když si Monty Steel postaví hlavu, tak to Andělskopřístavní dopravě pěkně ztíží. Ještě dobře, že předchozí primátor prosadil privatizaci Andělskopřístavní dopravy. Jak to tenkrát většina lidí kritizovala, věřím, že teď jsou za to rádi. Nechci ani domyslet, jak by Andělskopřístavní doprava dopadla, kdyby pořád patřila městu.“

„A to lidé nevěděli před volbami, co Monty Steel zamýšlí?“ zeptal se naivně Will.

„Jistěže ne,“ odpověděla řidička. „Myslíš si, že kdyby lidé byť jen tušili co Steel plánuje s městskou dopravou, tak by ho volili? Většina obyvatel města byla – a někteří svým způsobem pořád jsou – hrdá na městskou dopravu.“

„Osobně jsem Montyho také volil,“ přiznal se starší pán, který náš rozhovor zaujatě poslouchal. „On totiž nasliboval hory-doly. A k tomu přidejte fakt, že mnoho lidí bylo naštvaných na tehdejšího primátora kvůli prodeji Andělskopřístavní dopravy a musí vám být jasné, že výsledek ani jiný být nemohl. To letos to tak jasné nebude. Monty už šance na zvolení nemá, to je jisté, ale mezi Wythernem a Madeline je situace hodně vyrovnaná.“

„Objektivně je zase třeba říct, že Monty Steel před volbami nesliboval nic, co by se týkalo veřejné dopravy,“ přiznala řidička. „A většinu svých ostatních slibů splnil nebo se o to alespoň pokusil. Vlastně, nebýt jeho přístupu k městské dopravě, mohl být výborný primátor.“

„Na druhou stranu, právě svým přístupem k městské dopravě si pod sebou uřezal politickou větev,“ řekl onen muž. „Jeho vlastní strana se proti němu obrátila a nominovala Wytherna. Monty musí kandidovat jako nezávislý a nemá moc peněz na kampaň. Spoléhá na to, že jako současnému starostovi se mu média budou věnovat. To se děje, ale ne tak, jak by si Monty přál. Zrovna včera byla v televizi reportáž, jak Montyho odmítání postavit prodloužení tramvají k tenisovému areálu, způsobilo, že Andělský přístav přišel o mezinárodní tenisový turnaj pro příští rok.“

„Evidentně si Monty neuvědomuje, že veřejná doprava není jenom nějaká socka pro lidi co nemají na auto, ale ovlivňuje spoustu věcí, včetně toho, jestli se během nějakého důležitého tenisového zápasu nebudou tvořit ve městě zácpy a bude kde parkovat,“ řekla moudře Jane.

„Ale co má vlastně Monty Steel proti veřejné dopravě?“ zeptal jsem se.

„Kdo ví,“ řekla řidička. „Možná nějaké trauma z dětství,“ zasmála se.

--------------------------------------------------------

Protože jsme nechtěli mít zítra problémy, vystoupili jsme u Contest Hall, kde má linka 191 zastávku. Tam jsme se se Sun přihlásili do Contestu. Potom jsme zamířili do restaurace, která byla poblíž, a dali si večeři. Po večeři jsme se vydali do Pokécentra, kde jsme se ubytovali. Měli jsme štěstí. Díky zítřejšímu Contestu bylo poměrně plno, ale sestra Joy nám ještě nějaké místo našla.

Potom jsem ještě zavolal Treyovi a řekl mu, co se dnes stalo s Bonnie a Clydem. Zdálo se, že ho to velice zaujalo, ale ani on nenašel žádnou rozumnou odpověď na to, proč se chovali tak jak se chovali.