Polap je všechny [pokémon ranger]

There's No Place Like Fiore

Slunce se pomalu, ale jistě sklánělo a v dálce už byla vidět pevnina. Pokud by Aron mohl soudit, viděl, jak se pevnina směrem od moře zdvihá, až na konci přechází ve vysoké hory. Po půlhodině už byl schopen rozeznat, že nížinná část Fiore je zalesněná, ale viděl i velká města a pláže. Opět pocítil ono neznámé kousnutí v břiše, které jasně naznačovalo, že tohle dobrodružství bude vážně síla...

Loď se zahoukáním zakotvila v přístavu Podzimního města. Aron už nedočkavě čekal, až námořníci spustí schůdky na kamenné molo, aby mohl sestoupit a najít Heatha.

Mladík po dni plavby opět stál na pevné zemi a nevědomky na okamžik zavřel oči. Vybral jsem si, pomyslel si a vykročil vpřed. Vystoupal po kamenných schůdcích, přeskočil hromádku mořských řas, minul několik lidí a zastavil se na větším prostranství, kde postávalo několik lidí a očividně čekalo na své známé, kteří také přijeli z Kanto. Ale nebyl mezi nimi nikdo, kdo by vypadal jako pokémonní ranger.

Než se Aron po lidech stačil rozhlédnout lépe, upoutalo jeho pozornost něco jiného. Spící Snorlax. V přístavu. Vypadal úplně stejně jako všichni ostatní Snorlaxové, prostě chrápal a vedle sebe měl povalenou popelnici s vyházenými odpadky. O kus dál se povalovalo několik dřevěných krabic. Aron usoudil, že pokémon očividně hledal potravu; bylo mu ale divné, že se nikdo nenamáhá pokémona odehnat – zvláště poté co před několika hodinami viděl, co dokáže ranger.

Náhle se jedna z pohozených krabic začala vrtět. Aron sebou polekaně škubnul, ale pak zvědavě přistoupil blíž a do krabice opatrně šťouchnul špičkou boty. Krabice zapištěla. Chlapec se rozhodnul a krabici zdvihnul do výše. Byl pod ní uvězněný malý elektrický králíček, Minun. Vesele zajiskřil a pak odběhl. Aron se usmál a hodil krabici zpátky na zem.

Heath čekal o kus severněji. Aron ho hned poznal podle červené bundy a zlatého odznaku na rameni. Tenhle odznak na sobě ovšem neměl číslo, ale stříbrné písmeno L. Heath sám měl zelené husté vlasy, které mu spadaly až na ramena. Vypadal tak na dvacet let a byl vysoký a štíhlý. Prostě klaďas, pomyslel si Aron a ušklíbnul se. Nahlas ovšem nic neřekl, jen k veliteli rangerů přistoupil a podal mu ruku.

„Vítej ve Fiore,“ pronesl hlubokým hlasem Heath a usmál se. „Aron, mám pravdu? Profesor Oak už mě informoval... Takže, máme toho dnes před sebou hodně, Arone.“ „Než začneme,“ skočil mu do řeči mladík, „mohl bych se na něco zeptat?“ „Do toho,“ vybídl ho ranger. Aronovi však neušlo, jak mu zacukalo pravé obočí a najednou se ho zmocnila myšlenka, zda Heath náhodou není příbuzný s profesorem Oakem... Ale to se mu opravdu jen zdálo, Heath byl ochotný. „Všiml jsem si, že v přístavu leží Snorlax, očividně si hledal potravu... byl okolo něj strašný nepořádek. Proč ho nějaký z rangerů nedonutí, aby odešel?“ vyhrknul Aron. Heath se usmál. „Rangeři sice používají pokémony, ale taky je chrání. Tady ve Fiore necháváme pokémony dělat si co je napadne – a o tomhle Snorlaxovi to mimochodem platí dvakrát – takže kdyby je někdo chtěl násilím k něčemu nutit, zastavili bychom ho. Ano, rangeři pokémony používají při svých misích, ale musíš si uvědomit, že pokémoni s pomocí vždycky souhlasí. Pokud by nesouhlasili, nedali by se polapit.“

„Ale teď už k tomu, co tě jako rangera – nováčka čeká. Úplně první věc, kterou bychom teď měli udělat, je-„ Heathovu řeč přehlušilo hlasité zapištění a pak štěkot. Zelenovlasý ranger se zvedl a otočil se tam, odkud zvuky přicházely. Aron se tím směrem podíval taky a uviděl, jak poměrně nedaleko spolu zápasí dva pokémoni. Minun, kterého předtím zachránil, a očividně divoký Houndoom.

„Výborně,“ zatvářil se potěšeně Heath. „Pojď, nejlepší bude, když ti to předvedu přímo.“ Zvedli se a přistoupili blíž k oběma pokémonům, kteří se teď nechali na pokoji a věnovali pozornost Heathovi. Ten si od opasku odepnul stejný přístroj, jaký měla ta dívka na lodi a vytáhl z něj anténu. „Tahle věcička se jmenuje lapač. Nejdřív na jeho displeji musíš zjistit, zda je pokémon v pořádku,“ vysvětloval ranger a ukázal Aronovi obrazovku přístroje. Byl na ní obrázek Houndooma a pod ním blikalo zelené světélko. „Tenhle Houndoom očividně je, takže ho zkusíme polapit. Lapání probíhá pomocí speciálních kotoučů – je jich sedmnáct typů, stejně jako pokémonů. Určitě jsi slyšel o tom, že pokémoni mají slabosti a odolnosti. Kupříkladu Houndoom je temný, ale také ohnivý typ – a já tedy použiji vodní kotouč, abych ho oslabil a polapil snáze,“ řekl Heath a mávnul lapačem směrem k vrčícímu pokémonovi.

Z přístroje vylétl modrý kotouč a začal se točit kolem Houndooma. Za sebou zanechával velké bubliny, které po pár sekundách praskaly. „A teď přichází ta hlavní část,“ řekl Heath a začal kroužit paží. Ve stejném rytmu se kolem pokémona začal pohyboval i modrý kotouč. „Kotouč reaguje na pohyby antény. Účelem je jím pokémona obkroužit tolikrát, aby se stopa kotouče dotkla pokémonova těla. Jakmile se tak stane, pokémon je zklidněný a čeká na tvůj příkaz. Slabé pokémony stačí obkroužit třeba pětkrát, na ty opravdu silné budeš potřebovat třeba padesát kruhů. Dvanáct, třináct,“ odpočítával ranger a neustále kroužil paží. Konečně se bílá stopa kotouče dotkla Houndoomovy nohy. Houndoom se zklidnil, sednul na zadní a zadíval se na rangera.

„Ta rangerka na lodi sebou měla Skitty, která jí pomáhala. Jakto že ty pokémona nemáš?“ zamyslel se Aron. „Omyl, já mám pokémona,“ usmál se Heath a zapískal. Z oblohy se přímo před ně snesl veliký Fearow. „Ale – profesor Oak říkal –„ zakoktal zmateně Aron. „Já vím, profesor Oak všem rangerům doporučuje malé pokémony. Jenže tenhle Fearow je mi užitečný při cestování... třeba při létání mezi městy nebo tak. Umí létat hodně rychle,“ řekl ranger. „Někteří rangeři svého pokémona používají při svých misích i jinak – ti začínající používají své pokémony pro komunikaci s těmi divokými, jde to tak lépe. Nebo je používají i přímo při lapání, představ si, že bych třeba při lapání na Houndooma vyslal Marilla, aby ho vodou oslaboval. A takhle to funguje i když chceš lapat silnější pokémony – polapíš slabšího, kterého pak využiješ při lapání silného. Ale to všechno poznáš, až to zažiješ,“ řekl. „Houndooma už potřebovat nebudeme, takže ho necháme jít,“ dodal a mávl lapačem. Houndoom se postavil na všechny čtyři, zaštěkal, a odběhl.

„Jsi na řadě, Arone,“ pronesl Heath jen o pár vteřin později a hodil mladíkovi lapač. „Tenhle je pro tebe. Zatím můžeš používat jen normální kotouče, další jejich typy ti budou přidělovány postupně. Ale to se všechno dozvíš včas. Teď si zkus polapit toho Minuna.“

Aron se nadechl, otevřel přístroj ve tvaru véčkového telefonu a namířil jeho dlouhou anténu na elektrického pokémona. NA displeji se objevil obrázek Minuna, jeho krátký popis a také zelená ikonka. Tedy je v pořádku a můžu ho zkusit lapit, pomyslel si chlapec a stiskl tlačítko. Z lapače vylétl bílý kotouček a začal se pomalu točit okolo Minuna. Aron se napřímil, natáhl vpřed pravou paži i s přístrojem a začal kroužit. Jeden, dva, tři... viděl, jak se bílá stopa za kotoučkem zmenšuje a přibližuje se k Minunovi blíž a blíž... čtyři, pět. Bílý okruh se spojil s pokémonovým tělíčkem. Pokémon zůstal stát na místě a díval se na Arona.

„Zkus mu něco přikázat,“ usmál se Heath. Mladík kývl hlavou a řekl: „Minune, přines mi nějakou větvičku.“ Pokémon odběhl a do půl minuty byl zpět, s větvičkou v tlamičce. Aron si ji od něj vzal a mávnul lapačem. Minun byl opět volný a kamsi odběhl.

„Takže, lapat pokémony bys uměl, to je jedna z hlavních věcí,“ pronesl ranger. „Teď se přesuneme na centrálu Okružního města, kde velím. Tam tě zaregistrujeme, ubytujeme, a vyrazíš na zkušební misi.“ „A jak se tam dostaneme?“ chtěl se zeptat Aron, ale když viděl, jak Heath přechází k Fearowovi, který létal asi dva metry nad zemí, došlo mu to. „Tak poběž,“ zakřičel na něj Heath a vyskočil ptačímu pokémonovi na nohy, kterých se pevně chytil. Zelené vlasy mu vlály ve větru. Aron se usmál a chytil se druhé silné nohy ptačího pokémona.

Fearow mocně máchnul křídly a vznesl se. Aron to nečekal a tak se pustil. Naštěstí ucítil, jak ho za límec popadla Heathova silná paže a vysadila ho zpátky. „Díky,“ zakřičel, aby přehlušil kvílející vítr. „Hlavně se pevně drž,“ dodal teď už poměrně zbytečně Heath a usmál se. Ani jeden z mladíků si nevšiml černého pasažéra, který se teď zuby nehty držel Aronovy nohavice.