8. kapitola - Podivné narozeniny
,,Všechno nejlepší, Hillary!,, nadšeně zvolala Stephany. ,,Přinesla jsem ti dárek,, řekla a podala Hillarymu krabici zabalenou v červeném obale a ozdobeném stužkou. Hillary otevřel balíček - uvnitř se skvěl Super-nový navigátor po Kanto a Johto. ,,Díky, odpověděl smutně Hillary.,, Stephany se polekaně na Hillaryho podívala. ,,Ach jo! Já jsem to věděla, že ti mám koupit něco jiného! Mrzí mě to.,, - ,,Ne, za ten dárek moc díky, trápí mě něco jiného.,, - Tak to pusť z hlavy, máš dnes přece významný den, čtyřicet let nemíváš každý den.,, - ,,Hmmmm....,, zabručel tiše Hillary. ,,A co tě vlastně trápí. A jestli je to nějaký případ z práce, tak to budeš řešit zítra, dnes probíhá oslava. ,,Já vím, ale právě jsem přemýšlel, proč tu sedíme jenom my dva.,, chabě odvětil Hillary. ,,Víš, já vlastně ani nevím, kdo je můj táta nebo moje máma. Nemám žádné příbuzné, prostě nic. Vychoval mě jeden člověk, který žil v Týkovém městě. Neměl mě moc v lásce, a tak jsem se od něj, jak jen to bylo možné, odstěhoval a už se nestýkáme. Tvrdě jsem pracoval, abych si vydělal na školu, zatímco jiní nejenže nemuseli pracovat, ale ani učit se. Všichni bez větších problémů vystudovali, ale já jsem si to všechno odřel. A teď sedím tady a vzpomínám na to všechno. Kdybych věděl, kde bydlí, jak vypadá nebo alespoň něco o svém otci. Nebo aspoň matce. Nic! Prostě jen Hillary, oficiálně Hillary Flightstone, ale Flightstone slouží jen pro úřady. Ostatní mi říkají Hillary ,,Ničí,,. Kdybych rodiče měl, mohli jsme tu teď takhle sedět a slavit všichni.,, A v tom se Hillary rozbrečel. Hořké slzy stékaly po jeho drsné tváři a prozrazovaly, že i tak drsný, inteligentní a vnitřně silný muž, jako je on, může být zranitelný. Stephany k němu přispočila a objala ho. ,,To nic, to bude dobré.,, - ,,Já vím.,, řekl chraplavě Hillary.
Po zbytek narozenin se neudálo nic zvláštního, ale Hillary se tento den rozhodně necítil šťastný. Myslel jen na své rodiče a na to, proč ho asi opustïli. A kdyby je znovu našel, přál by si vůbec, aby s ním zůstali? Tyto a mnoho dalších podobných otázek kroužilo nad Hillaryho hlavou jako hejno podrážděných Spearow. Stephany asi hodinu po oslavě odešla a Hillary osaměl. Po minutě ticha vstal a slabým, přesto však skálopevným hlasem pronesl tuto větu: ,,Najdu své rodiče. Zjistím, kdo byli a proč mě opustili,, V tu chvíli v kuchyni zadrnčel telefon. Hillary vstal a odešel zvednout sluchátko. ,,Haló, je tam Hillary?,, ozval se zvučný hlas Parfeye. ,,Ano, jsem to já. Co potřebujete?,, zeptal se trochu vyrušeně Hillary. ,,No, víte, vzpomínáte si ještě na ten případ, jak ukradli toho Elekida tomu trenérovi?,, - ,,Samozřejmě že ano!,, - ,,Představte si, že ho dneska našli uvnitř lesa, celého zesláblého a unaveného. Nemohl se ani pohnout, prostě hrůza! Toho zloděje bych zavřel do kriminálu minimálně na 4 roky. První ukradne pokémona a potom, když ho nepotřebuje, tak jej prostě vyhodí.,, horlivě nadával Parfey. Přesto, že šlo o mluvku a trochu pohodlného člověka, měl soucit s pokémony a nesnášel bezpráví. ,,Máte pravdu, zcela s vámi souhlasím, ale s tím asi nic neuděláme. Jediné, co ještě můžeme udělat je to, že toho Elekida vrátíme tomu trenérovi. Alespoň bude mít radost.,, - ,,Hmmmm, máte pravdu. Tak jsem vám to řekl, doufám, že jsem vám tím zlepšil aspoň náladu.,, - ,,Samozřejmě, díky za zavolání. Tak nasledanou.,, rozloučil se Hillary. ,,Nashle!,, ukončil hovor Parfey. Hillary se vrátil do obývacího pokoje a zakoukal se na obrázek plný písménových pokémonů Unownů. A pak mu náhle bleskla hlavou myšlenka: může si přeci chytit taky pokémona! A tím trochu utiší svůj smutek ze své samoty! A v tu chvíli měl Hillary v hlavě jasno: Chtěl za každou cenu získat nějakého pokémona. Hillary se okamžitě oblékl a chystal se opustit dům. Dojedl dort, aby se posilnil na cestu, ještě si vzal klíče, peněženku a mobilní telefon a pak už odcházel pryč. Když zahnul za roh svého domu, vzpomněl si, že by se mu Super-navigátor, který dostal jako dárek od Stephany, mohl hodit. Hillary se rozhodl, že si na zítřejší den objedná lístek na loď, která ho odveze do Rumělkového města. Odtud se pěšky za jeden den dostane rovnou do Šafránového města a odtud do Celadonového města. Zde si v herně vyhraje některého pokémona. Vzdálenost mezi jeho domem a přístavem měřila vzdušnou čarou přibližně 1 km, ale pěšky se tato vzdálenost prodloužila o další 1/2 km. Hillary minul centrum města a směřoval na jih, kde kotvily lodě. Na jedné z nich zítra odjede rovnou do Rumělkového města. Už se těšil na svého nového pokémona. Cesta do přístavu mu uběhla poměrně rychle a tak dorazil za necelých dvacet minut na břeh moře. K přístavní budově vedla asfalová cesta, aby nákladní auta mohla převážet svůj obsah co nejblíže k lodím. Právě teď tam někdo vykládal zboží. Když procházel Hillary kolem, slyšel tento rozhovor: ,,Tak co, kolik jich máš?,, promluvil jeden z námořníků. ,,Celkem dost, obzvlášť mám radost z těch Ponyt. V Safari se pytlačí skvěle. A ta stráž, co tam hlídá, to je spíš k smíchu, než aby se jich někdo bál!,, Hillary se přikradl blíž. Písek na pláži dobře tlumil jeho kroky, takže si ho podezřelí námořníci ani nevšimli. ,,Pojď mi s tou krabicí pomoct, je plná pokéballů s pokémony.,, - ,,Já mám plné ruce, nemůžeš to zvládnout sám,, vztekal se druhý námořník. Hillary už se připlížil tak blízko, že si všiml, jak jsou námořníci oblečeni. Tělo prvního námořníka zakrývalo modré, pruhované tričko a tříčtvrteční kalhoty. Druhý námořník nosil rudý plášť, černý oblek a tmavé kalhoty. Na hlavách obou dvou rostly černé vlasy.,V herně za ně dostaneme tak 30000 poképeněz,, spekuloval nadšeně první námořník. ,,Hmmmmm,, odpověděl poněkud méně nadšeně ten druhý. Tak oni pytlačí pokémony!, pomyslel si HIllary. Měl chuť zaútočit na ně, ale protože viděl, že pod jejich opasky se ukrývaly pokébally, raději zůstal v úkrytu za jejich autem. ,,Za jak dlouho myslíš, že doplujeme do toho Rumělkového města?,, otázal se námořník v plášti po chvíli ticha. ,,Mohli bychom tam být ještě dnes v noci.,, zněla odpověď. Hillaryho napadl šílený plán - Propašuje se na palubu jejich lodi, ukradne bednu s pokémony a odnese ji na policii. Jeho kolegové je dopraví zpět do Fuchsiového města. Byla to naprosto šílená myšlenka, ale přesto si to Hillary nerozmyslel. Tiše odposlouchával rozhovor, z něhož se dozvěděl mnoho cenných informací, jako např., že patří do gangu zlodějů pokémonů. Nedávno je propustil muž zvaný Lord McFlint, pro nějž kradli pokémony předtím. Teď je však z nepochopitelných důvodů lord propustil a od tohoto okamžiku se museli živit sami. Z odposlechu vyrušila Hillaryho až věta: ,,Ták, poslední věc a zvedneme kotvu. Pokud se chtěl Hillary nepozorovaně dostat na loď, tohle byla jeho poslední šance. Využil nepozornosti námořníků a rychle vyběhl na palubu. Hillary hledal vhodný úkryt, ale nemohl žádný najít. V kajutě hrálo několik dalších námořníků karty o peníze. Všichni tam hlasitě pořvávali, nikoho ani nenapadlo, nebylo pochyb o tom, že množství alkoholu v jejich krvi prudce stouplo. Hillary rychle kajutu minul a mířil do podpalubí. Napadlo ho totiž, že ve skladě se schová za náklad. Jeho předpoklad se ukázal jako správný, protože v podpalubí se nashromáždila spousta beden. Hillary za jednu z nich vklouzl a strachem ani nedutal, neboť se námořníci, které předtím potkal venku, nebezpečně blížili. Nesli další náklad. Poté, co ho uskladnili, zvolal jeden z nich: ,,Hej! Zvedáme kotvy, chalpy, pojďte nám pomoci!,, - ,,No jo,, ozval se opilý hlas z kajuty. Postupně se námořníci shromažďovali na palubě. Několik z nich si povolali na pomoc své pokémony, např. Machoky nebo Primeapy. ,,Takže na tři,, zvolal jeden. ,,Raz! Dva! Tři!,, Všichni napjali svali a postupně vytáhli kotvu. Potom většina z nich zamířila do kotelny a několik jich zůstalo na palubě. Jeden z námořníků hlídal kormidlo a druhý byl na hlídce. Zbytek se vrátil do místnosti a dále karbanili karty. Loď se přibližně za pět minut dala do pohybu. Srdce Hillarymu bilo až v krku, ale věřil ve svůj plán. Nikdo jej nemohl zastavit.......
|
