Tony Diamond

14. den – část první

Po snídani jsme se rozhodli, že se Sun využijeme poslední šanci k dopilování naší strategie. Počasí bylo lepší než včera, svítilo sluníčko a teplota byla asi okolo patnácti stupňů. Příjemné jarní počasí. Ale tady na jihozápadě Hokubu jsou lidé zvyklí na vedro okolo třicítky téměř celoročně. U nás v Nové Hůrce jsme zvyklí na chladné počasí, někdy i hluboko pod nulou a na sněhové závěje, ale jsme v horách, vysoko nad mořem a tak se to očekává. Zbytek Hokubu je ale poměrně teplý. Nakonec, nachází se v teplém podnebném pásu.

Nebyli jsme zdaleka jediní, koho napadlo to samé. Plácek za Pokécentrem byl už teď po ránu plný koordinátorů, kteří pilovali své útoky a strategie.

„To není možný!“ vykřikl náhle Tim a ukázal na blonďatou holku v růžových šatech, která trénovala Shinxe a Scythera. „Jen! Jenifer!“ křikl na ni.

Dívka se na něj otočila a zmateně se zeptala: „My se známe?“

„Snad jsem se tolik nezměnil, abys mě nepoznala,“ řekl na oko uraženě Tim. „Já jsem Tim Hawk.“

„Time!“ vykřikla náhle dívka a letěla ho obejmout. „Promiň, ale vážně jsem tě nepoznala. Nečekala jsem tě tady. To jsi tu s tím svým kamarádem koordinátorem, cos mi o něm psal?“

„S Tonym, jo,“ Tim ukázal na mě. Potom Jen představil i ostatní a nám dívku představil jako Jenifer Ross, svou bývalou spolužačku z Andělského přístavu.

„Zůstali jsme v kontaktu i potom, co se odstěhoval a i po tom co mu našli leukémii, jsem mu psala maily a občas jsme i chatovali,“ vysvětlovala Jen. „Vlastně jsme byli v kontaktu až do minulého týdne, kdy jsem se rozhodla vydat na Pokémonní cestu. Tohle je můj první Contest. Ale můj bratránek, který bude mým parťákem, se někde zdržel, tak jsem se pustila do tréninku sama. Nechceš mi pomoct, Tony? Co jsem slyšela, a vlastně i sama viděla, jsi vynikající koordinátor.“

„Vlastně jsme s Tonym chtěli dopilovat naši strategii na Contest a tak to rádi přijímáme,“ řekla Sun.

Jen evidentně nečekala, že tu se mnou bude i moje Contestová parťačka, ale nakonec společný trénink přijala. Gyrados a Bronzor si vedli dobře a Jenifeřin Scyther také. O Shinx (Jen nás upozornila na to, že je to samička) se totéž říct nedalo. Měla dost problémů. Nedokázala svůj útok Spark udržet tak, aby vypadal dobře pro Contesty.

„Síla toho útoku je nesporná,“ zhodnotila Sun. „Ale to není pro Contesty podstatné. Bojím se, že za takovýhle Spark by ti porotci rychle strhli body.“

Sun se při své dobrosrdečnosti rozhodla, že Jen s jejím útokem pomůže. Ale nebylo to snadné. Nebránila se Jen, ale Shinx. Bylo evidentní, že Contest styl jí moc nesedí.

„Prostě nechce dělat Contesty,“ shrnula smutně situaci Jen, když odvolala Shinx do Pokéballu. „Asi by bylo nejlepší, kdybych se jí zbavila. Nikdy u mě nebude šťastná.“

Tim jí položil ruku na rameno a řekl: „Neukvapuj se Jen a dej Shinx ještě šanci. Možná by sis to pak vyčítala, kdybys to neudělala.“

Jen se smutně usmála a řekla: „Možná máš pravdu, Time. Ještě to s ní zkusím. Děkuji vám za pomoc. Teď radši půjdu najít bratránka, protože má už velké zpoždění.“

--------------------------------------------------------

Protože jsme si se Sun byli jistí, že naše strategie na Contest je připravena, rozhodli jsme se, že si před Contestem odpočineme a vydali jsme se na procházku městem.

„Malý přístav je přístavní město,“ četl jsem z Pokénavu. „Na rozdíl od sousedního Andělského přístavu, který se v minulosti soustředil téměř výhradně na velké lodě, Malý přístav akceptoval i menší a ne tak důležité lodě. Proto dostal název Malý přístav, který mu zůstal dodnes. Vývoj města byl v minulosti vždy více či méně spjat s vývojem Andělského přístavu, stejně jako s rybolovem, který je dodnes důležitou součástí ekonomiky města. Před sto lety byla mezi Malým přístavem a Andělským přístavem postavena tramvajová trať, která ale byla postupem času přestavěna na trať železniční, protože tramvaje nedokázaly přepravovat tolik nákladu. Pro běžné cestující byla před šedesáti pěti lety vystavěna trolejbusová trať. Stala se druhou meziměstskou trolejbusovou tratí v Hokubu. Trať z Nové Hůrky do Smrkového města, která toto prvenství měla, ale do dnešních dnů nepřežila. A protože dodnes nebyla vystavěna jiná meziměstská trolejbusová trať, je dnes trať mezi Andělským přístavem a Malým přístavem jedinou meziměstskou trolejbusovou tratí v Hokubu.

Pokud jde o památky ve městě, není na ně Malý přístav tak bohatý, jako Andělský přístav. Je to zejména proto, že při ničivém cunami na počátku minulého století byla většina města zničena. Místní však dokázali i po této katastrofě město vystavět znovu. Z dochovaných památek jistě stojí za zmínku zdejší Starý přístav, který byl po ničivém cunami obnoven téměř do původní podoby a dnes je chráněnou památkovou zónou. Z dalších památek je pak významná zdejší víceúčelová sportovní hala, která je první podobnou stavbou v Hokubu a jednou z prvních na světě. Konají se v ní významná sportovní klání v různých sportech, mimo jiné je domovem zdejšího prvoligového hokejového a basketbalového týmu a slouží i pro Contesty. Proto bývá občas nesprávně nazývána Contest Hall. Za návštěvu jistě stojí i zdejší starobylá radnice, která jako zázrakem přežila cunami jen s minimálními šrámy. Na radnici, mimo běžných činností, které na radnicích probíhají, probíhají i prohlídky pro turisty.“

Společně jsme se rozhodli, že zajdeme na radnici. Prohlídka pro turisty byla koncipována tak, aby nenarušila běžný chod radnice. Proto jsme viděli jen omezenou část budovy. I to ale stálo za to. Po prohlídce radnice jsme sedli na trolejbus a zamířili do Starého přístavu. Skutečně se tu snaží udržet pocit staré doby. Přesto se ale nejedná jen o nějaký skanzen, ale o zcela funkční část přístavu. Po prohlídce Starého přístavu jsme zamířili na oběd a po něm rovnou do sportovní haly na Contest.

-----------------------------------------------------

Ve sportovní hale jsme rozluštili hádanku, s kým bude Denis v Contestu. S Jen. Je to jeho sestřenice a Denis nedokázal odolat volání rodiny, aby jí dal šanci.

„A mezi námi,“ ztišil Denis hlas, aby ho Jen, která se zrovna bavila s Timem, neslyšela, „mám pocit, že Jen může být stejně dobrou koordinátorkou jako já. A kdo ví, možná i lepší.“

Ale to už nás volali do zákulisí na poslední přípravy před Contestem. Tak jako posledně, nám moderátor, kterým byl slavný herec a rodák z Malého přístavu, John Hammond, sdělil pár podrobností o průběhu Contestu. Pak už se začalo. Protože jsme já a Sun byli první, vzal nás moderátor hned za jeviště, abychom nezdržovali. Moderátor typicky přivítal publikum, představil sebe i porotu a pak už nás pozval na jeviště. Gyarados vypustil trochu vody a Bronzor ji zformoval do tvaru Pichu, pomocí svého útoku Psychic. Další, o něco větší, kapku vody zformoval do tvaru Pikachu. Následovala další kapka vody, ze které se tentokrát vyklubal Torchic. Potom je Gyarados útokem Ice Beam zmrazil a vytvořil z nich ledové sošky. Ty pak Bronzor přenesl do popředí a položil na zem. Gyarados pak vypustil další kapky vody a Bronzor z nich vytvořil drobný déšť. Dešťové kapky pak Gyarados rozfoukal útokem Twister. Bronzor v nich na závěr zapózoval pomocí útoku Gyro Ball. Porota ale moc nadšená nebyla. Dali nám jenom 21,2 bodu. To mě trochu naštvalo, ale raději jsem mlčel. S porotou se totiž nediskutuje, jinak člověk riskuje vyloučení, za nesportovní chování. A Sun to naštěstí pochopila také, protože mlčela, ačkoliv měla evidentně co říct. Raději jsme se rychle odklidili z pódia a přenechali ho další dvojici.

------------------------------------------------------------------

„Tohle je divné,“ řekla v zákulisí Jen. „Co se jim na tom nelíbilo? Vždyť to bylo perfektní!“

„Marina Underwater Pokémon Show,“ řekl kluk, který mohl mít tak dvanáct, třináct let. Měl hnědé, krátké vlasy, až nezdravě bledou tvář s modrýma očima a na sobě modrý oblek s kravatou.

„Jo, snad jste si nemysleli, že vám to projde, když je napodobíte,“ prohlásil další kluk. Vypadal trochu jako mladší kopie toho prvního, až na to, že tenhle kluk měl na sobě krátké hnědé kalhoty a modrou košili.

„Co je Marina Underwater Pokémon Show?“ zeptala se Sun a já jen nechápavě pokrčil rameny.

„Já už jsem o nich slyšel,“ řekl nejistě Denis. „Je to prý nějaká rodina kočovníků, kteří trénují psychické a vodní Pokémony. Ti psychičtí svými schopnostmi formují vodu, kterou ti vodní vystříknou, do bublin, ve kterých pak ta rodina předvádí různá vodní představení spolu s těmi vodními Pokémony.“

„Tím se postoj poroty trochu vysvětluje,“ přiznal jsem. „Ale stejně to není fér. Vždyť jsme vůbec nevěděli, že nějaká taková show vůbec existuje.“

„Bohužel, neznalost neomlouvá,“ řekla smutně Jen.

„Vy jste mi fakt experti,“ řekl ten starší z těch dvou kluků.

„Jo,“ přidal se ten mladší. „Fakt nechápu, jak zrovna vás mohli pustit do Contestu.“

„A kdo vy vlastně jste?“ zeptal jsem se.

Najednou se ozvala výzva, aby se bratři Crichtonovi dostavili na jeviště.

„To jsme my,“ řekl ten starší a spolu se svým bratrem odkráčel na své představení.

„Crichtonovi?“ zeptala se Sun. „Od toho Crictona?“

„Jo, od toho, co přinutil mého otce prodat mu svou část firmy Crichton Roads Service a pak měl tu drzost vykřikovat do médií, že můj otec utíká z potápějící se lodí,“ řekl naštvaně Denis.

„Přitom i navzdory omezování autobusové dopravy, vykázal Crichton Roads Service ten rok nejvyšší zisky,“ dodal jsem.

„A to měl ještě tu drzost přejmenovat firmu na Crichton Road Service, aby nepřipomínala, že můj otec ji spoluzakládal,“ dodal roztrpčeně Denis.

„Hele, podívejte na ty machry,“ zasmála se Jen a ukázala na monitor.

Mladší z bratrů Crichtonových, Eugene [jůdžín], při vypouštění svého Pokémona zakopl a vysloužil si tak smích od publika. Jeho bratr, Henry, si klopýtnutí svého bratra nevšiml a vypustil svého Pokémona, Gyaradose. Jak originální. Možná si chudák Henry myslel, že ten smích je pro něj a jeho Gyaradose. Teprve když neviděl Pokémona svého bratra, uvědomil si, že něco není v pořádku. Ale to už se Eugene zvedl a vypustil svého Pokémona tak neelegantně, že méně elegantně to už v Contestu ani udělat nemohl. Eugenův Beedrill se to snažil napravit alespoň tím, že elegantně zakroužil nad Gyaradosem, ale to jen vyvolalo další krutý smích publika a pochybovačný výraz porotců. Představení se jim ale už povedlo, nicméně ani povedený a překvapivý Beedrillův Solar Beam v kombinaci s Gyaradosovým Waterfall na závěr už situaci nezachránil a kluci dostali od poroty jen 20,3 bodu.

-----------------------------------------------

Komu se ale představení opravdu nepovedlo, byli Denis a Jen. Jenin Totodile se příšerně lekl, když Denis vypustil svého Pokémona Gastlyho. Slyšel jsem ho řvát něco, jako že se Gastlyho bojí. Gastly se ho snažil uklidnit, ale Totodile mlel něco o nebezpečném strašidelném Pokémonovi. Jen se ale vzdát nechtěla a rozhodla se, že dotáhne představení do konce. Totodile se nakonec přemohl, ale i tak to byla katastrofa. 14,3 bodu dostaly od poroty snad jenom proto, že se nad nimi porotci zželeli.

--------------------------------------------------

„Tak tohle byl průšvih,“ řekla na rovinu Sun, když se Denis vrátil do zákulisí.

„Jen je z toho úplně na nic,“ přiznal zničeně Denis. „Tim se snaží ji uklidnit, ale já se bojím, že asi skončí s Contesty a možná úplně s Pokémony.“

„Potom je to jen dobře!“ ozval se za námi Henry. „Pokud to vzdá po prvním neúspěchu, pak nebyla hodna trénování Pokémonů.“

„Kdo se tě prosí o názor?“ vyštěkl na něj Denis. „A vůbec, poslouchat cizí rozhovory je špatné. Ale to ty nemůžeš vědět, protože tvůj otec nedokáže rozlišit co je dobré a co špatné.“

„Tak tos‘ přehnal!“ vykřikl Henry a napřáhl se k úderu. Narazil ale do neviditelné bariéry.

„Tady ne, hoši,“ řekl klidným, ale důrazným hlasem Mstitel (ano, ten Mstitel, který dal tak zabrat Sun v Contestu v Platinové Lhotě), jehož Espeon evidentně způsobil onu bariéru. „Tady není místo pro spory. Ty si schovejte jinam.“

„Nepleť se do toho, zakuklenče!“ vykřikl na něj Henry. „Tohle je jen mezi mnou a Denisem. Urážet svého otce nenechám. A někdo, kdo nemá ani tolik odvahy, aby odhalil svou skutečnou identitu…“

„A dost!“ přerušil Henryho černovlasý kluk, který byl pro dnešek Mstitelovým parťákem. „Vážně si myslíš, že jsi lepší než Denis, když tady bezdůvodně urážíš jiné? Zamysli se nad sebou, Crichtone!“

Henry něco zamumlal a pak odešel do kouta za svým bratrem. Sun si ale všimla, že se tvářím nějak divně. Mstitelův hlas mi totiž připomněl hlas Vince. A i když jsem věděl, že to není možné, na zlomek sekundy jsem si skutečně myslel, že Mstitel je Vince.

„Vypadáš, jako bys viděl ducha,“ řekla.

„Ne viděl, ale slyšel,“ přiznal jsem na rovinu. „Mstitelův hlas mi připomněl hlas mého kamaráda.“

„Nikdo neví, kdo Mstitel ve skutečnosti je,“ poznamenal Denis. „Je možné, že…“

„Ne, to není,“ namítl jsem. „Ten kamarád je už totiž tři čtvrtě roku mrtvý.“

„Asi to je jenom zvláštní náhoda, Tony,“ řekla Sun. „Pusť to z hlavy.“

„Vím, že máš pravdu,“ přiznal jsem. „Ale stejně mě to na chvíli vyděsilo. Ale změňme téma. To co jsi řekl Henrymu, Denisi, nebylo moc hezké.“

„Když mě Crichtonovi vždycky vytočí,“ přiznal Denis. „Ty jejich povýšenecké a rasistické poznámky…“

„Ničeho rasistického jsem si nevšiml,“ poznamenal jsem.

„Možná proto, že se tady před tolika lidmi neodvážili,“ opáčil Denis. „Věř mi, že kdyby měli příležitost, určitě by něco o tom, že jsi černoch, poznamenali.“

„Zajímavé je, že jsem až dosud o tom, že jsem černoch, nijak nepřemýšlel,“ poznamenal jsem. „Ano, slyšel jsem o tom, že jsou lidé jako Crichton, pro které je jediná správná barva kůže ta bílá, ale osobně se mě to nedotýkalo.“

„Tak to jsi měl štěstí,“ řekl sklesle Denis. „Máma si v minulosti hodně užila. A já i sestra taky. Navíc jako míšenci nejen od bělochů, ale i od černochů.“

„Jak je vlastně možné, že Crichton dokázal tak dlouho spolupracovat s tvým otcem, který si, ač běloch, vzal za manželku černošku?“ zeptala se Sun.

„Sám nevím,“ přiznal Denis. „Zvlášť když má za sebou několik skandálů, kdy odmítl jednat s – jak sám Crichton říká – ‚černými firmami‘. A to nemluvím o tom, co se stalo, když se před čtyřmi lety stala ministryní dopravy a průmyslu černoška a o pár měsíců později se stal černoch i šéfem ISVDOH.“

„Hele, už vyhlašují výsledky!“ zaslechl jsem hlas nějaké dívky. A tak jsme se soustředili na to, jestli se dostaneme do dalšího kola.

Pokračování příště…