Ta pravá cesta

Normal story…nudaa XD

Kapitola třetí

Episode 3: Normal story…nudaa XD

Druhý den ráno jsem se probudil v posteli, pod modrou peřinou. Oblečení vedle postele bych se nedivil, to vždycky byl můj zvyk-ale divil bych se tomu, co, nebo lépe kdo, ležel na posteli se mnou.

„Co?“ lekl jsem se, ale potichu. Po chvíli se ta osoba, kterou jsme si všichni už určitě domysleli, se také vzbudila.

„Bože,“ vykřikla May „kde to jsem?“

„Že by v posteli? ^^;“ odpověděl jsem a ona na oplátku po mně hodila polštář. Chytl jsem ho a vrátil ji ho pod hlavu. Podíval jsem se jí do očí. No, takhle bychom mohli strávit celou kapitolu. Jenže o to nám nejde, že XD. Tak se tedy přesuňme k snídani. Zrovna přisedám ke stolu vedle Vuka, naproti mně jsou Lapy a Sui „Dobré ráno,“ pozdravil jsem. Vuk se podíval na hodinky.

„Je dopoledne,“ řekl „a k tomu vedle tebe někdo sedí,“ udělal jsem na Vuka známé vrčivé oči „Mlčím!“

„Pokud bych mohla něco říct,“ vložila se do toho May „proč má tady někdo něco proti našemu vztahu? Není to nic výjimečného, tak proč?“ Sui vyprskla. Otočil jsem se na ni a všichni jsme si představili, jak na ni chrlím oheň. Ukázala se má dračí stránka ^^;.

„Jediný, co chci, je,“ řekl jsem opět já „aby tohle mohlo fungovat, takže ahoj všem, kteří s tím nesouhlasí!“ A pokračoval jsem v jídle. Najednou přišel nějaký muž a oslovil May:

„Mohla by jste si sednout ke stolu, u kterého sedí dívky?“

„A proč?“ zeptal jsem se „Není to jedna z těch drben, co tam sedí!“ Pak ten muž odešel. May se na mně usmála. Pak se během snídaně nic nestalo. Tak jsme si šli sbalit všechny věci a cestovat dál. Zrovna jsem si dával spacák do batohu. Zastavil jsem se uprostřed práce.

„Co se děje?“ zeptala se Sui.

„Ale,“ odpovídal jsem „když jsem šel s May na rande, slyšel jsem někoho zpívat: ‚Je to tak snadné se zamilovat!‘. Šeptl jsem tím směrem, že není, a teď…zjišťuju že je.“ Oba jsme se usmáli a balili dál. Během chvilky jsme stáli před cestou z Oldale. Route 202.

„Bylo to pár krásných let, v tomhle městě,“ povzdechl jsem.

„Vždyť jsme tam byli jenom něco okolo pár dnů, nebo ne?“ připomínala Sui.

„Bože, tady mi každej něco kazí!“ zazněl z mých úst výkřik „Teď jsi mi ty zkazila můj Eevolutionismus. Ale tentokrát to omluvím.“ Pak jsme se vydali na cestu dál. Kolem cesty protékala známá řeka z Pokéher. Po zhruba 200 metrech cesty se schovala někam do lesů. Napadlo mně, že by bylo zajímavé tyto lesy prozkoumat, ale ještě jsem si pamatoval na znám Berry záhon mezi Oldale a Petalburg.

*h

Po přibližně hodině cesty jsme si dali menší oběd.

„A jak se to vlastně mohlo stát?“ říkal jsem si, když jsem umýval v malém jezírku Poké-vejce. Najednou po něm chňapla nějaká zelená packa a po chvíli jsem si všiml, že to byl Treecko „Eevee, Scratch!“ zavelel jsem a než si toho kdokoliv stačil všimnout, Treecko běhal sem a tam a tomu brečel „Pokéball, go!“. Pokéball se zatřásl jednou…dvakrát…třikrát…a přestal! Chmatl jsem po něm a strčil do batohu. Nic jsem přitom neřekl. Po celou dobu jsem si nevšiml jedné věci. Eevee pšikala. Okamžitě jsem k němu přiběhl.

„Žizko!“ vykřikla Sui „Vždyť ona má Pokérus!“ Ano, měla právě tuto Pokémoní nemoc. Ale když to Sui vyslovila, Eevee se postavila na nohy. Skočila mi znovu na rameno celkem bez potíží jsme mohli pokračovat v cestě.

Mezitím někde ve vzduchu…

„Mňau?“ zeptala se nervózně Jessie „Proč jsme s sebou vzali tolik těch zátek?“

„Když je pak na tu skupinku vysypeme, budou zmatení,“ odpovídal se zlomyslným úsměvem Pokémon „a já jim ukradnu Pokémony!“

„Ty?!“ zeptal se podrážděně James „Ty, mluvící kocour, co nám zkazil všechny plány?!“

„Hej, to já ne, to Jessie!“ ohradil se proti němu Mňau.

„Já!!“ naštvala se „Zase já! To vy dva!“

„Woo-Buffet!!“ vykřikl Pokémon když vylezl z Jessiiného Pokéballu.

„Mime-mi!“ křikl na něj Jamesův Mime Jr. Pak se ale už ozývalo jen křičení, protože padali dolů a všechny zátky vylétli ven.

„MOJE ZÁTKY!“ vykřikl ještě při pádu James a začal brečet.

A zase na nohách…

Po chvíli chůze jsme se konečně dostali k záhonu Berry. Rozzářili se mi oči.

„Berry!“ vykřikl jsem zároveň s May. Běželi jsme k nim, jednu jsme utrhli a přetahovali se o ni „Pusť!“. Mezitím všechny otrhala Lapy a na nás nezbylo nic. Když jsme si toho všimli, okamžitě jsme tu Oran Berry na zem a naštvali se na Lapy.

„Proč jsi si je všechny vzala?!“ zakřičel jsem jako první. To by bylo na dlouho, tahle hádka. Takže jsme pokračovali v cestě. Nedělo se nic zajímavého. Vážně ^^;. No vláástně ano, Treecko docílil desátého levelu XD. Eevee taky, jen za pomocí Pokérusu, dokonce šestnáctého. Ne že bych Treecko nějak zahazoval. Ale on prostě Pokérus NEMĚL! Toť důležitý detail XD. V podstatě jsme během chvilky (no jo, je to přece jen takových 5 km, ale to není moje chyba, že mám dlouhý nohy XD) dorazili do Petalburg. A zkuste hádat, co jsem udělal. Ano, přiložil mobil k uchu a zmáčkl „přijmout“.

„Ahoj Nio,“ pozdravil jsem s úsměvem, ale pomalu. Pomalu, ano, pomalu.

„Čauky,“ odpověděla Niobe XD. Tak dobře, Nia „Hele, jak tě znám, vymyslíš teď něco ve smyslu…“ Nestačila dopovědět. Skočil jsem ji do řeči:

„…Proč jsou někteří zpěváci tak sprostí? Nelíbí se mi to, je to strašný, možná by to šlo nějak ovlivnit, ale co třeba Madona, k té to patří, co aby to lidem došlo?!“

„Eevolutionismus?“ zasmála se Nia.

„Výborně,“ přikývl jsem „konečně mi to někdo řekl!“ May po mně vrhla vrčící oči a já ji to oplatil mocným chrlením plamene „No nic. Proč voláš?“

„Víš,“ odpovídala. Měl jsem takový divný pocit, jako před pěti lety, když se mi zdáli ty sny o ni „jsme v Hoennu. Začali jsme v Lilycove city. Mám Treecka. Těší?“

„Jak to říct…těší ^^;. Taky mám jednoho Treecka,“ odpověděl jsem „tak já budu muset končit. Mějte se tam.“ Rozloučil jsem se a típl to. Pak jsme zašli do PokéCentra.

„Ten Eevee,“ začala sestra Joy, pak se na Eevee ještě jednou podívala a pokračovala „má Pokérus.“

„To už vím,“ usmál jsem se na ní „a taky není to ten, ale ta. Zapamatujte si to.“ Sestra Joy přikývla. Už jsme chtěli odejít, když si na něco asi vzpomněla:

„Ještě, nevíte něco o tom, jak tady jsou čím dál častější krádeže Pokémonů?“ Když jsme zavrtěli hlavou, mohli jme jít.

„Krádeže?!“ vykřikl jsem před PokéCentrem „A Pokémonní?! Kdo, nebo co, si může dovolit takovouhle věc?!“ To se dozvíme v příštím díle. A zkuste hádat: Bude to Pokémon, nebo člověk? Či dokonce něco z jiné dimenze? Ale to by to pak bylo něco, a ne někdo. Tak či tak se to dozvíme příště.