II.
Konečně se zase dostávám k psaní. V posledních pár dnech se toho tolik stalo! Nejenže jsem se dostal z toho malinkatého lesíka (bylo to vlastně jen pár stromů, úplně zanedbatelné místečko oproti velikému světu, který jsem objevil), ale zvykl jsem si na toulání se, objevování nových míst každý den. Je tu tak krásně... Všude kolem mě je něco. Pod nohama cítím hebkou trávu, kolem sebe mám stromy, kameny, je tu plno krásných květin... Občas potkám nějakého jiného pokémona, s některými se bavím a dělím o své nové poznatky; učím se, co je to vítr, jaké bobulky bych neměl jíst, nedávno mi jedna Illumise ukazovala vodu... Dozvídám se víc i o sobě. Kdosi mi řekl, že jsem Charmander, ohnivý typ pokémona. Nerozuměl jsem tomu, za prvé jsem ještě nikdy neviděl to, čemu říkají oheň, a zadruhé to vlastně ani není jisté. Charmander má totiž prý mít ten oheň na ocásku a já ho tam nemám. Nedokážu si to ani představit, protože se dost špatně vysvětluje a potom podle toho představuje, co to ten oheň je. Rozhodně ale nepotřebuju, aby se tam někdy objevil, protože by prý stejně hned utekl, kdybych se šel koupat. A já se koupu skoro pořád... Máme tu takové jezírko plné vody, kam chodíme každé ráno. Vždycky se tam sejde jiná parta pokémonů. Pokémonci drazí, jak mě ta voda baví! Je to moc příjemná věc, takhle hned po probuzení hupsnout do chladivého jezírka a pořádně se tam vyřádit. Nedávno jsem konečně zvládl trochu i plavat a od té doby mě to baví dvakrát tolik... Už se mi i stává, že si kolem poledne uvědomím, že jsem od rána nic nejedl a že mi pořádně kručí v bříšku a já ještě pořád ležím na mělčině se zavřenýma očima a užívám si vody... |
