[Cesta na konec duhy]

prolog

Cítil houpání... cítil houpání, jako kdyby byl na rozbouřeném moři...

Moře... do nosu mu pronikl slaný a svěží mořský vzduch...

Neustálé houpání... moře... je na lodi?

Loď... loď by ho přece nesvírala... nesvírala... v pařátech?

Otevřel oči. Skutečně byl u moře.

Jenže metr nad jeho hladinou.

V pařátech ptačího Pokémona, který s ním letěl k blížící se pláži.

Do obličeje mu cákaly kapičky slané vody.

Kdyby skutečně necítil solí prosycený vzduch, nejspíš by si pomyslel, že jde o divoký sen.

Jenže nešlo... Začal přemýšlet.

Kam ho ten Pokémon nese? Proč ho tam nese? A... kdo vlastně je on sám?

Myšlenky mu vířily v hlavě, ale nebyl schopen si vybavit vůbec nic.

Jako by mu někdo... zablokoval přístup ke všem vzpomínkám...

Už byli nad pláží. Bez jakéhokoliv varování ho ta věc pustila z pařátů a on dopadl obličejem do písku.

Prskal a pak si otřel obličej rukou. Otočil se za odlétajícím Pokémonem právě včas, aby poznal, že jde o velkého Pidgeota.

Ptačí Pokémon brzy zmizel na nekonečném modrém nebi a vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by tu kdy byl.

Posadil se na kámen v písku a zadíval se na nekonečnou mořskou hladinu.

Vlnky běhaly po hladině v pravidelných intervalech a několikrát nad vodu vyskočili divocí Mantinové.

Snažil se přijít na cokoliv, co se stalo víc než před deseti minutami, ale nebyl schopen si vzpomenout.

Zvedl se, oklepal si žluté kraťasy od písku a rozhlédl se.

Byl na poměrně velké písčité pláži, za ním byl palmový les.

Nikde žádná cesta, která by nasvědčovala přítomnosti člověka.

Zadoufal, že není na opuštěném ostrově plném divokých Pokémonů...

Bezmocně strčil ruce do kapes.

Najednou ucítil jakousi chladnou kulatou věc.

Pokéball.

Bohužel, prázdný Pokéball.

Když si míček prohlížel, zjistil, že na prsteníčku pravé ruky má navlečený stříbrný prsten s červeným kamenem, ve kterém je vyryt zvláštní symbol.

Třícípá hvězda v kruhu. Znak mu připadal povědomý, ale nevybavil si nic bližšího.

S povzdechem si strčil Pokéball zpět do kapsy a vydal se prozkoumat palmový háj.

Brzy narazil na jakousi stezku, očividně vyšlapanou nějakým větším tvorem.

Nejspíš Pokémonem.

‚Bezva,‘ pomyslel si. ‚Opuštěný ostrov plný Pokémonů. A já ani nevím, kdo jsem...‘

Ze rtů mu splynul další tichý povzdech.

Zhluboka se nadechl a vykročil po stezce do lesa z palem.