|
Ta pravá cesta |
|
Episode 5: Tell her „Co se stalo?“ optal jsem se May. Přešla ke mně přešla celý pokoj a sedla si mi na klín. „Voníš po skořici…“ řekla místo odpovědi. Když na chvíli zavřela oči, podíval jsem se zmateně po ostatních a rychle vrátil normální výraz. Vášnivě mě políbila…měl jsem nepříjemný pocit, že May ví o tom, že jsem dal pusu Nii. Když to vytáhne, utěšoval jsem se můžu to zakrýt tím, že je Nia moje sestra. Což není pravda. „A kde jsi vlastně byla?“ přinesl jsem další otázku. May se mi zadívala do očí a pomalu usla. Hned vedle mne bylo na posteli několik citrónů „Tak, co budem dělat teď?“ „Co třeba ji položit na vaši postel?“ navrhla Lapy. „Ehm, asi jsem špatně rozuměl…naši? Kdo říkal, že se potřebuju vyspat May každou noc?! Děkuji!!“ odešel jsem a zabouchl za sebou dveře. Sešel jsem dolů a zašel za Joy. „Dobrý den,“ opřel jsem se o pult „nevíte, jestli tu náhodou není někdo pod jmény Nia Silver Wolf, Kirta Xena, Diaraikia Black, Anne Fire a…dál nikdo?“ Joy se nahnula dost dopředu „Ne, neláká mne váš dekolt. Jen chci najít tyhle lidi…“ „Máme tu všechny, ale pod jinými jmény…Black_Diaraikia, a takhle…“ už natahovala ruku „mohou to být tyto?“ „Ano, to budou ony,“ usmál jsem se, ale to ona už mně chytla za hlavu „ne, možná vám to funguje na jiné muže, ale mne s tím nepřekonáte…víte, láska není jen o souloži, nebo vzrušení, aby jste chápala…“ a odešel jsem. Instinkt mne dovedl přesně tam, kde bydlely holky. Zaklepal jsem na dveře. Kirta (pardon, Sobat) prudce otevřela dveře: „No dost že deš!“ a vtáhla mne dovnitř. „Vždyť jsme se na ničem nedomlouvali!“ pak jsem se rozhlédl po místnosti. První, co jsem uviděl, byl chakram, ale skutečný „to je ten chakram, co jsem ti vyrobil? Zreálněl ^^;“ pak jsem se rozhlížel dál…byla tam FireAnne, moje drahocenná adoptivní matka a Nia. Celkem radostná na to, co se stalo, protože jsem si to vyčítal. Asi mi selhali instinkty. Všechny čtyři měly blok a propisku. Taky jsem od nich dostal. „Zahajuji schůzi Evil clubu“ ozvala se Blackie „kdo má nějaké návrhy?“ „Zakázat Jearynenovi milovat Niu,“ odpověděla Atheyia „nijak finančně to neprospívá našemu klubu, ostatně to trvá už pět let, nechci ani narážet na to, co se stalo dneska při tom dešti…tak se mi zdá, že hned, co Jearynen Niu přestal oslintávat zase vyšlo slunce…“ „Blbost,“ namítl jsem „kdo říkal to, že to bylo chtěné námi oběma? To nemůžeš, protože já a Nia jsme jen lidé! Nic s tím neuděláš! Ostatně nezapomínej, že je to vlčice, která dokáže kousat! Mimochodem, Nio, díky, že jsi mne ani nedrápla…a ani jsme se pořádně nelíbali, jen jsem ji dal obyčejnou pusu! Žádám o vyškrtnutí!“ Při slovech o kousání se Diaraikia mírně zasmála. „Mám právo na to,“ odsekla Atheyia „abych chtěla tento zákaz uskutečnit!“ „Víte co?“ zastavila hádku Ó nejzlejší „Návrh se zamítá. Atheyio, nemůžeš nikomu zakazovat někoho milovat! Ostatně je to můj adoptivní syn, tak se k němu takhle nechovej!“ Xena se naštvala a odešla. Když se zvedla ze židle, ještě po nás vrhla nenávistný pohled a významně odkráčela. Vytáhl jsem rychle svůj chakram a byl připraven kdykoli ho použít „Není to nutné,“ poznamenala ještě Diaraikia a pak se vlastně nic nedělo. Jen jsme si kamarádsky popovídali a já šel na pokoj. V polovině cesty vypadla elektřina. Eevee se lekla, přičemž já se podivně zadíval na zhaslé žárovky. Po pár vteřinách jsem se rozešel dál. Asi dvacet metrů přede mnou byl náš pokoj a zrovna tam někde se otevřeli dveře. Jelikož tam také byla vypojená elektřina, nevěděl jsem, kdo to je. Blížil se ke mně a najednou mne něco udeřilo zezadu do hlavy…Ráno jsem se probudil na posteli, vedle mne ležela May a starostlivě si mne prohlížela. „Kdo ti to udělal?“ zeptala se. „Nevím,“ když jsem to řekl, zabolel mne týl hlavy. Přihugl jsem si May blíže k sobě. Na pokoj právě vstoupily Sui a Lapy. Hned se otočili a chtěli jít jinam, ale já je zarazil „není to tak, jak si myslíte…před chvilkou jsem se probudil s obrovskou bolestí hlavy.“ „Víš, synu,“ řekla Sui „dole na tebe kdosi čeká…nemůžu si teď přesně vzpomenout, kdo to je…Slovenka. Taky bych se ti ale chtěla omluvit, že jsem na tebe před pěti lety neměla tolik času, ani v těch pěti letech…“ „Ne, je to dobrý, já půjdu dolů a budu se zbavovat názoru!“ řekl jsem to, protože mi výrazně připomněla věc před pěti lety, která se stala na ICQ. Odkráčel jsem z pokoje a šel do haly. Když jsem sešel po schodech, viděl jsem Satoshiho, jak něco někomu šeptá do ucha „Hi, Jearyneno!“ vykřikla a začervenala se. „Splnil se ti sen,“ usmál jsem se, ovšem když jsem si vzpomněl na dobu před pěti lety, výraz ve tváři se vytratil. Mně se ten sen nesplní, říkal jsem si i Rukario říkal, že je nemožné mít dvě samičky najednou! „Nebuď smutný,“ podporovala mne Marichu „i když jsi pesimista!“ „Mně to nevyjde, Marichu,“ namítal jsem „jsem jen člověk…“ a bez výrazu jsem odešel na pokoj. Haruka tam ještě byla. Sui a ta moje skvělá sestra, Lapy, už odešly „Haruko?“ „Ano?“ odpověděla. „Asi nevíš, kdo to byl, co mne včera večer praštil do hlavy?“ „Ne,“ pomalu vstala „jak se jinak máš?“ Samozřejmě jsem se jako vždy měl špatně, ale zakryl jsem to tím, že přemýšlím. „Ujde to,“ už jsem se s ní objímal, ale to by nebyly moje halucinace, aby zase něco neprovedly. Tak jsem místo Haruky na chvíli viděl Niu. Vášnivě mne políbila (už ne Nia, ale Haruka XD) a pak mne rychle hodila na postel. Jako kdybych slyšel: ‚Does he love me? I wanna know! How can I tell if he loves me so?‘ „Má tohle účel?“ zeptal jsem se zvědavě. „Popravdě řečeno, má“ odpověděla „někdo tě bouchl do hlavy, musíš ležet,“ muzika se najednou zastavila „život je sice krátký, ale…“ „Víš, jak je ta písnička Tell him?“ řekl jsem, když jsem už naprosto klidně ležel. „Vím,“ odpověděla Haruka „je to tvoje osobní píseň?“ zeptala se s pobavením. Zhluboka jsem se jí podíval do očí. „Ano, to je,“ přikývnul jsem na to „před pěti lety jsem si ji skoro pořád zpíval…mám pocit, že bych si ji měl zazpívat i teď. Slyšel jsem, že v jednom klubu v tomhle městě bude za hodinu Vonda Shepard a hlava už mne tolik nebolí, mohli bychom tam zajít, co říkáš?“ Haruce se rozjasnila tvář a několikrát se nadechla do prázdna. „To je skvělej nápad! Jak ses to dozvěděl?!“ „Na nástěnce dole v místnosti to je napsaný. Černý na bílým, klidně se můžeš jít podívat.“ Mrknul jsem, ale když jsem otevřel oči, viděl jsem jen řasy očí a oči samotné. Taky kus nosu, ale prostě jsem otevřel pusu a…tohle se v podstatě těžko popisuje, když mne tolik neznáte, jsem přece jen prý ten více citlivý typ… „Ty dokážeš překvapit,“ šeptla Haruka, když nechala odlepit svoje rty od těch mých. Z Pokéballu najednou vyskočil Treecko a na posteli se objevila společně s ním Eevee. „No joo,“ hugl jsem oba dva Pokémony „vy moji tvorečkové, vy nesnesete, že mám někoho raději, než vás, že?“ oba dva přikývli. Otočil jsem se zase pohledem na Haruku. Všiml jsem si, že má posmutnělý výraz v obličeji „Co se stalo?“ Rozbrečela se. „Prosím, tady a teď ne,“ odpovídala „za tři čtvrtě hodiny jdeme na Vondu Shepard. Nechtěla bych, aby sis nějak zkazil tenhle zážitek.“ Podal jsem ji kapesník. Utřela si oči, vysmrkala se a šla se nalíčit a obléct pro tuto příležitost. Já jsem byl v pohodě, moje oblečení je téměř universální.
„Můžeme vyrazit?“ zeptala se Haruka oblečená do celého černého oblečení. „Můžeme,“ řekl jsem s úsměvem „moc ti to sluší,“ políbil jsem ji na tvář a šli jsme. Brzy jsme dorazili před určenou budovu „Prosím, dva lístky na Vondu Shepard.“ Podal jsem staré pokladní 20 Pokédolarů za každého. Staré bábrle vytáhlo jeden lístek. „Dva, prosím,“ připomněla Haruka. Pokladní přidala další lístek. Haruka si zhluboka oddechla vstoupila, přičemž mne táhla za ruku.jak jsem viděl, nemohla se dočkat. Usadili jsme se ke stolu nejblíže pódiu „já snad zešílím. Zatím jsem nikdy na žádném koncertě nebyla bez rodičů. Strašně se o mně bojí, takže jít bez nich je pro mě zážitek.“ Následovně si opřela hlavu o moje rameno a já ji hladil po vlasech.kolem bylo asi jen 50 lidí, ale už byl zaplněný celý bar. Na parket vešla Vonda, James, Troy a Jim. „Dobré dopoledne,“ pozdravila Vonda „vám všem děkuji, že jste přišli…Ale ještě před tím, než vůbec začneme hrát, ráda bych sem nahoru pozvala jednoho člověka. Je to osoba držící u sebe lístek číslo dvacet…“ „Jo,“ řekl jsem. „…čtyři!“ „Hai!“ vykřikl jsem „to jsem já!“ „Blahopřeji!“ řekla Haruka „Tak běž…“ Stoupl jsem si a šel nahoru za Vondou. Ta na mne mrkla a já celou dobu při chůzi slyšel zvony. Bim…bim…bim…bim…bim, bim, bim, bim, bim! Najednou jsem stál vedle té nejlepší zpěvačky na světě (dle mého soudu) a jakmile do zvonily zvony, začala první písnička. Byl jsem připravený kdykoli začít zpívat. Viděl jsem,ž e se Vonda nadechuje, udělal jsem to samé a začali jsme zpívat Searchin‘ my soul. Pokračovali jsme přes Ask the lonely, Walk away Renee, Hooked on a feeling a další...pak jsme ale konečně došli k té nejlepší písni, na kterou jsem se i nejvíc těšil – Tell him: I know something about love Youve gotta want it bad If that guys got into your blood Go out and get him
If you want him to be the very part of you That makes you want to breathe Heres the thing to do Tell him that youre never gonna leave him Tell him that youre always gonna love him Tell him, tell him, tell him, tell him right now
I know something about love You gotta show him it and make him See that moon up above Reach out and get it
If you want him to Make your heart sing out And if you want him to Only think of you
Tell him that youre never gonna leave him Tell him that youre always gonna love him Tell him, tell him, tell him, tell him right now
Ever since the world began its been that way For woman and man were created To make love their destiny Then why should true love be so complicated? oh
I know something about love You gotta take it and Show him what the world is made of One kiss will prove it
If you want him to be Always by your side Take his hand tonight Swallow your foolish pride and
Tell him that youre never gonna leave him Tell him that youre always gonna love him Tell him, tell him, tell him, tell him right now |