Ta pravá cesta

Episode 4: Nia Wolf - She isnt in Lilycove

Okamžitě jsme se vydali na menší průzkum města. Nebylo co dělat. Ale najednou jsem zahlédl záblesk zelného světla na obloze. Nebylo mi ani tak jasné, jestli je to pravda, ale vypadalo to jako Rayquazza. Jak jsem se tam tak díval, někdo mi vzal z ramene Eevee. Během vteřiny jsem si toho všiml.

„Hej!“ zakřičel jsem na zloděje, který se už ale vznášel ve vzduchu. Vlastně to byla známá trojka Pokémonních zlodějů „Vraťte mi mou Eevee!“

„A proč bychom měli?“ zasmál se James.

„Tak a dost!“ rozzuřil jsem se „Treecko, do boje! Scratch!“ Zelená žabička vyletěla z Pokéballu přesně na horkovzdušný balón a rozškrábla ho. Teda, ta zelená žabička byl on ^^;. Členi týmu Rocket padali na zem, jako Pokébally všech trenérů, kteří byli předtím – zřejmě – okradeni o své Pokémony. Když se nad tím tak zamyslím, vůbec Team Rocket do povídky nepotřebujeme. A taky je to pravda. A ještě jedno a taky. A taky Team Rocket už ani mít nebudeme, což pro nás znamená co? Výhodu. Takže, opět něco dobře dopadlo, a tohle mne nudí. Nudil jsem se MOC.

„Jeane?“ zeptala se Lapy „co budeš dělat teď?“

„Toť otázka,“ odpověděl jsem „asi se budu jen tak poflakovat.“

„Tak jo,“ ozvala se najednou May „projdi se. Já mezitím půjdu se seznámit s těmihle třemi lidmi, co jsou pro mne jak ze země Oz.“

„Ahoj,“ pozdravil jsem ji „teda, já myslel, ahoj.“ A políbil jsem ji.

„Ahoj, odpověděla a polibek oplatila. Pak jsme se každá část skupiny rozešla jiným směrem. Já na vstříc nádherné procházce, oni k PokéCentru. Na náměstí jsem narazil do někoho vysokého. Byla to žena.

„Promiňte,“ omluvil jsem se, ale jak jsem se rozkoukal, všiml jsem si, že jsem mohl říct ‚Promiň‘.

„To nic,“ zasmála se Nia „a můžeš mi tykat.“

„Pikap, kapišto, kápi, pakuj se!“ zakoktal jsem se „máš štěstí, že jsem neřekl ‚kapituluju‘. Tak ahoj. Proč jsi tady?“ zdálo se mi to divné, protože ještě dnes mi říkala, že je v Lilycove.

„No, popravdě řečeno,“ odpovídala.

„Ano, takže pravda? To je naprosto normální!“ napodobil jsem psychiatra v jedné scénce z pořadu Možná přijde i kouzelník, čemuž se Nia rozesmála.

„…od samého začátku cestujeme od Littleroot,“ a odmlčela se „…měla jsem své důvody ti lhát. Nerada bych to tady a teď řešila.“

„Chápu,“ přijal jsem „tak se půjdeme projít.“ Šli jsme tedy směrem k parku.

„hala jsem ti, za prvé jsem tě chtěla překvapit,“ vysvětlovala Nia „a pak, chtěla jsem tě častěji vidět. Ale…to zahoď za hlavu. A co ty? Existuje Haruka?“ Tentokrát jsem se odmlčel já.

„Existuje. Ale říkají ji May. To víš, a jenom kvůli tomu, že Spojené Státy Americké mají více obyvatel,“ Nia hned pochopila, o co mezi mnou a May běží „Pamatuješ, jak se mi před pěti lety zdáli sny o tobě? Vrací se to…“ Nia se prudce zastavila.

„Tenkrát jsme to vyřešili celkem jednoduše,“ pak se ji pokřivil úsměv „ale teď už ti je patnáct. A mně jednadvacet. Myslíš, že to vyřešíme stejně jednoduše?“ Podíval jsem se ji do očí.

„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou. Najednou začalo pršet. Pak jsem se zase rozešel směrem k PokéCentru. Nechal jsem déšť, aby mne bičoval do obličeje. Pak jsem si všiml, že mne Nia pozoruje.

„Co tohle všechno znamená?!“ zeptala se a rozhodila ruce.

„Něco na smysl…“ udeřil jsem do pěsti a jen jsem otevíral ústa, ale Nia to určitě slyšela ‚There’s a new man in town!‘ „…ale jen okrajově. Teďka chodím s May. Existují Pokémoni, ale halucinace pokračují.“ [Neodvysíláno, cenzurováno]. Zavrtěl jsem hlavou a bylo to pryč. Až teď jsem si všiml Niiny skořicové vůně-

„Já, bojím se,“ otřásla se Nia „O tebe. Může se stát, že dostaneš nádor. Nechci, aby se ti něco stalo, což je ale dost možné, dnešní svět je špína.“ Přistoupil jsem blíže k ni. Vůně ještě zesílila.

„Nio, chtěl bych to vyřešit co nejdřív,“ řekl jsem „už by jsme se měli rozloučit. Co říkáš?“ Přikývl jsem a jemně jsem se dotkl jejich rtů. Pak jsem odešel k PokéCentru. Prošel jsem s Eevee kolem sestry Joy beze slova, zamířil na pokoj a vešel.

„Ahoj,“ pozdravil mne Vuk, zatímco Sui seznamovala Poochyenu s Donem Fanfánem „otři si rty.“ Poslechl jsem ho.

„Čauky,“ pozdravil jsem všechny „Kde je May?“

„Jo, to já nevím,“ odpověděla Lapy „Jaká byla procházka?“ a pohodila očima po mých rtech.

„Mno,“ řekl jsem „zkuste hádat, co se mi stalo. Na náměstí vrazím do někoho vysokého, byla to Nia…ehm…Jen co začnu chodit s May, stane se tohle. A navíc, jen lehký polibek znamená něco víc,“ oddechl jsem si „Nia se o mně bojí, protože můžu dostat nádor. A kvůli mně se navoněla skořicí. Je toho na mne moc…“ Všichni tři jen přikývli. Najednou někdo vtrhl na pokoj a zabouchl za sebou. Byla to May.