Nová povídka Steve v pokésvětě

Maminku vždy poslechnu

Tak a je to tady, konečně jsme došli do Viridian city. Zašli jsme do obchodu, kde jsem chtěl nakoupit pokébally. Bugyna se pochlubila, že jí rodiče nedali žádné peníze na cestu a že není oficiální trenérkou. Domluvil jsem se s ní, že navštíví profesora Cozma a nechá se zanést do registru trenérů. Dex stejně nechtěla. Toužila jednou po jejím vlastním stadionu. Schůzku s profesorem Cozmem měla domluvenou na dvanáct hodin. Společně jsme poobědvali a Bugyna se vydala do jeho laboratoře. A já jsem jenom tak bloumal po městě.

"Hej, pojď sem," volal na mě z dálky nějaký kluk, co dřímal v ruce lipo.

"Dáš zápas?" Dýchl na mě a já myslel, že vyklopím svůj oběd. Nabídku na zápas jsem přijal, co bych to byl za trenéra kdyby ne.

"Dobře, já si volím Slowpoka."

"Slowpoke - vodní pokémon. Vyvíjí se pouze v kombinaci ze Shelderem."

"Běž, Nidorane.Náraz."

Než se stihl Slowpoke vzpamatovat Nidoran do něj narazil plnou silou.

"A teď ďobnutí Nidorane."

Slowpoke mimo hru, ale ten kluk měl ještě nějakého pokémona.

"Volím si Psyducka. Amnesii."

"Panebože to je..No radši nic. Dloubnutí."

"Vodní stíkačku."

Psyduck si jenom zašplíchal vodou okolo.

"Doraž ho Dloubnutí."

Dal jsem se s klukem do hovoru a on vykládal, že má navigátor a může mi uložit lokaci trenéra, na kterého mám číslo. Uložil mi tuhle funkci a dal mi svoje číslo a 100 pokédollarů. Jediný problém byl, že si lidé měli napsat jeho jméno do adresáře jak chtěli. Pr mu to maminka zatrhla.Dalo mi to hroznou práci, ale nakonec podle jeho oblíbeného jídla jsem mu dal jméno Lipoš.

"Hej dáš zápas?" Překvaeně jsem hleděl na mladíka stojícího naproti mně. Oni o mě mají nějak zájem napadlo mě. Výzvu jsem samozřejmě neodmítl, ale už jsem se nemohl dočkat až se vrátí Bugyna A vudeme zápasit zase dva na dva.

"Belsprout jdi."

"Belsprout- rostliný pokémon. Je vidět v lesích jak se skovává v keřích."

"Nidorane jdi. Dloubnutí."

Uhla a Nidoran se minul.

"Bellsprout Jed."

"Uskoč. Dloubnutí."

Tentokrát to byla trefa na plné čáře.

"Paráda. Nárazový útok."

Bellsprout skočila a já se mohl radovat s další výhra. Tentokrá odměna byl něco co jsem teda rozhodně nečekal. Dostal jsem peníze a toho Bellsprouta co jsem ho porazil. Prý se rozmyslel a bude hrá pouze psichické pokémony. Předal mi pokéball a jak blesk mi zmyzel z dohledu. Já už ale měl plán co s Bellsproutem udělám.

"Ahoj." pozdravila mě Bugyna a yprávěla mě co se dělo u profesora Cozma. Já ji předal dárek a ta z něj byla tak šťastná. Že do našeho společného fondu dala i ty peníze, které vyhrála cestou k Profesorovi.

"A ještě něco ti ukážu. Pokéballe leť."

"Beedrill - nejvyšší evoluce Weedla. Vyskytuje se pouze v hejnech."

Pogratulaval jsem Bugyně, která skočila pro Viridianský spravodaj. Dala se nahlas do čtení a jedna zpráva mě zarazila.

"Náš trenér stadionu dostal strach a emigroval pryč z města kvůli strachu z prehystorických pokémonů."

"No hezký a já mám po odznaku."

"Nezoufej, zítra vyrazíme do Pewter city. Tam žádní duši nebudou, ale teď už abychom si šli pronajmout pokoj do třediska."

A jak řekla tak se taky stalo. pranajali jsme si pokej a vypustili svoje pokémony, které jsme si před tím nechali uzdravit. Ulehly jsme na kutě a spaly až do nového dne. zdálo se nám, o věcech co jsme do teď prožili. A já přemýšlel do jedenácti co asi dělá