1. kapitola - Ortflamův příběh
Bouře zuřila celou noc. Vichřice drala listí ze stromů a zemský povrch zasahovaly tisíce krup. Nikoho ani nenapadlo opustit pohodlí a bezpečí domova. Ortiflam tuto záležitost promýšlel již velmi dlouho, ale neviděl jiné východisko. Musel udělat něco, co zničí jeho celoživotní práci a práce jeho předků. Velmi dlouho se na tuto příležitost připravoval. Nyní nastal čas. Teple se oblékl a opustil domov, jeho jediné útočiště před bouří. Celou cestu se mu v hlavě honily zvláštní myšlenky a pocity. Proč? K čemu vlastně všechna ta staletá práce byla, když ji teď musí zničit? V jeho batohu leželo něco těžkého, a tak šel pomaleji než normálně. PRÁSK! Blesk udeřil do blízké budovy a zem se hrozivě zatřásla. Naneštěstí udeřila rovnou do transformátoru, takže pouliční lampy okamžitě zhasly. Ortflam se sice lekl, ale pokračoval v cestě. Jeho kroky směřovaly ven z města, někam na sever. Jednu výhodu ta bouře měla - nikdo ho asi nepotká, nikdo mu v jeho úmyslu nezabrání. Naposledy se ohlédl na město a pak už zmizel pod korunami stromů. Les byl hustý, takže navzdory vytrvalému dešti koruny stromů zadržovaly proudy vody, která by se jinak tekla. Cesta se klikatila a táhla a v lesním bludišti nebylo snadné se zorientovat. Ortflam ale přesně věděl, kudy jít. PRÁSK! Další blesk uhodil do vzdáleného stromu. Les začal hořet. Jiní lidé by okamžitě vzali nohy na ramena, ale Ortflam si ničeho nevšímal, jako by mu bylo jedno, že tam možná uhoří. Les začal řidnout, proto Ortflama čím dál víc bičovaly kroupy do obličeje. Na otevřené mýtině řádila rozvodněná řeka. Ortflam se nezastavil, zřejmě již s touto překážkou počítal: ,,Volím si tebe, Laprasi!,, Z pokéballu se vynořil modrý pokémon s ulitou na zádech. ,,Laprasi, přenes mě prosím na druhou strany řeky. Na tato slova si Ortflam sedl na Laprasovy záda a modrý pokémon plaval po rozbouřené řece. Ortflam si sesedl a Lapras očekával, že jej jeho trenér za se odvolá. Ale místo toho se Ortflam otočil a pravil: ,,Byl jsi dobrý pokémon, Laprasi. Teď jsi volný. Sbohem.,, Lapras se na něj udiveně díval, zatímco jeho trenér prostě bez jakéhokoliv vysvětlení pokračoval v cestě. Jakoby očekával, že se najednou Ortflam otočí a řekne, že si jen dělal legraci. Nic z toho ale Ortflam neudělal. Jeho boty zvýšily svoji hmotnost, neboť se mu na ně lepilo bláto. Les začal opět houstnout, takže zanedlouho byl opět před deštěm krytý. Na cestě vyůstala spousta hub, které by normální člověk hned sebral, i kdyby zrovna na houbách nebyl. Tento podivín si jich ani nevšiml, přesto že rostly přímo na cestě. Na jednu nechtěně stoupl. Vlastně to ani houba nebyla, byl to Paras. Ten se lekl, protože spal a utekl hlouběji do lesa. Za minutu se Ortflamovi tato neopatrnost vymstila. Vyběhl na něj rozzlobený Pincir a zaútočil. Ortflam si ze svého dalšího pokéballu zvolil Typhlosiona. Pincir chtěl použít písečný útok, ale protože písek byl promoklý, tak se mu to nedařilo. Typhlosion odpověděl kouřovou clonou. Pincir neviděl na krok, takže zakopl o kořen jednoho stromu. Typhlosion využil situace a Pincira ožehl proud plamenů. Pincir se ještě pokusil o gilotinu, ale bez úspěchu. Typhlosion skončil zápas okamžitým útokem a tak Pincir omdlel. Běžný trenér by okamžitě využil situace a pokémona si chytil. Ortflama ale Pincir dál už nezajímal. Podivín zrychlil tempo a Typhlosion jej následoval. Krajina stoupala a Ortflam už byl trochu z té dlouhé cesty unavený, nicméně pořád zrychloval. Blížil se totiž k cíli své nanejvýš podivné cesty. Les řidnul, protože půda v těch místech už nebyla tak bohatá. Hlína se měnila v jíl a krajina byla pokryta kameny a skalami. K jedné z nich měl Ortflam namířeno. Cestu však přehrazoval divoký Steelix. Ortflam tiše zasakroval, protože byl nucen obcházet podlouhlou skálu. Chvíli se přeci jen zastavil a přemýšel. Problém opět vyřešil pomocí pokémona. Tentokrát díky Fearow. Jeho pokémon jej přenesl přes Steelixe. Ortflam by na něm za normálních okolností letěl dál, ale při bouřce by to asi nebylo bezpečné a proto raději přistál. Skála, ke které měl Ortflam namířeno, byla ale zavalena. Ortflam přemýšlel, jak by problém vyřešil. Fearow zaútočil zobákovým útokem, ale tento netaktický tah se Fearow vymstil. Akorát Steelixe probudil a připravil se tak o výhodu překvapení. Steelix se hodlal útočníkům pomstít za to, že tak brutánlně přerušili jeho sny. Jeho nebezpečný ocas se začal lesknout a pak trvrdě dopadl na zem. Fearow se vyhl jen o kousek. Pak Fearow vzlétl a zaútočil svým zuřivým útokem. Steelix se ale svým útokem zpevnění zajistil proti jeho útoku tak dobře, že neměl prakticky žádný účinek. Tak snadno se ale Steelix vzdát nehodlal. Běsnil dál a svým kamenometem zasáhl Fearowa. Ten okamžitě klesl k zemi. Ortflam zalitoval své chyby a vyměnil Fearowa za Typhlosiona. Steelix chtěl opět použít útok Ocelový ocas. Dokonce i zasáhl, ale to Typhlosiona jen rozzlobilo a jeho záda okamžitě vzplanula. Steelixův ocas se začal tavit a železného hada o zjevně velmi bolelo. Typhlosion využil situace a použil ohnivý kruh. Steelix vyčerpán klesl k zemi. Ortflam okamžitě hodil pokéball. Jiný trenér by na jeho místě skákal radostí, že chytil tak silného pokémona, ale Ortflam nejevil žádné známky radosti. Za dvě minuty stanul u jeskyně a záhy Steelixe povolal. Ten byl ještě na svého nynějšího trenéra ještě rozzlobený. Ortflam však nezaváhal a promluvil: ,,Mám pro tebe jen jeden jediný úkol. Odstraň ten zával od jeskyně.,, Steelix poslechl a zával brzy zmizel. Ortflam povolal všechny své pokémony až na jednoho: Fearowa a Typhlosiona. ,,Všichni jste byli mými úžasnými pokémony. Děkuji vám za všechno. Ale teď se musíme rozloučit. Je mi to líto. Volá mě naléhavější úokl. Sbohem.,, Bez jediného dalšího slova opustil své staré pokémony, které s takovým úsilím dřív trénoval. Zamířil do jeskyně. V jeskyni vládla temnota, která Ortflama donutila povolat svého posledního pokémona: Electroda. Ten pomoci elektříny osvětlil jeskyni. Ortflam vešel a mířil na místo, které znal jen on. V jeskyni poletovali Zubatové, ale Electrode je svými blesky bez problémů odehnal. Ortflam dorazil až na konec jeskyně. Odvalil velký kámen a sundal si baťoh. Vyprázdnil jeho obsah a vytáhl kamennou desku. ,,A tak, končí řád velkých Thundercoolů, řád ochránců pokémonů. Položil desku na místo, které předtím kryl kámen. Pak opět místo kamenem zakryl. Ortflam si sedl a začal bloudit ve svých myšlenkách. Bouře se mezitím blížila, takže údery hromu se zesilovaly. Když obří bouřkový mrak plul přímo nad jeskyní, Ortflam přerušil své myšlenky. Pak promluvil: ,,Je mi to líto, ale historie dnes utrpí ztrátu. Musí už to skončit. Nebezpečí je příliš velké. Electrode, použíj sebezničení.,, Electrode se na svého majitele podivně zadíval. ,,Musíš mě poslechnout, Electrode. To, co bylo po dlouhou dobu lidstvu ukryto, musí být zničeno. Nechť toto tajemství již nikdy lidské ani pokémonní oko nespatří. Sebezničení!,, Electrode bíle zazářil a pak se stalo několik událostí najednou. Posel bouřky zasáhl jeskyni s nevídanou silou. Jeskyně se otřásla v kamenných základech. Ve stejný okamžik Electrode vybuchl a mocná exploze spůsobila obří zemětřesení. Strop jeskyně už tak velký nápor elektrického živlu nevydržel a zřítil se. |
